Zemědělské náčiní jménem Ford F-150 Raptor jsme si pořídili v dubnu 2014. Od té doby jsme s ním nakroutili skoro 130 000 kilometrů, takže se můžeme podělit o nějaké ty zkušenosti.

1. Proč zrovna Raptor

Když jsme se tady na pískovišti přemýšleli o prvním autě, ze všeho nejvíc nás lákal pickup. Velký plnotučný pickup jako Ford F-150, Toyota Tundra nebo GMC Sierra. Takový pickup je král pouště. Projede všechno, má spoustu místa pro posádku a bez námahy uveze i těch 500-600 kg věcí, které moje paní pokládá za nezbytné pro malý odpolední výlet na pláž.

Když už pickup, tak pořádný – ten nejlepší, co existuje. Se silným osmiválcem, se závodním podvozkem a nafouknutou karoserií. Že to hodně žere? Že to není tzv. rozumné? Vem to čert. Jak řekla moje žena, rozumná auta si můžeme kupovat v Evropě. Když už jsme v tomhle bláznivém kraji, kde benzín stojí 6 korun, tak si aspoň kupme něco, co nás bude bavit a na co budeme celý život vzpomínat.

Volba padla na Ford F-150 Raptor ve verzi s dlouhou kabinou Supercrew.

To je on – Ford F-150 SVT Raptor (2014) ve svém přirozeném habitatu.
A zezadu.

2. Popis auta – nejprve staticky

Ford F-150 je otec všech pickupů a Amerika si v něm vozí zadek zhruba od doby, kdy Old Shatterhandovi umřel Hatátitlá. Posledních 32 let je to rok co rok nejprodávanější vehikl v USA, takže nějaké kvality asi mít bude.

Raptor ve městě

No a verze SVT Raptor je uhozená edice f-stopadesátky, kterou pro Ford staví jeho divize Special Vehicle Team. Raptor původně vznikl s cílem obsloužit tržní segment asi 12 pošahaných farmářů z Arizony, kteří cítí potřebu objíždět svá pole rychlostí 150 kilometrů za hodinu. Takových magorů není zas tolik, takže původně se mělo vyrábět jen pár kousků ročně. K velkému překvapení Fordu se kolem Raptoru brzy vytvořil takový menší kultík a dneska fabrika v Dearbornu nestíhá uspokojovat zájem sociálních deprivantů nejen v Americe, ale i na Blízkém východě.

Raptor se od běžných verzí F-150 liší motorem s lodním objemem 6,2 litrů, dále vylepšeným podvozkem s tlumiči Fox Racing a o sedm palců větší šířkou. K tomu se ještě dostaneme.

2.1 Design

První, co vás na Raptoru praští do očí, je jeho potrhlá vizáž. Design nejspíš dělala parta dvanáctiletých kluků, kteří to dostali za úkol ve škole. Úplně je slyším – namalujte to hodně hranaté! S ohromnými písmeny F-O-R-D vpředu! A ať to má velká kola! A nálepky, nálepky tam nesmí chybět! Kluci si splnili všechny svoje sny – a výsledek kupodivu funguje.

Auto má velmi jednoduché tvary v nejlepších tradicích brutalismu. Za jízdy trošku připomíná jedoucí panelák nebo stolovou horu, kterou pomalu unáší do dáli posun pevninských desek.

Nic na autě není decentní nebo jemné. Už samotné logo Ford vepředu je větší než nápisy na některých obchodech.

Místo zrcátek jsou obrovské zasklené desky, které by v mnoha rodinách posloužily jako hlavní zrcadla v koupelně. Kliky dveří jsou jak od hradní brány. 35palcová kola by se dobře vyjímala i na korečkovém rypadle v mostecké uhelné pánvi. V obřích blatnících se ale stejně ztrácejí, protože nad kolem musí být místo pro velký zdvih tlumičů. Designové detaily se nekonají, pokud jimi nemyslíme metrové samolepky Raptor s desénem stříkajícího bláta vzadu na korbě.

Ale víte co? Ten primitivní design se k té velikosti hodí. Kudy Raptor jede, tudy otáčí hlavy, a to i v Kataru, který je na ledacos zvyklý. Kluci si na něj ukazují, Indové se s autem na parkovištích fotí. A zvláštní znamení – Raptor se překvapivě líbí ženským, a to i těm, které na auta moc nejsou.

2.2 Velikost, prostor, interiér

Rozměry vozu jsou značné. Myslím, že auto je viditelné z oběžné dráhy podobně jako Velká čínská zeď. Mrcha má na délku skoro 6 metrů (přesněji 5895 mm) a na šířku skoro dva metry dvacet (2192 mm) – bez zrcátek. Na vjezd do spousty automyček můžete kvůli šířce rovnou zapomenout. Abyste si to snáz představili, přikládám společnou fotku s černým Fordem Explorer, kterým jsme jezdili předtím.

Explorer (vlevo) sám není malé auto – je ve všech směrech větší než třeba BMW X5. Ale proti Raptoru vypadá jako angličák.

Musím přiznat, že jsem se velikosti Raptora bál. Jak projedu městem, říkal jsem si, vždyť to bude jak jezdit o žních s kombajnem.

Po týdnu s Raptorem nechápu, jak jsem z těch rozměrů mohl mít obavy. Auto je překvapivě agilní. Díky kamerám bez problémů parkuju i v podzemních garážích v práci, do kterých jiní pickupisté raději nejezdí.

A ta velikost má i svoje výhody. Katar má největší silniční úmrtnost ze všech zemí na světě. Když chcete rodinu ochránit, tak vám 2,7 tuny oceli přijde vhod. S Raptorem není silniční provoz něco, čeho se účastníte – silniční provoz se vám tak nějak motá u kotníků. Vy sedíte v druhém patře a ostatní se vám snaží vyhnout. I všichni ti indičtí řidiči, na jejichž jízdě je jasně vidět, že věří v reinkarnaci a ztráta života na tomto kruháku pro ně nic neznamená, tedy i tito indičtí fatalisté se vám nějak rychlejí klidí z cesty a dvakrát si rozmyslí, než před vás hodí myšku.

Interiér je něco jako Mamutí jeskyně v Kentucky. Auto je tak široké, že ze sedadla řidiče nemám šanci dosáhnout na kliku u spolujezdce, ať se vykláním, jak chci. Box v loketní opěrce je větší než některé skříně, co máme z Ikey. Krásně se tam vejde zrcadlovka s objektivem 70-200, několik knih a ještě flaška s vodou.

Interiér. Jednoduché traktoroidní tvary, plasty spíš omyvatelné než ušlechtilé, ale místa je dost a celkově to funguje.
Řidičova nora. Ruční brzda je vlastně nožní – vidíte ji vlevo pod palubní deskou.
Detailní pohled na středovou konzoli. Kelímky na nápoje jsou velké, připravené na ty kanystry, co se dávají v US fastfoodech. Navigace je kupodivu celkem použitelná – ale po roce dvou jsme stejně přešli na Waze v mobilu, jako každý.

Vzadu normálně vozíme děti, ale zrovna tak by se tam dalo převézt stádo krav k otelení. Pro nohy tam máte 45-50 cm místa (od hrany sedáku k zádům přední sedačky), což je lepší než v Superbu nebo krátké S-Klasse.

Prostor pro nohy vzadu. Podlaha je navíc rovná, takže na zemi před sedačkami se může vyspat člověk. Ověřeno mockrát na dětech, jednou i na dospělé ženě!

Většina aut v dnešní době jen předstírá, že převezou tři lidi vzadu, ale prostřední sedačka je ve skutečnosti kalkulovaná na 11leté gymnastky z Číny. Raptor je jedno z mála aut, kde při převozu tří dospělých vzadu nedochází k porušování lidských práv a humanitárním katastrofám.

I prostřední sedačka má slušnou šířku. Není tu ale žádná vyklápěcí loketní opěrka.
Jedna z výhod širokého auta. Dozadu se mi v pohodě vejde silniční kolo (velikost rámu 56), aniž by se muselo cokoli odmontovávat. Šetří to spoustu času, protože ho takhle vozím skoro každý den.

Nikomu to neříkejte, ale jednou jsme v autě vezli celkem 9 jedinců, z nichž jeden byl český velvyslanec. A přežili to všichni! Samozřejmě když se někdo zeptá, tak se to nikdy nestalo!

Zlatý hřeb je ovšem nákladový prostor. Korba má standardně 1226 litrů – do výšky bočnic. Ale krása pickupu je v tom, že vás bočnice nijak neomezují a že můžete jít výš! Na dopravu hnědých krabic z IKEA nebo kempovacího harampádí nepřekonatelné! O nákupech ani nemluvím. Pickup je vlastně ideální rodinné auto.

Korba je dlouhá… Ještě o něco delší než nohy krásných Středoevropanek…

Na rozdíl od normálního auta taky můžete vylézt na korbu a srovnat si tam náklad nebo tam házet věci z boku – k nezaplacení. A když převážíte delší věci, stačí sklopit zadní kryt, vysunout integrované držáky a prodloužíte si úložný prostor o dobrý půl metr. Sklopené čelo je super i jako stůl při piknikování. Je v něm dokonce zabudované i malé schodiště, které unese 150 kg. A má i zábradlíčko!

Takhle pohodlně se tam leze, i když jste mrňous

Raptora používáme neustále k výletům do pouště a na pláž. Nic jiného než pickup už bychom tady v Kataru nechtěli. Fór je v tom, že pickup neberete jako normální auto, ve kterém se způsobně sedí na sedačkách a kterému se nesmí nic stát. Pickup je hrubý pracovní nástroj, po kterém můžete šplhat a se kterým můžete blbnout, jak chcete. Děti skáčou z korby do dun, lezou na střechu, spí na autě – pickup je pojízdná herna i hrad.

Pro tohle byl Raptor stvořen. Pláň mezi dunami, skákání do vlhkého písku…
A do dun s rozběhem…

2.3 Motor

Zavazadlový prostor je samozřejmě fajn, ale není to důvod, proč si kupujete Raptora. Ta hlavní věc, co chcete, je tohle.

V8 s uklidňujícím objemem 6.2 litru. Pozor, toto číslo ani náhodou neoznačuje spotřebu.

Motory pro Raptor se vyrábí v michiganském městečku Romeo, a musí to být velmi malé městečko, protože tam zaplaťpámbu neslyšeli slovo downsizing. Aspoň tedy ne v roce 2014. Tenhle Raptor se ještě dělá s poctivým velkým blokem o objemu 6210 cm3 a má úplně nádherný, přímo skandální zvuk. Je to atmosféra, žádné turbo, výkon činí 306 kW (411 koní) a točivý moment 588 Nm. Dal by se z toho objemu vydřít i vyšší výkon? Určitě ano! Ale takhle ten motor rozhodně nepracuje ve stresu, a to se u strojů počítá.

EDIT: Už byla ohlášena druhá generace Raptoru, která přijde v modelovém roce 2017 a bude mít 3,5litrové biturbo V6. Výkon bude jistě dobrý, ale ty dva válce tam budou chybět. Velká chyba, nekupujem!

Mimochodem, motor je z řady Boss, kterou Ford staví proti legendárním strojům HEMI od Chrysleru a Vortec od General Motors. Ford ale název motoru marketingově nevyužívá a nebuduje kolem něj žádné náboženství, jako to dělá Chrysler s HEMI. Fordovská řada motorů se původně měla jmenovat Hurricane, ale po hurikánu Katrina v roce 2005 si to v automobilce rozmysleli a šli do Bosse.

Automatická převodovka má 6 stupňů. Řadí rychle a logicky – ale hodně jí pomáhá i fakt, že motor stejně utáhne skoro všechno, takže aktuální zařazená rychlost je mu celkem ukradená. Při denním dojíždění do práce strávím tak 90 procent času na šestce.

Spotřeba. Už při prvním pohledu na Raptora je jasné, že to nebude ideální služebák pro Greenpeace. Šestilitr, okázalé ignorování pověry zvané aerodynamika a sloní hmotnost, to nemůže skončit dobře. A taky že ne.

První týden, prvních 816 km – a průměrná spotřeba 20.1 l/100 km.

První rok auto žralo kolem 22 litrů, protože motor ještě nebyl zajetý a zároveň jsem dost bláznil v poušti. Časem spotřeba klesala a teď, po 35 000 km, mám dlouhodobý průměr krásných 19,9 l/100 km. A víte co? Vzhledem k výkonům a rozměrům auta mi to ani nepřijde jako moc. Parádní je obří 136litrová nádrž. Sice tankováním strávíte tolik času, že vám pumpař stačí říct všechno o své rodině a životních plánech svých dětí, ale zase máte dojezd skoro 700 km, což je velmi pohodlné. Je to holt auto dělané na velké expedice do pouště.

Edit: Po 100 000 auto jezdí za 18,2 l km/100 km – jak jde čas, tak si sedá motor i já, jezdím asi plavněji a klidněji.

2.4 Podvozek

Přední náprava má nezávislé zavěšení typu double wishbone (dvojité lichoběžníky), přičemž ramena jsou extra zesílená dobrými muži ze Special Vehicle Teamu. Vzadu je stará dobrá tuhá náprava s listovým odpružením, což je řešení ze středověku. Ale i dnes na to přísahají příznivci pravověrných offroadů.

To nejlepší na Raptoru jsou ale speciální modré tlumiče Fox Racing, které mají monstrózní zdvih 28,4 cm vpředu a 30,7 cm vzadu. Menší kaňony díky tomu přeskakujete, aniž byste si jich vůbec všimli, velehorská pásma a průlivy mezi kontinenty zdoláváte jedním plavným zhoupnutím. Aby tlumiče Fox měly prostor na práci, museli ve Fordu dát kola dál od sebe. Díky tomu je celý vehikl ještě o 17,8 cm širší než běžná F-150, která sama o sobě taky není žádný drobeček. Líbí se mi to a navíc to zase posiluje stabilitu. Je to jeden z důvodů, proč Raptor působí v každém okamžiku při jízdě tak suverénně. Podvozek je proti normální F-150 zvednutý o necelých 6 cm.

Detail přední nápravy a zavěšení kola. Modrý válec je tlumič od Fox Racing. Všimněte si solidních kovových plátů pro ochranu motoru a převodovky.

Vpředu je diferenciál typu Torsen, vzadu je elektronická závěra diferenciálu. Náhon je standardně na zadní, čtyřkolka se zapíná manuálně. K dispozici je redukce s poměrem 4.1:1 – velice se hodí, když je člověk v úzkých. Gumy jsou kolosální 35palcové drapáky BFGoodrich All-Terrain T/A LT 315/70, které v terénu odvádějí překvapivě dobrou práci. Tak po 25 000 km na asfaltu se ovšem ochodí a začnou být pekelně hlučné. Sedmnáctipalcová kola mají systém beadlock (to jsou ty šrouby kolem dokola) proti vyzutí podhuštěných pneumatik. Nehrozí tak, že by se gumy při náhlém obratu v poušti svlékly, jako jsem to sám viděl u jiných aut.

Zadní kolo. Opět modré tlumiče Fox.
Ukazatel náklonu vozidla

3. Jízda

Už nastupování je zážitek, protože do Raptora musíte po schodech. Šlápnete na boční stupeň a hned se vám zalíbí, že je tak široký a tlustý a evidentně vyrobený z masivní oceli. Klidně byste tou fošnou mohli umlátit Terminátora T-1000, kdybyste měli páru. A tak je to u Raptora se vším. Nic není fórové a vyžvejknuté z nějakých odlehčených plastíků jako u jiných aut. Všechno je z nějakého kryptonitu a přivařené jak v tanku. Raptor není jemný Bruce Lee, co elegantně tančí ze strany na stranu jak baletka. Raptor je Arnold Schwarzenegger, když je namíchnutý a má na zádech mašinkvér. A střílí.

Vystoupáte do větší nadmořské výšky, usednete za volant a obhlídnete situaci. Ten horský hřbet před vámi je palubní deska – je tak velká, že v leckterém pajzlu by z ní mohli udělat bar. Ale volant naštěstí moc velký není. Ne, není to jako točit táckem pod pivo, jako v některých malých sporťácích, ale není to ani kolo od náklaďáku. Volant se povedl.

Posez najdete snadno – křesla jsou široká, pohodlná, dají se nastavit do miliónu směrů a zrovna tak se elektricky dají posouvat i pedály. V pohodě si sednete i v případě, že jste si na Raptora vydělali v NBA. Ale to dá rozum – kdyby se vysocí lidé nevešli ani do Raptora, tak čím by asi jezdili?

Otočíte klíčkem – ale sakra. Co to je? Připadá vám, že se barák před vámi pohnul. Jsou tu docela častá zemětřesení, takže koukáte poplašeně ven, jestli se na zdech nedělají praskliny a jestli lidi nesprintují k východu. Pak vám dojde, že to nepadá Carrefour, ale že to je zvuk vašeho motoru.

Je to tak. Už ten brum na volnoběh je opravdu zlý. Šestilitr vydává tak hluboké tóny a vibrace, že se z toho mužům i ženám rozbuší srdce. A co teprve, když to párkrát prošlápnete! Od 4000 otáček motor řve jako raněný grizzly. Kterému někdo zrovna vzal právě ulovenou rybu a omlátil mu ji o čumák. Jestli si to dovedete představit. Přesně tak Raptor zní – jako že smrt je jen sekundu od vás.

Hodíte tam D a vyrazíte vpřed. Raptor zrychluje na stovku za 6,6 sekundy. Papírově to není nic moc, kdejaké nízké brko to zvládne rychleji, ale pocitově to je bomba. Rozpohybovat takovou horu železa tímhle tempem ve vás probudí hotovou extázi. Je to jak rozjet lavinu jedním kopnutím nohy. Ten pocit je takový až geologický. Od té chvíle se budete v Raptoru křenit takovým zvláštním, blaženým úsměvem. Tohle Raptor dělá všem.

Vyrazíte do ulic a osaháváte si velikost auta. Dá se to, do pruhu se vejdete. Projedete malý kruhák a jste trošku překvapení. Není vám úplně jasné, jak je to fyzikálně možné, ale ono to docela zatáčí. Ono se to v zatáčce vůbec nenaklání. Tam, kde byste třeba ve Volvu XC90 už měli mořskou nemoc, tam Raptor suverénně drží pozici a glanc. Jasně, sedíte v druhém patře a máte pod sebou parník, ale ten parník je dokonale stabilní a klidný, jakoby nad věcí. A je z toho cítit sebevědomí a taková nějaká zvláštní tuhost. Není to parník, je to spíš letadlová loď.

Auta před vámi brzdí. Je tam jeden ze zpomalovacích prahů, jakých jsou v Doze stovky. Nějaký borec s Caymanem (asi GTS) najíždí na práh šikmo a téměř zastavuje, aby si neodřel spodek. I auta za ním ostře dupou na brzdu, protože místní retardéry kopou opravdu hodně. Vy práh přejedete prakticky nezměněnou rychlostí a ani nevíte, že tam byl! Žádná rána, žádné nepohodlí, jen příjemné zhoupnutí. Monstrózní tlumiče Fox Racing prokazují svou genialitu. Je to tak, tenhle zdánlivě neohrabaný pickup je možná to nejpohodlnější auto, co si do města můžete pořídit! Aspoň teda do města se širokými bulváry a děsnými příčnými prahy, jako má Doha.

Vyjíždíte na dálnici. Bestie drží stopu jako vlak, nic s ní nedělá ani silný vítr, který je v Kataru normální. Skoro tři tuny jsou skoro tři tuny. Jedete 130 a motor se jen tak v pohodě převaluje kolem 2200 otáček. Když chcete někoho předjet, zase se ozve ten šílený ryk. Na okolní řidiče to funguje skvěle – velmi zřetelně je to informuje, že moudřejší ustoupí a že oni dneska budou moudří. Cesta se před vámi rozvírá úplně sama. Trošku vás ruší přece jen větší hluk od pneumatik. Jak se ostatně dá od takových traktorů čekat. Občas uslyšíte hlasité kovové cinknutí. To vaše drapáky sebraly kamínek a mrskly jím na kovové pláty, které máte pod podvozkem. Zvyknete si na to – naopak vás uklidňuje, že tam ty šílené bloky železa jsou. V terénu se ukážou být k nezaplacení.

Když je řeč o terénu – strhnete volant a v plné rychlosti sjedete z dálnice rovnou do pouště. Raptor zpozorní, zařičí nadšením a metelí to dálniční rychlostí pořád pryč, tentokrát ovšem po nerovném dně pouštního údolí. Jízda je intenzivní, ale překvapivě hladká – dokonce je vidět, že čím jedete rychleji, tím lépe tlumiče cestu žehlí. Široký rozchod, monstrózní gumy a vyladěné zavěšení dělají svoje. Raptor je konečně v prostředí, pro které byl postaven a v kterém je nepřemožitelný. Protože Raptor není nejlepší offroad světa – je jen ze všech offroadů nejrychlejší. Však taky vyhrál Rallye Dakar a pouštní závod Baja 1000, kvůli kterému vůbec vznikl.

Výhoda je, že v Kataru se s Raptorem dá řádit úplně všude. Tady v Kataru má pojem offroad jiný rozměr než třeba v Česku. Doma v ČR vlastně nemůžete svobodně projíždět krajinou, protože všude jsou ploty, pole, lesy, všechno někomu patří a ten někdo by vám dal, kdybyste mu to rozryli. To tady v Kataru je poušť, která vám dává totální svobodu. Můžete sjet z dálnice v kterémkoli okamžiku (zapomeňte na exity) a jet třeba 50 kilometrů přes duny a solná údolí, dokud se nedostanete k moři – a pak třeba po pláži 20 kilometrů zpátky. Raptor může uhánět po nezpevněném povrchu stovkou a je mu skoro jedno, co má pod sebou. Solná pláň? Přelítneme. Duna? Vyhrabeme se. Zkuste se podívat na pár fotek a uvidíte, co mám na mysli.

Široká údolí a pláně v poušti…
Svoboda
To za tou vodou je Saúdská Arábie. Tam zrovna nechcete.
Stoupání na dunu

Když jedete do opravdu jemného písku, musíte nejdřív ufouknout gumy. S poloprázdnými balóny pěkně plavete na povrchu a nezařezáváte se do dun. Já snižuju tlak z normálních 44 psi (3 atmosféry) na 15 psi (1 atm), ale v extrémních podmínkách se dá jít i níž. Pak zapnete pohon 4×4 a můžete řádit. Samozřejmě vám pomůžou mraky asistentů – Offroad Mode, Hill Descent, AdvanceTrac – ale nejdůležitější je stejně zdravý rozum, určitá pouštní zkušenost a v případě nouze samozřejmě lopata. Také už jsem víckrát zapadl – naštěstí pro tento účel vozím plastové pásy pod kola, lopatu a super kvalitní záchranné lano. Ale mnohem častěji se mi stane, že někoho vytahuji z bryndy já, než aby to bylo naopak. A to je na Raptoru to nejlepší – ten pocit suverenity a bezpečí.

Samozřejmě i s Raptorem je potřeba dávat pozor. Na nějaké trialové triky či extrémní dune-bashing to auto není. Zvládne mnohem víc než já, ale fyziku oblafnout nemůže. Má sice sílu a slušný nájezdový úhel 30,2 stupně, ale taky má trošku moc dlouhý rozvor (na hřebeni může zůstat viset na břiše) a je příliš těžké. Ideální auto do pouště je lehká krátká bugina s absurdním 800koňovým motorem, jakou si staví moji katarští kamarádi. A i s tou se lidi kolikrát přizabijou, což je pro mě dostatečné varování, abych se o takové blbiny nepokoušel. Když znáte svoje hranice, tak je pro vás Raptor dokonalým parťákem.

Jedno z mála aut, se kterým si můžete troufnout i na mokrý písek přímo na břehu moře. Těžký vlhký písek je jinak pro auta absolutní mor. Už mockrát jsem z hrany pláže tahal odvážné lidi v BMW X5 a dalších vozech.
OK, tohle by se nemělo dělat moc často. Projíždění dočasných potoků, které na pláži nechává ustupující moře. Raptor samozřejmě nemá problém s broděním ve vodě, ale tahle voda je slaná, a to je pro podvozek velký špatný. Katařani tohle dělají furt, ale snaží se hned ten den auto zespodu vystříkat.

4. Výbava

V Kataru má Raptor jen jeden výbavový stupeň, ve kterém je všechno, co se do F-150 dá pořídit. Samozřejmě to musíte brát optikou pickupu, není to luxusní limuzína. Ale ty hlavní věci tu jsou:
– Navigace
– Přední a zadní kamera
– Vyhřívaná a odvětrávaná kožená sedadla
– Xenony
– SecuriCode Keyless Entry
– Střešní okno
– 6 airbagů
– Elektricky stavitelné pedály
– Integrovaný žebřík včetně zábradlíčka

5. Silné stránky

  • Obrovský prostor pro posádku i zavazadla
  • Charakterní motor a zvuk
  • Nekompromisní jízdní výkony na jakémkoli povrchu
  • Překvapivě pohodlná jízda po asfaltu
  • Výborný výhled do všech směrů, gigantická zrcátka
  • Velký dojezd díky obří nádrži
  • Celková robustnost a suverenita
  • Zaručená zábava
  • Dlouhodobá spolehlivost

6. Slabé stránky

  • Tvrdé plasty v interiéru
  • Nešikovné zapínání přední kamery – jen ručně a jen v režimu 4×4
  • Spotřeba (nicméně odpovídá velikosti a charakteru vozu)
  • Delší brzdná dráha (náklaďák)
  • Hluk na dálnici od terénních pneumatik

7. Závěrem

Řídil jsem v životě přes 80 aut (dělal jsem si čárky) a nejvíc adrenalinu jsem cítil ve dvou – první bylo Porsche 911 Turbo S a druhý právě Raptor. Je to auťák, ve kterém můžete každý den vozit rodinu, ale který vám zároveň splní vaše klukovské sny. Mám ho rád a chci si ho nechat jako veterána i do časů, kdy poctivé benzínové osmiválce vymřou jako dinosauři. Myslím, že se jednou bude líbit i mým vnukům.

8. Aktualizace

Duben 2014

Hned jsem nechal na auto dát kryt korby od firmy Bak. Velmi šikovná věc. Nejde o to, že by vám ze stojícího auta něco ukradli – to se tu neděje. Ale zabraňuje to tomu, aby věci samovolně skákaly ven na hupech v poušti. A taky to prý snižuje spotřebu až o 2 litry, kvůli výrazně lepší aerodynamice. Prý…

Duben 2015

Raptor nás bez potíží provezl i cestami necestami Ománu, do kterého jsme dojeli po vlastní ose přes Saúdskou Arábii a Emiráty. Vlastně si do ománských hor nedovedu představit vhodnější auto. V Ománu je spousta cest ještě bez asfaltového povrchu (i když v navigaci se jeví jako normální prvotřídní silnice). Po uválcované hlíně jedete klidně 40 km v kuse a vystoupáte do 2000 m. n. m.

Červen 2015

Sepsal jsem podrobnou recenzi na Auto.cz.

Listopad 2019

Po letech úspěšného řádění v poušti přišel fakt blbý moment – velká chyba z mojí strany. Při blbnutí na pláži na Inland Sea jsem podcenil přílivový proud a vjel do dočasné řeky. Nebyla ani moc hluboká, auto s brodivostí 70 cm by ji normálně zvládlo, ale tady bylo na dně tak měkké bahýnko, že jsem tam zůstal. Auto jsme hned vytáhli, jeden Katařan nedaleko měl naviják, ale škoda už byla natropená. Do motoru se voda naštěstí nedostala, ale ve Fordu stejně vyměnili skoro všechnu elektriku – říkali, že konektory by brzo shnily. Samozřejmě je jasné, že podvozku ta lázeň ve slané vodě do budoucna moc nepomůže. Ale co se dá dělat. Mám Raptora rád, ale zásadně nelpím na věcech a jejich opotřebení beru jako součást života. Od toho tu to auto je, abychom s ním užili nějaké dobrodružství.

9. Závady a trable

Auto je poměrně spolehlivé, hlavně když uvážím, že je provozované v bestiálních podmínkách katarské pouště. Všechny výrobky tady trpí jednak neúnavným sluncem, jednak všepronikajícím jemným pískem. Plastové předměty se tu běžně samovolně rozpadají na kusy po půl roce na dvorku, venkovní nábytek, který by v Evropě vydržel dlouhá a dlouhá léta, je tady po jedné sezóně nepoužitelný. I domy tu po 10 letech od stavby vypadají tak na padesát let. Z tohoto hlediska je robustnost Raptora celkem úctyhodná.

60 000 km – Pryžové těsnění. Uvolněný pryžový pás kolem dveří spolujezdce. Část se odlepila a při dálničních rychlostech to rachotilo. Řešeno přilepením.

70 000 km – Lak na stupátku. Kosmetický problém – z kovových stupátek pod dveřmi auta se začala odlupovat černá barva. Je to velmi typický problém všeho lakovaného v Kataru. Bylo mi řečeno, že když se to jen přetře, bude to sice levné, ale po půl roce se to sloupne zas. Čemuž jsem naprosto věřil. Řešil jsem tedy výměnou celých stupátek.

75 000 km – Hnací osa předního kola. Jednou jsem v poušti poblíž Inland Sea zapadl v písku, nedopatřením jsem při pokusu vyhrabat se nechal kola příliš zatočená a obrovskými tlaky v hlubokém písku jsem zlomil hnací osu předního kola. Vytáhli mě ven a na zadní pohon jsem v pohodě dojel domů.

80 000 km – Baterie. Poprvé se mi stalo, že auto nenastartovalo. A to kvůli mrtvé baterii, která se musela úplně vyměnit. Krátce předtím sice auto bylo na pravidelné prohlídce, takže byste mysleli, že tam baterii zkontrolují, ale to neznáte Ford Middle East. Tento gang je nad takové věci povznesený. Naprosto stejná závada se pak opakovala ještě ve 120 000 km, opět řešeno výměnou baterie.

85 000 km – Tlačítko v interiéru. Ochodilo se ovládání hlasitosti rádia na volantu – pře zvyšování hlasitosti to dojelo vždy až na maximum. Tlačítko vyměněno.

100 000 km – Další tlačítko v interiéru. Ulomilo se tlačítko, kterým se ovládá jas palubních přístrojů. Paradoxně jsem na to tlačítko sáhl v životě snad jednou, ale plastový caplík holt nevydržel.

123 000 km – Náhon na přední. Při menším zapadnutí na Zekreetu jsem zjistil, že mi nefunguje 4×4, tedy že se nepřipojují přední kola. Uvízl jsem zadkem v menší písečné kapse, přední kola jsem měl na pevné zemi. Kupodivu jsem se z toho nedokázal sám vyhrabat, i když vepředu by správně trakce měla být dobrá. V servisu se zjistilo, že hnací osa se sice točí, ale v nábojích kol je převod poškozený a přední kola tedy nic nežene. Nevím, jak to přesně říct česky, chyba byla ve wheel hub actuators. Byl to evidentně ještě následek té nešťastné koupele ve slané vodě, která proběhla před rokem. Spravit aktuátory v obou kolech bylo celkem drahé, asi QR 10 400, tedy asi 65 000 Kč, ale nechal jsem to udělat, protože v té době už jsem chtěl poslat auto domů do ČR, a to v co nejlepším stavu.

130 000 km – Tlumič. Při pravidelném servisu navrhli vyměnit jeden zadní tlumič – uděláno.

131 000 km – Zámek zadní dveří. Začal blbnout zámek zadních dveří – je možné je zvenčí otevřít, i když je auto zamčené, někdy naopak sám od sebe zapadne a dveře se musí otevřít zevnitř vysunutím kolíčku.

Celkové skóre z hlediska spolehlivosti podle mě není špatné, zvlášť když uvážíte, ža auto je provozováno v extrémních podmínkách, topí se v písku, je na šíleném slunci, vibruje celé kilometry v tvrdé a kamenité poušti… Opravdový problém byla vlastně 2x mrtvá baterie a dvě další mouchy, které jsem způsobil sám nevhodným zacházením (přední poloosa, náhon na přední kola). Jinak jeden tlumič ve 130 000 km, což je normální, a drobnosti v interiéru.

10. Co místo něj?

S Raptorem první generace jsme velmi spokojeni, stal se z něj rodinný miláček. V roce 2017 přišla na trh druhá generace, ale k ní jsme nějak láskou nezahořeli. Druhý Raptor má totiž jen šestiválec o objemu 3.5 litru. Sice s dvěma turby a vyšším výkonem (450 koní), ale přece jen ten zvuk – už to nemá ten charakter. A navíc nám bylo přímo lidmi z fordího servisu naznačeno, že druhá generace je mnohem méně bytelná (však je taky o 250 kg lehčí). Nákup dalšího vozu tedy odkládáme. Buď v třetí generaci Raptora přijde zase V8, nebo se koukneme ke konkurenci. RAM TRX 2021 zní moc dobře… V každém případě to ovšem musí být pick up, ideální rodinný vůz!

PŘEHLED RECENZE
Vnější design
Vzhled interiéru
Motor a dynamika
Řízení a jízda
Zábava a speciální dovednosti
Prostornost
Spolehlivost

14 komentářů

  1. Gratuluju ke koupi, viděl jsem ho v Čechách jen jednou a je to nepřehlédnutelný vůz. Ať Vám dělá radost a díky za článek.

  2. Gratuluju k výběru srdcem! Z článku cítím, že to byl zásah do černého – a tak to má být. Ať dlouho a spolehlivě slouží.

  3. Děkuji za perfektní recenzi. Ostřílení redaktoři by k vám měli vzhlížet. Až vaše představení a postřehy mě přesvědčili, že do tohoto vozu mám jít. Kamarád ho má, ale pořád jsem váhal, protože jsem spíše “limuzinovy” muž a mam rád velké koráby a pohodlí. Ovšem proporce, vlastnosti a zpracování tohoto vozu pro mě odhazují stranou komfort limuzín typu A8 a již mám objednaného tohoto Gladiátora silnic. Ještě Děkuji.

  4. Tím autem jezdím už 4 roky a dobrý i na Česko. Zdá se, že ten model z Kataru je standard což třeba oproti Toyotě která je diametrálně jiná pro tento svět je dobrá zpráva. Pokud si to dovezete do Čech, tak se budeme asi potkávat. Michal

    Ps. Už sem asi těžko zavítám ale moje auto je stříbrné což je zatím jediné v Česku pokud vím.

  5. Ahoj, moc pekne napsanej clanek, dovolil jsem si ho sdilet na nasi nove fb skupine venovane Fordum 4×4. I kdyz znacne opozdene ale preju hodne stastnej km stim krasavcem :-)

    Miloslav

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno