František Gellner: Teplo zhaslého plamene

To je teď celá moudrost moje

„To je teď celá moudrost moje:
milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si plaši z čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit.“ (26)

Jarní noc působí sic blahodárně…

„Jarní noc působí sic blahodárně,
těžko však radovat se o vodě.
Má garderoba visí v zastavárně,
jako já visím v každé hospodě.

Je v světě velmi málo dobrých lidí
a ještě méně je tu kreditu;
za svoji zbytečnost v mé kapse stydí
se domovní klíč a klíč od bytu.“ (29)

Všichni mi lhali

„Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta za nos mě vodíce,
muži mi lhali, a ženy mi lhaly.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.“ (43)

Jaroslav Seifert: Nejkrásnější bývá šílená

Počitadlo

„Tvůj prs
je jako jablko z Austrálie
Tvé prsy
jsou jako dvě jablka z Austrálie
Jak mám rád toto počitadlo lásky!“ (20)

Píseň o malých dívkách

„Co je krásnějšího na zemi
než malé dívky.
Už když se narodí, voní jak jablko
polité medem a mlékem.

A to jsou maličké, tak do tří let,
pak jejich pokožka zezlátne
a neznatelný stín
počíná kreslit jejich nevinnost.

Usmívají se, dosud bezelstně;
a vlna, která prolne tělem,
zastaví se pak na svých vrcholcích
a už se nepohne.

Od té chvíle se již červenají,
ale při dětských hrách
panenky jejich si ještě hrají s nimi
a nutí je přivírat oči.

To už však jejich pleť
počíná vonět jako rozdrcený list
sladkého javoru. A když se ohlédnou,
rozbuší se jim srdce.“ (74)

Svatební píseň

„Kytice, závoj a slzy,
i štěstí rozplakává,
jak je to hezké,
když se někdo vdává.

Noc plná vášní
až do kuropění,
jak je to hezké,
když se někdo žení.

Kytice zvadla
a opadává,
jak je to smutné,
když se někdo vdává.

Vějíř se zavřel,
hořkne políbení,
jak je to smutné,
když se někdo žení.“ (110)

Toužil jsem po cizích městech

„Toužil jsem po cizích městech
v neznámých barevných krajích
i na pokraji pouště.
Už se mi rychle vzdalují
jako hvězdy ve starých tmách.
V katedrálách je zima
a úsměv žen
už je mi vzácný, cizí, daleký
jako květy pralesa.

Jen touha zůstala, abych nebyl tak sám,
a zvědavost.
Obě pak denně se mě vyptávají.
Naštěstí ženy u nás nenosí
závoj až po kotníky.
Však neodbytný čas už dotírá
a násilím vede mě jinam.

Sbohem. V životě jsem nic nezradil.
Tím jsem si jist
a můžete mi věřit.
Však nejkrásnější ze všech bohů
je Láska.“ (133)

Arany János: Zvon v pustě

Království kněze Jana

„Hrdý, smělý, nespoutaný
národ Maďarů byl –
dvojsečný meč, který tasen
vpravo vlevo hubil;
a tak vpravo, vlevo, všude,
kde se ujal díla,
pustinou se stala země,
v šíř i v dál tam vlčí smečka
skučela a vyla.

Venku Němec, nejčastěji
ranou postižený,
postrašil se a kul pikle,
všecek zachmuřený;
nestačím-li na lva, soudil,
stačí v zemi díra,
načež jámu vykopal mu,
již – co jinou podlost – zakrýt
Kristova má víra.

„Vy kobylky asiatské,
kočovní pohani,
ať Bůh vaše duše zmaří
v pekelném plameni!“

Čtvrté přikázání: splyňte
ochotně s jinými,
sláb je Maďar, nesrůstá-li
s národy cizími!
Cizince zvi nejrůznější,
vsaď si do kožichu,
a když z vlastní chalupy tě
budou vyhánět, pak snes to
trpěliv a v tichu!“ (30)

Josef Kainar: Velké lásky a sny

O radosti a vzteku

„Kdo tu říká,
že člověk je spočítán?
Nadutec, jenž ani netuší,
kolik má knoflíků
bluzka jeho milé.“ (193)

Kamarádi

„Mám já kamarádů
jak lístků na dubě.
Sem tam po huběnce,
a  sem tam po hubě.

Věrni my si buďme,
kamarádi moji!
Aj když si co řeknem,
ono se to zhojí.“ (311)

Gabriel García Márquez: Generál ve svém labyrintu

„Generál nevěnoval mistrné odpovědi (lékaře) pozornost, neboť jím otřáslo úchvatné zjištění, že ten bláznivý závod mezi nemocemi a sny spěl v tom okamžiku ke konečnému cíli. Dál už byla jen tma.

V tu chvíli si složil ruce na prsa, zaposlouchal se do zvučných hlasů otroků, zpívajícíh o šesté na cukrovaru Zdrávas, a oknem spatřil na nebi démant Venuše, jenž navždy mizel, věčný sníh, novou popínavou rostlinu, jejíž žluté zvonky už příští sobotu v domě ponořeném do smutku rozkvést neuvidí, a poslední záblesky života, který už se nikdy, na věky věků, nevrátí.“ (184)