Články označené štítkem děti

Školní fotky

Dostali jsme ze školy nové fotky dětí, tak se musím pochlubit. Je na nich hrozně vidět, jak to letí!
Číst dál »

Timi: 10. narozeniny

Dneska měla Timi 10. narozeniny. Nebudu k tomu psát žádné litanie; povím vám jen malou historku z dneška, která vám zároveň řekne všechno o Timince.
Číst dál »

Michel Houellebecq: Elementární částice

„Celé roky roky se na mě syn obracel a žádal mou lásku; byl jsem v depresi, nespokojený se životem, a odmítal jsem ho – dokud mi nebude líp. Tehdy jsem nevěděl, jak budou ty roky krátké. Od sedmi do dvanácti let je dítě nádherná bytost, hodná, rozumná a otevřená. Má všechno srovnané, žije radostně. Je plné lásky a samo se spokojuje s láskou, jakou mu kdo poskytne. Potom se všechno pokazí. Všechno se nenapravitelně zkazí.“ (157-158)

„Když se vrátil do kuchyně, uvědomil si, že víra ve svobodnou a rozumnou určenost lidského jednání, která je přirozeným základem demokracie, přesněji řečeno ve svobodnou a rozumnou určenost jejich individuálních politických rozhodnutí, je pravděpodobně výsledkem záměny svobody a nepředvídatelnosti. Turbulence vodního toku v blízkosti mostního pilíře jsou strukturálně nepředvídatelné, kvůli tomu by však nikoho nenapadlo označit je za svobodné.“ (212-213)

„Připomínáš mi sociology, podle kterých je kult mládí přechodná móda, co se objevila v padesátých letech, vrcholu dosáhla v osmdesátých atd. Ve skutečnosti člověka děsila smrt vždycky, nikdy nedokázal uvažovat o vlastním zmizení ani úpadku bez hrůzy. Ze všech pozemských statků je fyzické mládí evidentně nejcennější, a my dnes v jiné než pozemské statky nevěříme.“ (242)

Chalíl Džibrán: Prorok

O manželství
„Buďte spolu, dokud bílé perutě smrti nerozpráší vaše dny.
Buďte spolu i v mlčenlivé paměti boží.
Ale ať jsou ve vaší pospolitosti prostory
a nebeské vánky tančí mezi vámi.

Plňte si vzájemně své číše, ale nepijte z jediné číše.
Dávejte si vzájemně ze svého chleba, ale nejezte vždy jen z téhož krajíce.
Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám,
právě tak, jak jsou samy struny loutny, i když se všechny zachvívají stejnou melodií.“ (18)

„A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe:
neboť pilíře chrámu stojí odděleně
a dub neroste ve stínu cypřiše, ani cypřiš ve stínu dubu.“ (19)

O dětech
„Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky,
neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,
neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.
Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.“ (20)

O dávání
„A je něco, co byste mohli odepřít?
Vše, co máte, bude jednoho dne rozdáno.
Proto dávejte nyní, aby doba dávání byla vaše, ne vašich dědiců.

Často říkáte: „Dal bych rád, ale jen těm, kdo si to zaslouží.“
Stromy ve vašem sadu to neříkají, ani stáda na vašich pastvinách.
Dávají, aby mohly žít, neboť nedat znamená zahynout.“ (22)

O jídle a pití
„Když zabíjíte zvíře, řekněte mu v duchu:
„Tatáž moc, která zabíjí tebe, zabíjí i mne; i já budu stráven.
Neboť zákon, který tě vydal do mých rukou, vydá i mne do rukou mocnějšího.
Tvá krev a má krev je táž míza, která živí strom nebes.“ (24)

O svobodě
„Protože svobodni můžete být jen tehdy, když se vám i sama touha po hledání svobody stane jhem, a když přestanete mluvit o svobodě jako o cíli a naplnění.

Budete svobodni, ne až vaše dny budou bez starostí a vaše noci bez touhy a zármutku,
ale až starosti, touhy a zármutek opásají váš život a vy se nad ně povznesete nazí a nespoutaní.“ (43)

John Updike: Milenci a manželé

„Já ti nevím,“ vzdychal před svou ženou. „Tohle prostě není společnost pro mě.“
Číst dál »

Marshall McLuhan: Člověk, média a elektronická kultura

„Budou se spoléhat na písmo a vzpomínat jen díky pomoci zvnějšku, prostřednictvím cizích značek, ne sami od sebe, zvnitřku. Lék, který jsi našel (písmo), nedá nikomu paměť, bude jen připomínat. Nabízíš žákům zdání moudrosti, ale nikoli pravdu: budou poslouchat mnoho řečí, aniž by se učili, a budou přesvědčeni, že mnoho vědí. Přitom budou většinou nevzdělaní a budou těžko chápat. Místo aby moudří byli, budou mít jen dojem, že jsou moudří.“ (Citát z Platónova Faidra, 129)

„Podle různých historiků, například Philippa Ariese, bylo malé dítě vynálezem sedmnáctého století; historicky se dítě objevilo v sedmnáctém století, za Shakespearových časů takříkajíc neexistovalo. Do té doby dítě natolik splynulo s dospělým světem, že nebylo nic, co by se v našem slova smyslu vůbec dalo nazývat dětstvím.“ (211)