Jaro v Maďarsku je super. Přece jen je tu o kus tepleji a hlavně slunečněji než v Čechách, no a teď v dubnu už je to docela znát. O víkendu se celá Budapešť nahrne na naše nábřeží - bydlíme krok od Dunaje v nejzelenější části města - a všichni se tu začnou rekreovat o sto šest. Všechny bývalé csónakházy (domy, v nichž bývaly na zimu uloženy čluny) jsou zrekonstruované na hospůdky, které teď slavnostně otevřely. Každá má ohromnou terasu vybíhající až do vody a v každé jsou mraky Ištvánů a Ildikó, které se cpou pečenými hejky (hekk) a jinou čerstvou rybinou. Voní mi to prakticky až k počítači. Ještě víc oceňuju, že obyvatelstvo je natolik pokročilé, že ty ryby často zapíjí českým pivem - hlavně Plzní nebo Budvarem. Ale i Kozel se točí v jednom podniku cca 50 metrů od nás. To už je vážně parádní kombinace. I ten Dunaj se úplně změnil. Jezdí tu teď jiné, větší lodě - výletní parníky z Rakouska, ale i těžké kusy s ukrajinskými nebo moldavskými nápisy. To se mi líbí, je to skoro jako vloni na Bosporu.

My víkendy prožíráme ve fantastických cukrárnách (máme teď nového favorita, ale o tom příště) nebo jezdíme nahoru do Szentendre, což je něco jako maďarský Český Krumlov. Tady je zrovna Timi v takové venkovské idylce. Další fotky jsou zase na Picase.

Na Velikonoce jsme samozřejmě zajeli do Rumunska za Beinými rodiči. Bylo to super jako vždycky. V neděli jsem zase dostal svůj typický hovězí nápad, a sice že se zajedeme podívat na Ukrajinu, což je od tchána jen asi 20 km. Byl to velký zážitek hlavně pro chudáka auto, které s námi doskákalo po neskutečných ukrajinských komunikacích až do Beregova. Ukrajinský venkov působil samozřejmě trošku chudě, ale zase krajina byla pěkná, o to nic. Koupil jsem si tam velmi výhodně místní pivo, Lvivskoje, protože vždycky rád zkouším lokální produkty. Bohužel jsem se přehmát a omylem jsem vzal nealko variantu. Večer - už zpátky v Rumunsku - jsem ho tedy ucucával velmi melancholicky. Když Čech jako já sedí v Rumunsku, konverzuje s bandou Maďarů a popíjí k tomu ukrajinské pivo bez alkoholu, je to jeden z těch životních momentů, kdy se člověk maně ptá po smyslu toho všeho. Ale dobrý.

Na víkend jsme zajeli domů do Čech - vyřídit nějaké papíry a taky ukázat děti babičce, aby viděla, jak nám na těch čabajkách rostou. Návštěva byla parádní jako vždycky. Dokonce jsme tentokrát měli i malý bonus. V sobotu takhle jedeme po Evropské třídě, no a na koho tam nenarazíme? No přece na Baracka Obamu.

Chlapík z TV Nova a Barack Obama (vpravo nahoře)

Trochu blíž.

Zastavili jsme u pumpy a počkali si, až projede kolona. Byla už docela tma, ale přece jsem asi stihl zachytit Obamovo ucho. No není to pěkné?

Z Martínka roste docela valibuk. Ale usměvavej. Je to veselý a šťastný miminko; směje se asi stokrát víc než v jeho věku Timinka. Vůbec má od narození jinou povahu, takovou přístupnější a méně zlotřilou. Jsou holt každej jinej, ale my samozřejmě máme strašně rádi oba dva.

Další fotky jsou už tradičně v albu Martínek na Picase.