Josef Kainar: Velké lásky a sny

O radosti a vzteku

„Kdo tu říká,
že člověk je spočítán?
Nadutec, jenž ani netuší,
kolik má knoflíků
bluzka jeho milé.“ (193)

Kamarádi

„Mám já kamarádů
jak lístků na dubě.
Sem tam po huběnce,
a  sem tam po hubě.

Věrni my si buďme,
kamarádi moji!
Aj když si co řeknem,
ono se to zhojí.“ (311)

Gabriel García Márquez: Generál ve svém labyrintu

„Generál nevěnoval mistrné odpovědi (lékaře) pozornost, neboť jím otřáslo úchvatné zjištění, že ten bláznivý závod mezi nemocemi a sny spěl v tom okamžiku ke konečnému cíli. Dál už byla jen tma.

V tu chvíli si složil ruce na prsa, zaposlouchal se do zvučných hlasů otroků, zpívajícíh o šesté na cukrovaru Zdrávas, a oknem spatřil na nebi démant Venuše, jenž navždy mizel, věčný sníh, novou popínavou rostlinu, jejíž žluté zvonky už příští sobotu v domě ponořeném do smutku rozkvést neuvidí, a poslední záblesky života, který už se nikdy, na věky věků, nevrátí.“ (184)