Ve středu v 8.53 večer bylo v Istanbulu zemětřesení. Mělo sílu 4,8 stupně a epicentrum asi 200 km od města (což při rozměrech Istanbulu znamená skoro ve městě). Druhý den se mě všichni v práci ptali, jestli jsme ho cítili. Celý text

Tak a je to tady: budeme mít druhé mimino! Narodí se asi v listopadu.

V sobotu jsme poprvé vyrazili parníkem po Bosporu. Bylo to parádní, co vám budu povídat. I Timince se to líbilo. Chtěli jsme otestovat starý istanbulský mýtus pro turisty, že na parníku stačí vyhodit do vzduchu kousek preclíku a znenadání se odněkud vynoří racek a chytí ho v letu. Myslel jsem, že by to mohla být skvělá fotka. Naházeli jsme do vzduchu celý preclík - místní už se na nás dívali jako na blázny - a nakonec byl jeden kousek opravdu lapen ještě za letu. Fotku jsem ovšem nestih. Tak jsem aspoň fotil domy kolem Bosporu.

Typický bosporský palác neboli yali. Tyhle yali si stavěli pašové - vysocí sultánovi ministři, kteří často pocházeli z chudých poměrů a jen svými schopnostmi se u dvora vyšvihli. Jakmile si dost nahrabali, běželi si postavit u Bosporu takovou dřevěnou chajdu. Teď v těchto domech přežívají miliardáři. Mimochodem minulý týden psali, že v počtu miliardářů je Turecko třetí v Evropě, hned za Ruskem a Německem a ještě před Británií. Je tu opravdu plno lidí, kteří jsou po čertech bohatí. Takovou koncentraci jako v Bebeku jsem nikdy v Praze neviděl. Když ujdete sto metrů od našeho domu, garantuju vám, že potkáte nejméně tři ferrari, jedno maserati a s trochou štěstí i něco exotičtějšího - pěkného amerického veterána a tak. Je na to hezký pohled, ale dost nám ty motory hlučej pod oknama. Celý text

*Timi a tankery*

V poslední únorový den byly Timince tři roky. Je to zlatá holčička a v Istanbulu je hrozně statečná. Všechno se jí líbí, na změnu si vůbec nestěžuje a naopak se rychle přizpůsobuje. Třeba pana domovníka (kterému říká *Hassan báči*) už suverénně zdraví tureckým *Günaydin* - dobrý den. Celý text

Já jsem se vám do toho Turecka ňák zamiloval. Třeba jen ty ranní cesty do práce. Začínáme tu už v osm ráno, tedy o hodinu dřív než doma. Ale kupodivu jsem si na to rád zvyk. Tak časně ráno ještě ani není provoz. Jedu 20 minut skoro sám podél zamlžené vody a pak zahnu doleva a vystoupám k Vodafonu. Nikdy jsem neměl tak hezká rána jako teď. Kdyby to neznělo tak blbě, tak napíšu, že se na cestu do kanclu skoro těším. Někdy se i zastavím a něco vyfotím. Sobota je ještě lepší. To jsou na Bosporu mraky rybářů a je to zase jinak zajímavý. Celý text