Červen 2010 ↓
No jo, je to tak. Od července se vracím domů; po devíti letech u Vodafonu měním tričko a nastupuju k T-Mobilu.
Jak se taková věc semele? Nebudu si vymýšlet žádná sofistikovaná zdůvodnění ani povídání o tom, že po tak dlouhé době potřebuju změnu a že u Dunaje je moc komárů atd. atd. (i když teda ti komáři tu jsou!) T-Mobile mi prostě udělal nabídku, která se nedala odmítnout, jak říkal kolega Corleone. A tak do toho jdu a těším se. S Vodafonem jsem to udělal pěkně transparentně, všechno jsem jim tady řekl, dohodli jsme se, s vedením českého Vodafonu jsem se taky hezky rozloučil a je to. Byli jsme a zůstáváme přáteli - ono to po těch letech ani jinak nejde.
Lidi v T na mě udělali skvělý první dojem, myslím, že si mi tam bude líbit. Je jasný, že je to jiná firma a má trošku jiná očekávání - nečekejte proto prosím žádné blázniviny v TV. Ale se zbytkem komunikace si opravdu zkusíme pohrát, ať je všechno co nejlepší pro zákazníka. To je taková jediná zásada, které si vážně držím, a chci to tak nechat. Tak mi prosím držte palce a těm v T taky, ať jsou se mnou spokojení.
22. 6. 2010 v 05:54 | Nezařazené | Komentáře (5)

V květnu jsme se rozhodli dát našemu buranskému životu nějakou tu kultůru a vyrazili jsme do Ameriky. Však to znáte - zaúpět si trošku mezi imperialisty a nastavit zrcadlo jejich prohnilému životnímu stylu. Vzali jsme s sebou i mou mámu, protože jsme ji vždycky chtěli vzít na pořádný výlet a protože když už, tak už.
Čekali jsme, že to v Americe bude pěkný - vždyť tam žil Vinnetou a Forrest Gump- ale že to bude až tak pěkný, to nás přece jen překvapilo. Letěli jsme z Budapešti do Los Angeles a pak jsme se poflakovali po jižní Kalifornii, Nevadě, Utahu a Arizoně. I do toho Mexika jsme skočili, ale spíš jen abychom se přesvědčili, že je tam fakt bordel. Zažili jsme všechno to, na co jsme se tak těšili. Celé dny v poušti a celé večery v bazénu, krásná velká auta a krásné malé silničky, mexikánskou kuchyni a indiánské rezervace a konečně pořádné porce pití v restauracích. A skvělé lidi, kteří se k nám chovali taky jako k lidem. Nebylo by od věci zkusit to zavést taky u nás v Evropě - myslím úsměv a tak - ale asi by to bylo moc drahý. V každém případě to byl parádní výlet a všichni jsme si řekli, že za nějaký čas musíme do USA zpátky.
Americká galerie
20. 6. 2010 v 23:50 | Cesty, Fotky | Komentáře (3)