Škola po dvou měsících

Máme velké zprávy – Bea dostala v Kataru práci! A jak to tak bývá, vůbec ji přitom nehledala. Když tak každý den vozila děti do Compass International School, zeptali se jí, jestli by tam taky nechtěla pomáhat s učením. Slyšeli totiž o ní od Miss Lindy ze školičky Stepping Stones, která Bee nabízela práci už někdy v květnu. A Bea že jo, že by v Compassu pracovala ráda. Takže absolvovala interview, testovací hodinu a od listopadu je jednou z pomocných učitelek v Compassu. Šikovná holka.

Nikdy nás nenapadlo, že by snad Bea měla v Kataru zvyšovat HDP. Sice učí moc ráda, ale tak nějak se rozumělo samo sebou, že v cizině se bude spíš starat o rodinu. Ale když už se ta šance naskytla, tak po ní skočila. Je ve stejném campusu jako děti, má s nimi stejný rozvrh (každý den od 7.30 do 13.30), takže je to všechno náramně pohodlné a doprava je brnkačka. A hlavně je fajn, že se dostane mezi lidi, se kterými může pokecat. Já tuhle funkci zastat nemůžu, protože když večer přijdu z práce, dokážu už říct jen asi 50-60 slov, kdežto Bea má v kulometných zásobnících uloženo několik tisíc myšlenek, které mi v několika prvních minutách nutně musí sdělit. A říkám vám, ne všechny se dají odrazit jen moudrým „hmm… mm…hmm,“ jak by nám chlapům vyhovovalo! Z tohoto hlediska je mi učitelský sbor na Compassu velkou pomocí.

Složení sborovny je pestré – hlavní učitelé a učitelky jsou všichni Anglosasové, ale mezi pomocnými učitelkami je dobrý mix z Dánska, ČR, Polska, Kolumbie, Holandska, Egypta a tak vůbec. A povídá se s nimi evidentně dobře, protože už teď po pár dnech zná Bea kompletní rodinnou historii všech svých kolegyň do osmého kolena, jakož i disponuje četnými anekdotickými postřehy ze života kolumbijské střední třídy a tak.

Jak Beina práce vypadá? Asi takto. V každé třídě je cca 18 dětí. Hlavní učitelka s nimi mele to obvyklé maso, ale všechny by je nestíhala. Proto má k ruce ještě třídní asistentku (LA, Learning Assistant). Ta je vždy jedna na třídu; v nižších ročnících je přítomna neustále, ve vyšších třídách už jen 50% nebo 30% času. U jednotlivých dětí, které bojují s nějakým předmětem, sedí ještě tzv. speciální asistenti (SLA, Special Learning Assistants), kterých může být i víc. Při výuce se pak třída rozpadá na jednotlivé skupinky – každá jede svým tempem a každá piluje, co je potřeba. Když pak člověk vejde do třídy, nevidí tu vzornou matici 30 stejných hlaviček, jako to bylo za nás, ale třeba 3-4 partičky porůznu rozházené po místnosti, z nichž každá dělá něco jiného. Třeba Timi je v matematice v té nejlepší skupině, ale v angličtině zase v té nejhorší – takže si ji a ještě jednu dánskou holčičku berou stranou, aby se chytla.

Mimochodem, tohle masivní nasazení učitelů se mi na škole moc líbí. Jestli ty šílené peníze jdou na tohle, tak jsem spokojenej.

Prací pro Beu nám tedy Compass udělal radost. Ale nejen to – kupodivu se ve škole líbí i dětem. Timi a Mani už tam chodí dva měsíce. Žádný brekot z neznámého prostředí a z angličtiny se nedostavil. Místo toho teď Timi říká, že už chce celý život chodit jen do Compassu a že má tuhle školu hrozně ráda. Nekecám. I Mani tenhle týden prohlásil, že už mu ta angličtina vůbec nevadí. Byl jsem z toho až dojatý. Holt jsou ty děti opravdu šikovnější a mentálně pružnější než my geronti. Já bych se z toho zbláznil, kdybych přesně nerozuměl pokynům učitele – ale ony to nějak odkoukají od ostatních a vždycky to nějak dopadne. Timi rozumí i mluví; Mani byl zpočátku s mluvením stydlivější, ale teď už se prý taky trošku zapojuje, říká paní učitelka.

Mani u své skříňky ve třídě. O skříňku výš hnízdí Makoto, Maniho nejlepší kamarád.

Martin Jaros Compass International School

Toto je Makoto. Nikdy jsem nemyslel, že se ten náš mrňous bude paktovat s japonským kloučkem. Ale je to super. Mimochodem, vpravo za nimi kontroluje situaci moje máma. Škola nás zrovna pozvala na malé pohoštění na oslavu toho, že v Martínkově třídě dokončili téma „Rodina“.

Compass International Martin Jaros

Další pohled na odvážného školáka. Holčička vlevo s copem je Maniho první oficiální láska. Jmenuje se Elisia, její máma je íránská Arménka a táta Holanďan. Sotva jsem si ji trošku oťuknul a pochválil mu ji, že je hezká, tak mi Mani sdělil, že romance už skončila, že Elisia už je s jiným. Řek jsem mu, že takhle to bude celý život.

Martin Jaroš

Compass dělá jednu věc fakt dobře – furt děti chválej a udržujou ve třídě pozitivní atmosféru. Třeba u Timinky dostane každý týden jeden žák diplom. Tenhle teď vyfasovala Timi, že je prej nějaká vtipná. Potěšilo mě to. Vždycky se rád pobavím s lidma, co maj tyhlety humory.

Compass International Weekly Award Certificate

Další, co ve škole šlape, je komunikace s rodiči. Každý týden nám pan učitel posílá emailový newsletter, kde se píše, co budou tento týden probírat a jak jde život. Śkola taky organizuje maminky, aby se scházely aspoň jednou měsíčně na kafi a aby podle možností chodily pomáhat třeba při plavání a tak. Popravdě řečeno, někdy je té komunikace tolik, že prostě nestíháme. Škola nás doslova přetěžuje. Neustále nás zvou na různé rodinné dny, dětské pyžamové party, týdny knihy a tak. Je to honička, ale jsme za to rádi. Je dobrý, že rodič může nakouknout za kulisy a že je ve škole vítán. Není to tak všude. Jsou tady v Doze i školy, které mají filozofii přesně opačnou. Rodiče tam nesmějí vstoupit za školní bránu a jakoukoli případnou návštěvu musí objednat několik dní předem písemně u ředitele. To by nám asi sakra vadilo.

Tady je Mani při piknikovém dni, který nám škola uspořádala o jednom víkendu. Borec si zrovna zapisuje své jméno a čas na překážkové dráze. Až teď, když vidím tu fotku, tak mi dochází, že jsem kluka nikdy pořádně nedocenil. Ještě mu není ani pět, ale psaní latinkou už jeho škola pokládá za starou vestu –

Martin Jaros Compass International School Doha

– momentálně už pracujou na arabštině. Tenhle papír přinesl domů tenhle týden – že prý písmeno t. Pěkně to těm dětem začíná.

arabština pro děti

Pro děti je samozřejmě super i to, že skoro všechno se učí hrou. To je samý projekt, samá praktická ukázka a tak dále a tak dále. V říjnu třeba Timi dělala velký projekt Poklady mojí země. Malý Egypťan například představoval svou zemi tak, že s dětmi stavěl pyramidy z lega. Malá Holanďanka plácala sýry z nějaké samotvrdnoucí hmoty – prostě tak. Naše Timi chtěla do třídy přinést pivo, protože ví, že my Češi jsme jím proslulí. To jsme jí ale včas rozmluvili a místo toho se chlubila krásnou Prahou, písmenem Ř, kostkou cukru nebo třeba kontaktní čočkou. A bylo to dobrý. A tenhle týden zase Timinčini třeťáci lítají po areálu školy s tablety a natáčejí video, které pak společně sestříhají a dají na Youtube. Tyhle praktický věci se mi docela líběj a Timi si na nich zázračně rychle zlepšuje angličtinu. Obě děti dále dostaly login na web Reading Eggs, kde si po večerech promrskávají slovíčka a pravopis. Je to fakt docela vtipný a baví je to tak, že to Timi i Mani hrají po škole celé hodiny.

Typický ranní odjezd do školy. Je zrovna Týden knihy, takže celá škola má přijít v nějakém kostýmu. Ten sveřepý pirát vzadu je má žena. Někdy si říkám, co si o nich indický pan řidič myslí. Ale asi je mu to jedno. Evropani byli vždycky trošku šáhlí.

Beata Jarosova Timea Jarosova Martin Jaros costumes Qatar

Že je Compass škola hravá a přátelská, o tom už nepochybuju. Co se tam děti naučej, to se teprve uvidí. Angličtina je samozřejmě perfektní, to je bez debat. Z matematiky mám taky dobrý pocit. Je asi stejně pokročilá jako ve stejném věku u nás, jen se podává takovým praktičtějším způsobem. Zatímco já jsem v dětství slýchal „Jsou dány body A, B, C a D, určete obvod…“, Timinka neustále počítá délky plotů kolem domu. Nebo jak říká ona, perimeter. Svůj účel to asi splní a Timi matematiku stejně miluje, takže tam to bude v pohodě. Ty další předměty – dějepis, přírodopis atd. – mi přijdou sice veselé, ale asi méně systematické a méně encyklopedické než za mých dob. To ale doháníme tím, že Bea s dětmi každé odpoledne dělá i českou školu. A dělá to hrozně poctivě včetně diktátů, písemek a tak dál. Děti jsou na to kupodivu tak zvyklé, že ani neprotestují.

S troškou štěstí tedy můžeme doufat, že děti poberou to nejlepší z obou systémů. Compass pro ně bude příjemné místo, kde je nikdo nestresuje a kde se naučí jazyky a matematiku a spoustu dalších zajímavostí. Z českých učebnic pak dohoní takové to naše brzy jazyk nazývat Ruzyně. No a pak stejně přijde škola života.

3 komentáře

  1. Míša napsal:

    Zní to super, Martine. Chodí do školy a přitom to vypadá, že si užívají super prázdniny se spoustou zábavy :-)

  2. Pavlína napsal:

    Elisia mě rozsekala :D Jo, nemáte to holt, vy chlapi, lehký. Jaj, setsakramentsky tvrdý to máte :D

  3. Amelie napsal:

    Vypadá to úžasně..a děti jsou velmi chytré, učenlivé…obdivuji manželku, jak zvládá i českou školu…

Přidejte skřek