(na stránce se pracuje)

Ze všech věcí na světě nejvíc miluju počítače. Třeba takový vodopády Iguaçu jsou jistě fajn, to se přírodě povedlo, ale počítač je ještě lepší a proti takovému Atari 800 XE nemůže prostě příroda postavit nic.

Já jsem s počítači začal v době, kdy ještě nebyl žádný Enter – tehdá se pazourkem mačkal Return. To bylo v roce 1987. Od té doby jsem vystřídal 8 hlavních strojů a každý pro mě moc znamenal. Pracovní notebooky a podobný sajrajt nepočítám, uznávám jen opravdové stolní mašiny, které má člověk rád. Zkusím tady všechny své počítače vypsat, aby budoucí pokolení věděla, jak jsme začínali.

#1: Atari 800 XE, 1987

Někdy v šesté třídě dostal můj spolužák Jakub Dosoudil od rodičů Atari 800 XE, a to mi změnilo život. Párkrát jsem k němu zašel, zahrál si s ním hru Airline a byl jsem ztracen.

Byznysová hra Airline – za zmínku stojí, že jsme ji hráli v němčině, i když jsme tehdá uměli říct jen dubišvajne.

Od té doby jsem myslel už jen na počítače a všude jsem kreslil jenom Atari logo. O měsíc později jsme i my pořídili Atari 800 XE a od té doby už bylo všechno v pořádku.

Nejlepší počítač všech dob (kolegové se Spectrem ZX a Commodorem 64 prominou) a pro desetiletého kluka to nejkrásnější na reálném socialismu. Software jsem vyměňoval s jedním borcem z blízkého JZD (!), hry a vlastní výtvory v Turbo Basicu jsem ukládal na kazeťák XC 12 a dopisy jsem tiskl na jednojehličkové tiskárně BT 100. Na Atari jsem se naučil programovat v assembleru a užívat si s hrami jako River Raid, Bruce Lee, Frogger, Airlines nebo Raid Over Moscow. Všechny tyto hry se vešly do 64 kB RAM, ale byly zábavnější než jakákoli dnešní blbina roztažená přes 2 DVD.

(Na obrázku je model 130 XE, který byl vzhledově identický s mou 800 XE, jen měl větší paměť – totiž 128 kB.)

1991: Amstrad PC XT 1512

Moje první srážka se světem PC a nejméně oblíbený počítač. MS-DOS 3.2, procesor 8086 (8 MHz), 512 kB paměti a především hustá CGA grafika (320 x 200 x 4 opravdu jedovaté barvy). Neměl ani hard disk, jen jednu 3.5″ mechaniku, takže např. Prince of Persia jsem musel načítat ze dvou disket a v pravý čas je vyměňovat.

1992: Intel 386 SX

25 MHz, 2 MB RAM, skvělá VGA grafika. Zlaté časy Wolfensteinu 3D a Turbo Pascalu. V něm jsem napsal PC klon Karla, českého jazyka pro výuku programování. Turbo Karla 6.0 ode mě koupilo pěkných pár desítek škol.

Turbo Karel - základní obrazovka

1995: Intel 486 DX-2

66 MHz, 8 MB RAM. Silný a rychlý počítač, který sloužil skvěle až do léta 1997, kdy nám ho nějací lumpové odnesli z vybíleného bytu. A to včetně záložního hard disku a disket. Ztráta veškerých textů, dat, zdrojových kódů mých programů a výpisků z asi 400 knížek mě těžce poznamenala. Většinu těch věcí už jsem nikdy nedokázal obnovit, a slovo zálohování pro mě od té doby má jiný význam. Přítomnost druhé kopie dat v téže místnosti už nepokládám za zálohování.

1997: AMD K6

200 MHz, další parametry už si nevybavuji. Tenhle počítač mi utkvěl v paměti ze všech nejméně. A to se mnou protrpěl celou VŠ a diplomku.

2001: AMD Athlon

1200 MHz, 256 MB RAM. Dědouš, který přestál neskutečných 6 let a 3 měsíce. Hlučí jako peklo a není to žádný rychlík, ale mám ho pořád rád. V roce 2003 mu odešel zdroj, ale jinak je celá sestava absolutně spolehlivá. A to jsem volil výhradně nejlacinější komponenty z Bazaru Růžovka poblíž Hlavního nádraží.

2007: Intel Core 2 Quad

Stroj, který má být hotový zítra. Má 65536krát více paměti než moje první Atari a i ve všech dalších parametrech ho zadupává do země. Ale jestli bude fakt lepší, na to bych nevsázel.