Dneska jsem šel do školy na třídní schůzky (já už tomu budu do konce života říkat SRPŠ, to se nedá nic dělat).

A zaujala mě tam jedna drobnost. Páťáci zrovna probírají mozek. A jak už jsem psal dřív, v naší škole se všechna témata probírají tak nějak spojeně – schválně se vyhýbám slovu holisticky, abych nezněl jak zastydlý new age guru. Takže když se probírá třeba čokoláda, tak si řeknou její složení, holka z Ghany udělá pro ostatní prezentaci, jak se pěstuje kakao a jak na tom makají děti, řeknou si a v praxi si vyzkoušej, že čokoláda má bod tání při teplotě 34 stupňů, těsně pod teplotou lidského těla, pročež se s ní můžeme skvěle zaneřádit, a taky si zkusej vlastní čokoládu uvařit. Což z pohledu naší tradiční školy zní dost zbytečně, ale můžu vám říct, že ty děti si nakonec o té čokoládě pamatují víc, než já jsem kdy věděl.

No ale zpátky k mozku. Ti páťáci se samozřejmě učili funkce různých laloků a tyhle věci, normální skladbu jako my v bižuli. Ale když už u toho byli, tak s paní učitelkou probrali taky Fixed Mindset a Growth Mindset, protože to s mozkem souvisí. Jde o fixní (zabržděné) a růstové nastavení mysli – známý propagátor kritického myšlení Petr Ludwig o tom měl úžasnou přednášku v roce 2016 (https://goo.gl/ggSNkk) a The Guardian o této teorii letos napsal, že by ji měl znát každý učitel. (https://goo.gl/8Z84ti). Prostě se ty děti už od páté třídy učí, jak mají uvažovat – nikdy se nevzdám, dokážu to, neúspěch je OK, budu si věřit, zkusím se to naučit, i když je to těžké.

Já vím, je to zdánlivá drobnost, ale mně se to strašně líbí. Znát fakta je dobré a já to nezatracuju. Ony si toho ty naše děti zapamatujou možná víc než my, což je dobře. Ale co je ještě důležitější – ta škola úplně jinak FORMUJE JEJICH OSOBNOST. Nevzdám se. Neremcám. Mám svou cenu. Věřím si. Takhle se vychovávají lídři – a když ne lídři, tak aspoň spokojenější, sebevědomější lidé.

Myslím, že tohle i my v ČR strašně potřebujeme. Protože já jak do ČR jezdím, tak čím dál jasněji vidím, že my jsme velmi bohatá, velmi chytrá země. Víte, že já jsem velký fanda Česka a lidi mi často píšou, že ho vidím až moc pozitivně. A to je právě to. Já jsem se tady nakazil nějakým nebezpečným optimismem a jsem rád, že ta škola přenáší tutéž infekci i na naše děti. Přijde mi, že my v ČR si někdy děláme ze života zbytečně peklíčko tím, že jsme nerudní, že k věcem přistupujeme a priori negativně, že si nevěříme. Kdo si věří, ten si taky spíš zachová rovnou páteř.

Začít tohle pomaličku posouvat, to je můj sen. Jo, neměl bych to tady psát, protože se mi bude vyčítat, že jsem nějaký sociální inženýr. Ale mým skutečným snem a největší vizí je, aby naše školství začalo pomalu, pomalounku přilévat optimismus a sebedůvěru do toho kotlíku, ze kterého se vaří naše národní povaha. Určitě to už řada skvělých učitelů spontánně dělá. A tohle je myslím hezký malý příklad – když se i páťáci učej, že mozek nejen smrdí po sýru (to jim taky říkali), ale že se s ním dají dělat dobré věci.

4 komentářů

  1. S hruzou jsem precetl text, ktery naplnil me nejhorsi obavy z toho, ze se najdou taci, co to verejne propaguji. Samozrejme, ze nejradeji za penize tech druhych. Meli jsme par takovych sebevedomych blbcu v pracovnim pomeru. Vsechny jsem vyhazel a nahradil generaci, ktera nehyri sebevedomim, ale chce se predevsim ucit a neco umet. A pisateli vrele doporucuji se vylecit tim, ze takovych par sebevedomych vezme do pracovniho pomeru a bude je nekolik lete zivit a napachane skody chapat jako toleranci. Dobre si pamatuji, kdyz mne soudruzi rikali, ze jsem dobry, vzdelany, ale oni hledaji nekoho ideove pevneho. Dnes vim, ze chteli blbce komunisticky sebevedomeho, ale co nic neumel. A jak to dopadlo?

    • Nevim, jak moc rozumite anglickym heslum z hlavni fotky tohoto clanku – vubec zde nejde o to naucit se byt sebevedomym blbcem, jak pisete. Pokud deti v pate tride ucite nasledujicimu: „nikdy se nevzdám, dokážu to, neúspěch je OK, zkus to i pres to, ze se to muze nepovest, budu si věřit, zkusím se to naučit, i když je to těžké, muzu se od nich neco naucit,“ tak je to moc dobra vlastnost do zivota. Pokud nekoho nabadam, ze se muze neco naucit od ostatnich, tak tam naopak citim i pokoru. A o to jde. Mozna prave tohle chybelo vasim kolegum, tak je treba si to uvedomit. Celkove ten pristup „nevzdavat se“ je lepsi cesta nez ta ceska – ty jsi neuspel, jsi uplne marnej, ja jsem ti to rikal, vyvodit takovy rychly jasny zaver, nekoho pak poucovat, ponizovat, prechytracovat a vyskolovat… presne jako v tonu vasi reakce.

  2. No tak to je smutny ze pod tak peknym clankem je jeden komentar a zrovna (podle me) tak hloupy. Ale to je presne to o cem jste psal. Nebudem si fixovat mysleni a naopak zkusime nekoho trochu povzbudit at se neboji a zkusi udelat neco pro svuj zivotni sen. A pak znova. A znova. :-)

  3. Samozřejmě, protože škola je základ života a také vědění, strašně je to vidět na lidech, kteří v tom nevidí vůbec hluboký kořen smyslu života, navíc pravdivé přísloví, Kolik jazyků umíš, tolikrát si člověkem, a přitom je to jednoduché, stačí si vzít jakoby první jazyk celého vědomí a vzdělání tehdejších myslitelů, jako byl J. A. Komenský /Labyrint světa/- LATINA, dále Karel IV. totéž atd.

Napsat komentář: Martin Pech Zrušit

Váš komentář
Jméno