Včera se mi poprvé poštěstilo dostat se na pravou tureckou svatbu. Ženil se můj kolega Can (čti Džan), který je v civilu specialistou na retailovou komunikaci. Zlatej kluk. Svatbu měli státní, takže jsme do žádné mešity nešli. Škoda, bylo by mě to zajímalo. Ale i tak to bylo super. Díky své maďarské manželce jsem na hlučné svatby zvyklý, ale tohle samozřejmě překonalo všechna moje očekávání. Bylo tam tak 200-300 lidí (malá městská svatba, na vesnici by prý hostů bylo mnohem víc) a všichni si se mnou strašně chtěli povídat. Mluvili jen turecky, ale zato hodně plynně. Po obřadu si všichni stoupli do řady a jali se gratulovat šťastnému páru. Každý přitom navlékl nevěstě jeden zlatý náramek jako dárek. Tak se v Turecku tradičně předává bohatství - v podobě zlatých kroužků na ruce a na nohy. Vypadá to asi tak:

Na ženicha se zase připichují stodolarové (a padesátilirové) bankovky:

Holt jiná země, jiný mrav. Ale byl to prima zážitek a mí turečtí přátelé opět osvědčili svou fenomenální pohostinnost.

Jako každý rok, i letos mi obě holky odjely na měsíc do Rumunska za nagytatou a nagymamou, tedy za dědečkem a babičkou. Je to pro mě vždycky smutný měsíc. Tak na připomenutí sem dám aspoň fotku Timinky, kterou jsem udělal počátkem června, když jsme ještě byli spolu. Dobrá zpráva je, že v úterý 15. července už tu zase budou!

Pohled z našeho okna. Tohle je snad nejnaloženější loď, co kolem nás projela. Na webu jsem si pak našel, že E. R. Felixstowe má délku 277 m, šířku 40 m a ponor 14 m. Pluje pod liberijskou vlajkou a mateřským přístavem je Monrovia. Je to macek.