Nedá se to zastavit - z toho miminka, které jsem před pěti rokama prvně držel v náručí, nám roste velká ženská. Už se umí pěkně naštvat a dupnout si i na svého nebohého otce.

Ale většinu času je Timi opravdu milá. A pořád má ten svůj uhrančivej pohled.

Jestli se chcete mrknout, jak se ten capart za pět let změnil, podívejte se sem.

Tak se na mě usmálo štěstí a s pomocí boží a se souhlasem manželčiným jsem mohl pořídit nějakou tu novou fototechniku! Je to ta největší radost, co znám (no a samozřejmě ještě mi dělají radost děti, aby mě někdo nepomluvil.) Nejdřív přišel domů nový foťák - Canon 5D Mark II. Ten nahradí milovaný, ale přece jen už dosluhující Canon 20D, který mi sloužil od narození Timinky v roce 2005. Tady je ten nový krasavec.

Mám nasekáno asi 1600 fotek a první dojmy jsou skvělé. Jsem absolutně šťastný. Je to můj první foťák s plnou velikostí čipu (36×24 mm), a to je úplně nová perspektiva. Obrazová kvalita je úžasná - momentálně asi nejlepší, jakou můžete u digitálních zrcadlovek pořídit. Lidi mě strašili, že ostření je pomalé, počet AF bodů moc nízký a kdesi cosi. Ale řeknu vám, já žádné problémy nepozoruju - na ty moje bídné kýče to evidentně stačí. Já stejně nejsem moc rychlej fotograf.

Tady je nový foťák v ostré akci. Mimochodem, z Timi se stává docela zažraná fotografka - všimněte si suverénní práce se stativem a dálkovou spouští. Umí ale fotit i z ruky, bez stativu - i když zrovna tenhle foťák je na ni přece jen moc těžký.

A aby radosti nebylo málo, tak jsme koupili i jeden nový objektiv - portrétní sklo Canon EF 85 1.2L II. To je vám teprve krása!

Takhle na prvním obrázku se to nezdá, ale v tomhle objektivu je opravdu hodně skla. Z druhé fotky už to vynikne líp (foťák je jiný model)

Objektiv jsem objednal z USA, v asi největším a nejdoporučovanějším obchodě BH Photo. Důvod byl nasnadě - ve Foto Škoda objektiv stál 55 990 Kč, u Oehlingu nemlich to samé, ale u BH chtěli jen 1870 USD, což v té době bylo bratru 32 500 Kč.  I s clem a DPH to vyšlo na 41 700 korun - a co si budeme povídat, těch 14 000 rozdílu je docela znát. Za ty koupíte třeba stativovou hlavu Arca Swiss Z1 a ještě vám zbyde na suché rohlíky a čůčo. Pro případné další fotonadšence tu popíšu, jak to probíhalo. Objednávku jsem zadával ve středu 4. listopadu. O den později jsem bankovním převodem poslal peníze  - kartou by to bylo rychlejší, ale kupoval jsem ještě pár dalších zbytečností a překročil jsem denní limit. V úterý 10. listopadu mi napsali, že zboží bylo šťastně odesláno z USA. Zvolil jsem ten nejprimitivnější a nejlevnější způsob dopravy - US Mail - protože mi jiní fotografové řekli, že to paradoxně bývá rychlejší než všechny Fedexy apod. Pak ještě týden okusování nehtů a ve čtvrtek 19. listopadu mi přišlo domů (tedy do našeho českého domova) oznámení, že mám na celnici v Praze 5 zásilku. Tak jsem jim po emailu upřesnil obsah zásilky, vzal s sebou doklad o zaplacení a do Košíř si osobně zajel. Trvalo to asi hodinku, zaplatil jsem poctivě clo i DPH, a konečně jsem měl balíček v ruce. Co se cla a daně týče, z celkové hodnoty zásilky (6 položek, 2729 USD včetně poštovného, tj. cca 47 484 Kč) mi vyměřili doplatek 11 730 Kč. Což je fér. Teď už se můžu radostně věnovat nevkusu.

Ten objektiv je mimochodem láska na první pohled - je to to nejlepší sklo, co jsem kdy měl v ruce. Od té doby jsem ho prakticky nesundal z foťáku. Umí vlastně jen dvě věci, ale obě dělá nejlíp na světě. Ten první trik je dokonalé rozostření pozadí - viz foto orangutána níže. Při cloně 1,2 kancelář prakticky zmizela.

No a ta druhá věc je dokonale ostré popředí. Mrkněte se sem na dnešní fotku Martínka. Klikněte na lupu vpravo nahoře a podívejte se na Martínkovy řasy - je to tam.

Uff, to byl dlouhý post. Ale když já tyhle věci prostě miluju.

V náhlém záchvat pracovitosti jsem do našeho alba na Picase přidal nové fotky. Je tam nějaký nový Martínek, pár fotek Timinky a taky mí milí kolegové z Turecka. Ještě dneska je vidět, jak se s námi Bospor při té rozlučkové party houpal.

Život v Budapešti jinak probíhá parádně. Nějak si tu začínám zvykat. Práce je fajn a s lidma jsme se už fest sčuchnul. Za necelé dva měsíce mám za sebou šest vinných degustací, přičemž tu poslední jsme s týmem skončili v 6.30 ráno. Profesní život je tu holt intenzivní. I to jídlo je skvělý - v tom Maďarsko vede nad Tureckem na celý čáře. Pálivá paprička, nepřekonatelné salámy, sýry, které opravdu mají nějakou chuť (to zrovna v ‘Bulu nebylo), sušenky od Győri Keksz, ostré túry po vyhlášených budapešťských cukrárnách (Gerbeaud znají všichni, ale počkejte, až tu zrecenzuju Daubnera) - no, dá se to. S dětmi je to navíc dvakrát veselejší.

Timi začala ve středu chodit do školky - poprvé v životě. Báli jsme se, jaké to bude, ale ještě ani nebekla. Zapadla mezi maďarský dorost naprosto suverénně. Je ve skupině Jegesmedve (Lední medvídci), kde jsou skoro samí předškoláci, tedy děti o dva roky starší než ona. Ale aspoň se obouchá. Paní učitelka - Gabi néni, teta Gabi - je moc hodná. Včera u nás byl Mikuláš - zrovna když jsem jako na potvoru odešel do garáže - a Timi se to moc líbilo. Nejdřív se ho tedy bála a utekla před ním do svého pokojíčku, ale čokoláda prostrčená mezi dveřmi ji přiměla vyjít ven. Bylo to super.

Martínek je zlatej, alespoň tedy přes den. Timinka na něm může nechat oči; pořád ho chce přebalovat. Už teď je vidět, že každý mrňous úplně jinou náturu. Timi byla raubíř, Martínek je klidnější a vyrovnanější. Timi v životě neměla dudlík v puse, Martínek je dudlíkovej od prvního dne. Uvidíme, jak se to vyvine. Mně by nevadilo, kdyby se takhle šikovně doplňovali. Aspoň se mi nebudou hádat na oslavě šedesátin, třeba.

Zítra jedu bohužel pracovně do Dublinu. Jsem nerad 4 dny od rodiny, ale co nadělám.

Martínek - 9 dnů, 2008

Timi - 8 dnů, 2005

Další Martínkovy fotky najdete v novém albu na Picase.

První setkání třetího druhu proběhlo dobře. Timi, která se celé měsíce netajila plánem “vyhodit miminko z okna”, byla k Martínkovi moc hodná a dokonce ho i pochovala. Snad to tak sourozencům bude klapat furt!

Bere mi ale dech, jak rychle ten čas letí. Ještě včera pro mě Timi sama byla miminko. A teď najednou vypadá vedle Martínka jako velká zodpovědná holka. Živote, proč ten kvalt?

Jako každý rok, i letos mi obě holky odjely na měsíc do Rumunska za nagytatou a nagymamou, tedy za dědečkem a babičkou. Je to pro mě vždycky smutný měsíc. Tak na připomenutí sem dám aspoň fotku Timinky, kterou jsem udělal počátkem června, když jsme ještě byli spolu. Dobrá zpráva je, že v úterý 15. července už tu zase budou!

*Timi a tankery*

V poslední únorový den byly Timince tři roky. Je to zlatá holčička a v Istanbulu je hrozně statečná. Všechno se jí líbí, na změnu si vůbec nestěžuje a naopak se rychle přizpůsobuje. Třeba pana domovníka (kterému říká *Hassan báči*) už suverénně zdraví tureckým *Günaydin* - dobrý den. Celý text