Máme radost – podařilo se nám koupit pozemek, po kterém jsme dlouho toužili. Není moc velký (717 m2), ale zato je ve staré elegantní čtvrti a celkem slušně vypadá. Jestli znáte Prahu 9 – Klánovice, tak si to asi dovedete představit. Nejvíc se mi líbí vzrostlé stromy na parcele, klasické klánovické vily v okolí, perfektní infrastruktura a to, že to mám jen pár minut do práce.

Úřadu MČ Klánovice jsme museli předložit náčrt zamýšlené kůlny, abychom jim nepokazili prvorepublikovou tradici nějakým satelitním monstrem. V rychlosti jsem dal dohromady tenhle obrázek, protože studii od vlastního architekta zatím nemáme. K fotomontáži nám posloužil již stojící dům v Černošicích, jehož sympatickým majitelům tímto děkujeme.

Pohled na kratší východní fasádu z Přimského náměstí

Jak vidíte, chceme funkcionalistický domek jednoduchých tvarů a lidských barev. Skutečná stavba jistě nebude vypadat přesně jako na obrázku (například tomu dřevěnému obložení moc nefandím), ale hrubou představu vám to dá. I na úřadě byli spokojeni a MČ Klánovice schválila záměr bez námitek. Stavět se chystáme až tak za 3 roky, protože nejdřív musíme splatit náš benešovský byt. Ale teď už nikam nekvaltujeme – raději si dáme si na Klánovicích záležet.

Už tři měsíce se pekelíme s hledáním kousku hlíny, na kterém bychom postavili nějakou tu skromnou kůlnu. V Benešově se nám samozřejmě žije dobře a já to tu mám moc rád, ale žádné pěkné pozemky se tu neprodávají a my přece jen toužíme po zahradě a troše toho vlastního nevkusu.

Co přesně hledáme? Zpočátku jsme trochu blbli, ale teď už máme jasno. Tohle jsou naše kritéria:

1. Absolutní klid.
2. Hezký výhled a hezká obec.
3. Slušná nabídka služeb a obchodů, minimálně základní škola a snadné spojení k nějakému gymnáziu (až pro něj holka doroste).

Brzy jsme bohužel zjistili, že spojit tyhle tři puntíky je zatraceně těžké. Zatím máme 2 horké favority: jeden plácek v Černošicích a jeden v Praze 9 – Klánovicích.

Černošice mají krásnou krajinu (pozemek je vysoko nad meandrem Berounky a má přímý výhled na brdské kopce na druhé straně řeky), starou rezidenční tradici (před válkou si tu stavěli vily židovští právníci a lékaři, dnes Krejčířové a spol.), slušnou rozlohu (1300 m.) a šikovné vlakové spojení. Klánovice mají více městský charakter, trochu lepší infrastrukturu a jsou blíž mé práci. Klánovice vedou, ale někdo tam byl před námi a ještě pár dní má předkupní právo. Když to nevyjde, budeme holt hledat dál! Kdybyste o něčem věděli, tak se ozvěte.