Články označené štítkem Dunaj

Před námi potopa

Tak doposaď jsme chodili na procházku k Dunaji, zejtra asi přijde pro změnu Dunaj k nám. Bydlíme 30 metrů od řeky, dělí nás jen trávník a asi 1,5 metru výškového rozdílu. Zatím říkaj, že to má stoupnout jen o metřík, metr dvacet. Tak těm hochům maďarskejm držím palce, aby jim ta předpověď vyšla. Jestli tady zejtra místo tohodle počítače bude nějaké naplavené větvoví z Gabčíkova-Nagymarose, tak budu hodně zklamanej.

aktualizace
V noci z neděli na pondělí Dunaj vyvrcholil, ale my jsme v pohodě – zůstali jsme na suchu. Chybělo tak 60 cm, abychom čistě plavali. Tady je Timi na obhlídce škod. Do našeho areálu se moc vody nedostalo:

Zato v kavárně U Topolu přímo před naším domem je to horší. Chvilku tam asi nepůjdeme.

Hekk hekk hekk

Jaro v Maďarsku je super. Přece jen je tu o kus tepleji a hlavně slunečněji než v Čechách, no a teď v dubnu už je to docela znát. O víkendu se celá Budapešť nahrne na naše nábřeží – bydlíme krok od Dunaje v nejzelenější části města – a všichni se tu začnou rekreovat o sto šest. Všechny bývalé csónakházy (domy, v nichž bývaly na zimu uloženy čluny) jsou zrekonstruované na hospůdky, které teď slavnostně otevřely. Každá má ohromnou terasu vybíhající až do vody a v každé jsou mraky Ištvánů a Ildikó, které se cpou pečenými hejky (hekk) a jinou čerstvou rybinou. Voní mi to prakticky až k počítači. Ještě víc oceňuju, že obyvatelstvo je natolik pokročilé, že ty ryby často zapíjí českým pivem – hlavně Plzní nebo Budvarem. Ale i Kozel se točí v jednom podniku cca 50 metrů od nás. To už je vážně parádní kombinace. I ten Dunaj se úplně změnil. Jezdí tu teď jiné, větší lodě – výletní parníky z Rakouska, ale i těžké kusy s ukrajinskými nebo moldavskými nápisy. To se mi líbí, je to skoro jako vloni na Bosporu.

My víkendy prožíráme ve fantastických cukrárnách (máme teď nového favorita, ale o tom příště) nebo jezdíme nahoru do Szentendre, což je něco jako maďarský Český Krumlov. Tady je zrovna Timi v takové venkovské idylce. Další fotky jsou zase na SmugMugu.

Timi v Szentendre

Mezi Huny

Odpusťte dlouhou pauzu! Co jsem přišel do Maďarska, dostanu se na blog jednou za uherák. Moc práce, moc stěhování, moc uheráku.

Ale vážně. Už se mezi Huny rozkoukávám a pocity mám zatím smíšené. V práci je to super, kolegové jsou fajn a člověk se hnedle cítí jako doma. Čechy tu mají dost rádi – už kvůli plzničce, Hrabalovi, Praze a taky kvůli tomu, že nejsme Slováci (sorry, ale to Maďaři, ne já!). Ale v privátním životě tak nadšenej nejsem. Budapešť mi přijde trošku obyčejná. Teda pěkná, živá, ale přece jen málo exotická. Skoro jako bych zůstal doma, akorát ten Dunaj je krapet širší než benešovský Smradlák. Zlatej Istanbul, kde byl aspoň takovej chaos, že se člověk cítil jako ve světě!

Někdy lituju, že jsem nevzal ten Katar, kde sice taky chcíp pes, ale aspoň tam chcíp úplně jinej pes než středoevropskej voříšek. No ale znalci vědí, že to nebylo tak úplně moje rozhodnutí – hodní hoši přece respektují firemní zájmy. Doufám teda, že za dva roky mě pošlou někam do rovníkové Afriky – vezmu to hned, protože já jsem pro každou špatnost.

No ale ono se to rozchodí. Ve středu jsme si konečně našli ideální byt – opravdu příjemné místo asi 15 metrů od Dunaje. Je to v uzavřeném areálu, který má i vlastní přístav a loďky (a samozřejmě bazény a hřiště a takové ty blbosti), takže pro rodinu je to paráda. V létě nás to počítám vytopí jako myši. Ale zábava musí bejt. V Istanbulu jsme založili takovou nábřežní tradici a budeme se jí držet co nejdýl.Dělám si plány, že bych jezdil fotit na pustu. Ono tam teda není vůbec nic k vidění, ale zrovna to bych chtěl vyfotit. Ten pocit. Však uvidíme!

Zatím teda salám Pick alejkum.