No jo, je to tak. Od července se vracím domů; po devíti letech u Vodafonu měním tričko a nastupuju k T-Mobilu.

Jak se taková věc semele? Nebudu si vymýšlet žádná sofistikovaná zdůvodnění ani povídání o tom, že po tak dlouhé době potřebuju změnu a že u Dunaje je moc komárů atd. atd. (i když teda ti komáři tu jsou!) T-Mobile mi prostě udělal nabídku, která se nedala odmítnout, jak říkal kolega Corleone. A tak do toho jdu a těším se. S Vodafonem jsem to udělal pěkně transparentně, všechno jsem jim tady řekl, dohodli jsme se, s vedením českého Vodafonu jsem se taky hezky rozloučil a je to. Byli jsme a zůstáváme přáteli - ono to po těch letech ani jinak nejde.

Lidi v T na mě udělali skvělý první dojem, myslím, že si mi tam bude líbit. Je jasný, že je to jiná firma a má trošku jiná očekávání - nečekejte proto prosím žádné blázniviny v TV. Ale se zbytkem komunikace si opravdu zkusíme pohrát, ať je všechno co nejlepší pro zákazníka. To je taková jediná zásada, které si vážně držím, a chci to tak nechat. Tak mi prosím držte palce a těm v T taky, ať jsou se mnou spokojení.

Na nic se neptejte a objednávejte! Jestli jste korporátní krysa jako já, tak se vám to bude líbit. A jestli jste mívali rádi Vosu na jazyku, tak tuplem. Autora náhodou trošku znám, tak to myslím můžu říct. Co vám budu povídat - jestli má mít dnešní frikulín ve své designové knihovně jedinou knížku, tak ať je to tahle!

Dneska jsem objevil fascinující web English Russia. Trochu si zalistujte, stojí to za to.

The man who dies with the most toys wins.
Chlap, který umře s největším množstvím hraček, vyhrává.

Nikdy jsem nebyl velkej fanda na citáty a předbalený moudra, ale tohle se mi líbí. Bude to asi pravda. No tak doufám, že jednou pěkně zaskóruju, i když třeba nevyhraju.

Normálně sem cizí obrázky nedávám, ale tenhle musím. Tahle fotka z Německa dneska oběhla celé Turecko. A když to takhle vypadá ve staré dobré SRN, tak si představte takovej Istanbul. Za necelou hodinku začne zápas Z, největší událost od založení Turecké republiky. Naše ulice je úplně prázdná - nejezdí tu ŽÁDNÁ auta. Podotýkám, že v naší ulici je normálně zácpa v obou směrech i ve 2 hodiny ráno - a teď ani autíčko! Všichni jsou už u televize nebo u velkoplošných pláten. Na ulicích stojí co pět metrů chlapi a prodávají kolemjdoucím turecké vlajky. Už tak je v ulici poměr pět vlajek na osobu, takže nechápu, kam si je ještě chtěj strčit. Hodně restaurací má sundanou tradiční výzdobu a místo ní balónky s hvězdou a půlměsícem. Obsluha je takřka výhradně v tureckých dresech. Jestli Turecko dneska vyhraje, tak se tohle město zřítí a já zítra nebudu muset do práce, protože se tam přes sutiny nedostanu. Türkiye! Türkiye!

Tak a je to tady: budeme mít druhé mimino! Narodí se asi v listopadu.

S novou prací jsme spustili i novou verzi našeho rodinného webu. Znáte to, velký úklid, nové začátky a takové ty kecy. Design je pořád stejně nemotorný; toho se zaplaťpámbu držím. Ale údržba stránky je pro mě mnohem pohodlnější, protože jsem přešel na redakční systém Wordpress. Celý text