Robin Dunbar: Příběh rodu Homo

„Závěrem tedy můžeme říci, že bipedie, velký mozek a nástroje (to, co jsme tak dlouho považovali za znaky definující lidství), pravděpodobně pocházejí ze zcela různých časových období. V žádném případě se nejedná o soubor znaků coby důsledku jediné obrovské supermutace, nýbrž o velmi pomalé a postupně nastupující změny, jež provázely celou naši evoluci víceméně od okamžiku, kdy naši předkové a ostatní lidoopi stanuli na jednom z jejich rozcestí. Na podobných rozcestích se pak ocitli ještě mnohokrát – ani na jednom z nich však nemohli stanout a s naprostou jistotou prohlásit: „A teď jsou z nás lidé!“ (43)

„Porovnání DNA neandertálců a DNA moderního člověka pak přineslo další upřesnění: jejich společný předek žil pravděpodobně někdy před 500 000 lety, tedy přibližně v období, do něhož spadají počátky druhu Homo sapiens. … Podle současné hypotézy byli neandertálci potomky archaického člověka Homo sapiens, který se z Afriky do Evropy rozšířil během první vlny migrace.“ (49)

„(Intencionalita) vyjadřuje zkrátka skutečnost, že jsme si vědomi procesů, jež v naší mysli probíhají. … Vezmeme-li si například počítač, lze jej z tohoto hlediska považovat za jednotku s nulovou intencionalitou, neboť si procesů, které v něm probíhají, není vědom. Dalším příkladem nulové intencionality mohou být některé živé organismy, jako jsou bakterie (a pravděpodobně i některé druhy hmyzu).“ (56)

„U většiny organismů, u nichž se vyvinul mozek, však už můžeme předpokládat, že jsou si obsahu své mysli vědomy: „ví“, že mají hlad, a „uvědomí si“, že poblíž v křoví číhá nepřítel. O takových organismech můžeme říci, že mají intencionalitu prvního stupně. Intencionalitou druhého stupně pak rozumíme schopnost odhadnout domněnky jiného jedince. … Všeobecně se má za to, že u dospělých (lidí) lze předpokládat maximálně pátý či šestý stupeň intencionality.“ (57)

„U šimpanzů nelze očekávat vyšší než druhý stupeň intencionality – tedy úroveň, které dosahují čtyřleté děti.“ (68)

0th level intentionality: Computers, maybe insects etc. These are mindless things. There are processes going on that we might call thinking but the creature itself is not aware of it.

1st level: Most animals, human infants. This is the self-aware creature. Knows that it’s happy or sad or hungry etc. etc. Knows it’s own thoughts.

2nd level: Most humans reach this at about 4yrs. This is the classic theory of mind as defined by the Sally-Ann test or Smarties test. Means that you know that other people have thoughts and feelings of their own. Incidentally, chimpanzees fall just short of this level.

3rd level: If 1st level is I think and 2nd level is I reckon he thinks, then 3rd level is I reckon he believes that I think. This is the level of understanding I’ve been struggling with my whole adult life. This is the minimum needed for a meaningful relationship with someone I think, because without it you can’t understand that the other person is conscious of your feelings.

4th level: The book shows by an analysis of Othello (which was written with a mass audience in mind) that most people must have at least this level of intentionality. If you need 3rd level to have a relationship, then you need 4th level to understand other people’s relationships. I certainly can’t do this and the times I’ve got most confused in company have been when people were talking about this sort of thing. I can never remember what exactly – they always sound like Charlie Brown’s teacher to me.

5th level: If you need 4th level intentionality to understand Othello, then you need 5th level to write it. This is because you have to be able to anticipate the audience’s reaction in order to write an effective play. ie. I believe that the audience will think that Iago intends that Othello will think that his lover, Desdemona intends to betray him, even though Iago never says as much. (Count the italics, 5.)

„Korelace mezi velikostí sociálních skupin u primátů a objemem jejich neokortexu svědčí o tom, že tendence k neustále se zvětšujícímu mozku je důsledkem evolučního tlaku poháněného stále silnější potřebou vyrovnat se se složitým životem ve společenstvích. Pro nás je však v této chvíli důležitá především skutečnost, že člověk se těmto zákonitostem nijak nevymyká. Lidská společenství tvoří přibližně 150 jedinců: s větším počtem lidí většinou osobní či jinak důležité vztahy neudržujeme – s ostatními nás pojí spíše čistě profesionální vztah nebo je známe pouze od vidění. U šimpanzů se průměrná velikost společenství pohybuje mezi 50 a 55 jedinci a velikost neokortexu jí také proporcionálně odpovídá.“ (82)

„(U neandertálců) Z jejich proslulého „šíjového hřebenu“ (zvětšené zadní části lebky) lze usuzovat, že měli mnohem větší zrakové centrum než my (což potvrzuje i skutečnost, že měli mnohem větší oči); je-li tomu tak, je vcelku pravděpodobné, že objem neokortexu byl menší – což by znamenalo, že se jejich sociálně kognitivní schopnosti zastavily někde na čtvrtém stupni intencionality (tedy na úrovni, kterou nám a neandertálcům pravděpodobně odkázal náš společný předek, archaický člověk). (86)

„Je-li ztrátou partnera ohrožen muž, snaží se svůj vztah zachránit „usměrněním“ proradné choti, zatímco žena se spíše zaměří na soupeřku. Svou roli tu možná hraje i skutečnost, že zásah proti muži – ať už jde o partnera či konkurenta – představuje pro obě pohlaví větší riziko, neboť končí ničivým stupněm fyzického násilí s větší pravděpodobností než útok na ženu.“ (102)

Přidejte skřek