Duben 2010 ↓

Jaro v Uhrách

V Maďarsku se už delší dobu koná jaro, což je paráda. Teplo, světlo, slunečno, místy už vykukují i typické maďarské dekolty, které jsou tak hluboké, jako je Balaton mělký. Čápi přilítli už asi před měsícem. Zde náhodný kolemjdoucí v Hortobágyi.

Sladkých 17

Bea mi řekla, že Martínek právě oslavil kulaté 17měsíční narozeniny. Je to tak - i taková bizarní výročí to ženské pohlaví sleduje! Pro nás muže jsou takové počty zcela nepochopitelné. Já jsem třeba o Martínkovi věděl jen to, že je mu něco přes rok, a krásně mi to stačilo. Hlavní ovšem je, že je to pořád takovej sympatickej chlapík. Hodně se směje, hodně miluje auta a hodně si přeje dostat pistolku, kterou viděl v jedné obrázkové knížce. Každou feministku můžu ubezpečit, že tyhle maskulinní sklony se v něm objevily zcela spontánně, aniž by ho rodiče nějak genderově vychovávali a aniž by mu nosili domů na hraní palné zbraně. Kluci mají prostě to lumpačení v genech, a tak to má být. Víc Martínkových fotek je tady.

Femme fatale

Nedá se to zastavit - z toho miminka, které jsem před pěti rokama prvně držel v náručí, nám roste velká ženská. Už se umí pěkně naštvat a dupnout si i na svého nebohého otce.

Ale většinu času je Timi opravdu milá. A pořád má ten svůj uhrančivej pohled.

Jestli se chcete mrknout, jak se ten capart za pět let změnil, podívejte se sem.

Jakarta

V březnu se mi podařilo přivézt si nádhernou otravu jídlem z Indonésie. Byl jsem tři dny v Jakartě kvůli nějaké akci a samozřejmě jsem si přes veškerá dobrá předsevzetí dal v jednom místním pajzlu nějakou čínu. Nezapomenutelný zážitek! Kromě miliardy nepřátelských baktérií jsem si z Jakarty odvezl i pozitivní dojmy. Hlavně z toho, že místní holky vypadají opravdu skvěle a že islám se tu bere ještě ležérněji než v IST. No však se jen podívejte na tuhle krasavici, která se přede mnou natřásala celou asi dvouhodinovou cestu taxíkem…

Istanbul

Referuju tady o tom trošku pozdě, ale přece. V lednu jsem jel pracovně na 2 noci do Istanbulu. Kurňa, to vám byla nostalgie! Bydlel jsem v Radissonu hned na Bosporu, prakticky v “naší” ulici z roku 2008. Samozřejmě jsem se podíval na náš dům a setkal se se starými osmanskými kamarády. Jo, to to letí! Bospor byl krásnej jako vždycky.