I když je Katar jen taková hrstka písku, dají se tu podnikat všelijaké výlety. Můžete jet na písek, na písek, nebo zase někam úplně jinam na písek. Přesně to jsme udělali i tenhle víkend. Vypravili jsme se na takzvané zpívající duny kousek na západ od Dohy. Dětem se tak zalíbilo, že jsme se tam vrátili i o den později.
Před dunami krátká zastávka na pláži Umm Bab. Když v létě v Kataru vyskočíte z auta (nebo vyjdete z domu), okamžitě se vám horkem zamlží brejle i objektiv foťáku. To samé znám i z Čech, akorát že tam to fungovalo přesně obráceně – skla se tam mlží v zimě, když člověk přijde zvenčí do obchodu. Některých otravných věcí se člověk nezbaví.
A tady už přijíždíme ke zpívajícím dunám. Silnička je krásná, ale lezou po ní písečné jazyky. Chce to pořádně se rozjet a přelítnout písek dřív, než si auto uvědomí, že by mohlo zapadnout. Děti to milujou.
Timi běží po hřebeni vlny.
Oba mrňousové na cestě k vrcholu. Timi má kvůli teplému písku ponožky, ale Mani ponožky nerad a nějakej srpnovej hic mu může bejt ukradenej.
Dokonce i Bea si udělala menší hřebenovou túru.
Činnost nejmilejší – sbíhání po strmé straně duny. Právě při tomhle pohybu začínají duny zpívat. Abyste zpěv slyšeli, chce to speciální kombinaci vlhkosti, teploty a velikosti písečných zrnek. A taky je zapotřebí spustit v písku lavinu – čím větší, tím lepší. Nejlepší zpěv prý vyloudíte, když ze svahu sklouznete landcruiserem. To jsme ale ověřit nemohli, protože našemu autu v písku zase tolik nevěřím. I bez auta jsme ale při běhu zpěv slyšeli! Je to takové hluboké hóhóhóhó, které zní ještě dlouho potom, co se zastavíte.
A zase nahoru. Když vyběhnete tohle, můžete si gratulovat – v tomhle roce už infarkt nedostanete, protože nejlepší příležitost už tělo propáslo.
Něco mi říká, že v Klánovicích už nebudeme muset stavět na zahrádce pískoviště – už by to asi nebylo ono.
Pro velký úspěch jsme druhý den jeli znova. Já jsem měl poušť vždycky rád. Těší mě, že děti to vidí stejně.
Ono se řekne, halda písku. Ale když ona ta halda někdy vypadá fakt dobře!
Přičichl jsem ke stopě a řekl jsem dětem, že tudy před nedávnem projela Toyota Landcruiser, bílé barvy, rok výroby nejspíš 2012. Ať viděj, co starý zálesák dokáže! Myslel jsem, že to v dorostu vzbudí posvátnou úctu. Ale táto, řekla mi Timi, to je přece skoro jasný. Jsme přece v Kataru.
Duny mají perfektně měkké křivky.
A cesta domů. Přejíždíme vedení firmy Qatar Petroleum. Tédle trubce vděčí Katar za velkou část svého HDP.
A mapka pro ty, kdo jsou nedaleko a chtěli by si na zpívající duny zajet. Vyjeďte z města po Salwa Road, sjeďte na exitu 24 Mesaieed, po 15 km odbočte na Al Khararu. GPS souřadnice: 25°2’21″N 51°24’26″E.
Léto nám pomalu končí, 8. září začíná škola. Tak ať si děti zatím užijou.
Jestli si můžu dovolit malý doplněk, tak ze všech těch dun je zpívající jen jedna a to je právě zajímavé, proč jen ta konkrétní vydává zvuky. Její souřadnice jsou 25.041438,51.408842