Referuju tady o tom trošku pozdě, ale přece. V lednu jsem jel pracovně na 2 noci do Istanbulu. Kurňa, to vám byla nostalgie! Bydlel jsem v Radissonu hned na Bosporu, prakticky v “naší” ulici z roku 2008. Samozřejmě jsem se podíval na náš dům a setkal se se starými osmanskými kamarády. Jo, to to letí! Bospor byl krásnej jako vždycky.

Tento dobrý muž venčí své dvě kachny v samém srdci 15milionového velkoměsta. I takový je Istanbul.

Ještě něco z istanbulských kontrastů. Tohle je nábřeží ve čtvrti Arnavutköy, jedné z elegantních částí Istanbulu. Arnavutköy znamená Albánská ves, ale myslím, že už tu dlouho žádného Albánce neviděli. Hoši z Tirany by museli šmelit s drogama pěkně dlouho, aby si mohli koupit jeden z těchhle domů.

A tohle jsou taky dřevěné domy, jen o čtyři cenové skupiny níž. Tak se žije v Sultanahmetu:

Ty samé fotky ve větším najdete zde.

Musel jsem na dva dny do Dublinu a holky jely se mnou. Po delší době jsme zase viděli normální západní město a úplně nás to pobavilo. Žádná auta, žádní lidi, všude mrtvolné ticho. Když tam silnice má tři proudy, lidi opravdu jedou ve třech proudech! Ne v pěti a v jednom diagonálním, jako je to tady v Istanbulu. Zajímavé. Líbilo se nám tam, ale stejně jsme se těšili zpátky do Turecka.

Ve středu v 8.53 večer bylo v Istanbulu zemětřesení. Mělo sílu 4,8 stupně a epicentrum asi 200 km od města (což při rozměrech Istanbulu znamená skoro ve městě). Druhý den se mě všichni v práci ptali, jestli jsme ho cítili. Celý text

V sobotu jsme poprvé vyrazili parníkem po Bosporu. Bylo to parádní, co vám budu povídat. I Timince se to líbilo. Chtěli jsme otestovat starý istanbulský mýtus pro turisty, že na parníku stačí vyhodit do vzduchu kousek preclíku a znenadání se odněkud vynoří racek a chytí ho v letu. Myslel jsem, že by to mohla být skvělá fotka. Naházeli jsme do vzduchu celý preclík - místní už se na nás dívali jako na blázny - a nakonec byl jeden kousek opravdu lapen ještě za letu. Fotku jsem ovšem nestih. Tak jsem aspoň fotil domy kolem Bosporu.

Typický bosporský palác neboli yali. Tyhle yali si stavěli pašové - vysocí sultánovi ministři, kteří často pocházeli z chudých poměrů a jen svými schopnostmi se u dvora vyšvihli. Jakmile si dost nahrabali, běželi si postavit u Bosporu takovou dřevěnou chajdu. Teď v těchto domech přežívají miliardáři. Mimochodem minulý týden psali, že v počtu miliardářů je Turecko třetí v Evropě, hned za Ruskem a Německem a ještě před Británií. Je tu opravdu plno lidí, kteří jsou po čertech bohatí. Takovou koncentraci jako v Bebeku jsem nikdy v Praze neviděl. Když ujdete sto metrů od našeho domu, garantuju vám, že potkáte nejméně tři ferrari, jedno maserati a s trochou štěstí i něco exotičtějšího - pěkného amerického veterána a tak. Je na to hezký pohled, ale dost nám ty motory hlučej pod oknama. Celý text

V poslední době jsem úplně propadl shipspottingu. A nejen já, ale i Timi, která na téhle fotce sleduje (ještě velmi vzdálený) tanker Minerva Zenia. Celý text

Že jsou Turci náruživí rybáři, toho jsem si všiml už minulý týden. Ale že se tento občan uprostřed Istanbulu (a uprostřed zimy) vrhne do vody s harpunou, to jsem věru nečekal. Zkusil jsem to vyfotit a výsledek mě docela potěšil: v černobílé to vypadá jako scénka ze staré bondovky. A ještě jedna fotka s rybkou mi udělala radost. Celý text