Musím se pochlubit: včera jsme byli na Kristal Elma (Křišťálovém jablku), což je nejprestižnější cena turecké reklamy. No a vyhráli jsme Jabka hned dvě - za nejlepší televizi a za nejlepší alternativní média. Bylo to za dubnovou kampaň, kupodivu zrovna za spot, kterému jsem z celé trojice věřil nejméně a který jsme natočili jako výraz důvěry v agenturu. No a vyšlo to. Konkurenti se nechytli ani v jedné kategorii. Samozřejmě mě to potěšilo, protože je to pro Vodafone první takový úspěch v Turecku. Někdy sem nějaké turecké reklamy dám - asi spíš cizí než ty naše, protože jsem práci na blog nikdy moc tahat nechtěl. Ale úroveň je tu překvapivě vysoká - špička je rozhodně širší než u nás. Kreativců je holt dost, konkurence ohromná a rozpočty jsou taky o ždibec větší.

Normálně sem cizí obrázky nedávám, ale tenhle musím. Tahle fotka z Německa dneska oběhla celé Turecko. A když to takhle vypadá ve staré dobré SRN, tak si představte takovej Istanbul. Za necelou hodinku začne zápas Z, největší událost od založení Turecké republiky. Naše ulice je úplně prázdná - nejezdí tu ŽÁDNÁ auta. Podotýkám, že v naší ulici je normálně zácpa v obou směrech i ve 2 hodiny ráno - a teď ani autíčko! Všichni jsou už u televize nebo u velkoplošných pláten. Na ulicích stojí co pět metrů chlapi a prodávají kolemjdoucím turecké vlajky. Už tak je v ulici poměr pět vlajek na osobu, takže nechápu, kam si je ještě chtěj strčit. Hodně restaurací má sundanou tradiční výzdobu a místo ní balónky s hvězdou a půlměsícem. Obsluha je takřka výhradně v tureckých dresech. Jestli Turecko dneska vyhraje, tak se tohle město zřítí a já zítra nebudu muset do práce, protože se tam přes sutiny nedostanu. Türkiye! Türkiye!

No řeknu vám, je to skvělý pocit, když vám postupně pod oknama projede dvacet miliónů lidí a každý přitom zatroubí, zařve Türkiye a odpálí nějaký ten kousek pyrotechniky, za který by se v jiné zemi šlo rovnou do kriminálu. Co k tomu říct. Myslím, že z Velkého Istanbulu tu už byli všichni, snad až na jednoho dva Hasany, kteří nemohli nastartovat svůj Şahin.

Ale abych byl fér. Tureckej manšaft prokázal, že má velký srdce, to zas jó. Kdo ví, jak bychom to dneska s Chorvatama uhráli my. Opravdu to těm Turkům přeju a jestli támhleten vagabund v tom golfu ztlumí toho svýho Tarkana, tak jim budu v příštím zápase docela i fandit.

Aktualizováno po 3 hodinách: Tak už je to dobrý, nakonec to i ten poslední Hasan nakop a přijel taky na to naše nábřeží, aby si houknul. Už jsem se bál, že by tu snad nějaký Turek chyběl.

Aktualizováno druhý den: Tak nejen já, ale i zahraniční média si všimla, že tato noc v Istanbulu byla poněkud živější. Přikládám moc hezký malý článeček z Lidovek.

“V dalších tureckých městech bylo při oslavách, které tradičně doprovázejí výstřely do vzduchu, zraněno 16 lidí, z toho dva těžce. Pět zraněných včetně desetileté dívky hlásí Istanbul. V tomto městě byla zbloudilou kulkou zasažena i pětapadesátiletá žena, která kvůli vedrům spala na střeše svého domu.”

To vedro by sedělo, to jo. Ale opravdu nechápu pětapadesátiletou ženu, která včera chtěla v tomto městě spát na střeše. Já tu teda 55 let nejsem, ale i mně bylo jasný, že zrovna tuhle noc se venku v impulsním hluku 120 dB nevyspím.

Já nechci do Istanbulúúú

Jestli my ty Turky neporazíme, tak jsem tady mrtvej muž. A jestli je porazíme, tak taky. Teď babo raď. Když vidím, jak se celé město třese a taxíky skáčou 30 čísel do vzduchu pokaždé, když Turecko dá gól, tak si nedovedu představit, jak to tady bude vypadat v neděli. Naštěstí to ani neuvidím, protože zrovna v sobotu jedeme vychytrale na skok domů. Ale bejt tady a mávnout tady českou vlajkou nebo i jen pípnout radostí, když Čech něco chytí, tak by mě čekala jen rychlá, ale dost bolestivá smrt. Takoví jsou tu lidi. 

Tak nám dneska paní doktorka v Amerikan Hastanesi řekla, že s největší pravděpodobností čekáme kloučka. No a co teď?! Máme samozřejmě radost - zrovna jako bychom měli z holčičky. Ale jméno, jméno, to bude oříšek. Tak nějak jsem Bee před lety slíbil, že všechny děti pojmenujeme maďarsky, no a na starý 31letý kolena bych to rád dodržel. Holčičí jméno Tímea jsme vybrali snadno a jsme s ním spokojení, sžily se s ním obě národnosti a jaký úspěchy slaví teď v Turecku! Ale s klučičím jménem bojujeme. Zatím vedou Lóránt, László nebo Szilárd, ale bůhví… Attila se líbí Bee, ale mně moc ne, vždyť to byl hotovej bič boží. Jak to vidíte vy?

Koncem května jsme podnikli malý výlet po egejském pobřeží Turecka. A nebylo to špatný! Maj to tam klucí turecký docela pěkný - památky jako Brno, počasí ještě o dost lepší než v Istanbulu, pěkný moře, utěšená krajina jako v Toskánsku, pěkný široký silnice s hlučným, ale jinak dost kvalitním povrchem. Fotky najdete už tradičně na Pbase i na Picasawebu.

Co jsme viděli a co doporučujeme: Celý text