Charles Bukowski: Těžký časy

„Ale znáš to, jenom nudný lidi se nudí. Věčně musí do něčeho šťourat, aby se cítili naživu.“ (128)

Čtyři metráky
Seděli tam a snažili se vstřebat to pivo.
„Chce někdo koukat na telku?“ zeptal se Louie.
„Ať tě to ani nenapadne,“ okřikla ho Gloria.
Najednou se ozvala mohutná exploze a otřáslo to stěnami.
„Proboha!“ zvolal Eric.
„Co to bylo?“ zeptala se Gloria.
Louie šel ke dveřím a otevřel. Byli ve druhém poschodí. Byl tam balkón a motel stál u plaveckého bazénu. Louie se podíval dolů. „Nebudete tomu věřit, ale v bazéně je čtyřmetrákovej chlap. Tu šlupku způsobil jeho skok do vody. Nikdy jsem tak velkýho chlapa neviděl. Je obrovskej. A má někoho s sebou, ten váží kolem dvou metráků. Vypadá jako jeho syn. Teď skočí syn, Pozor!“
Následovala další exploze. Stěny se opět zatřásly. Gejzíry vody vystříkly z bazénu.
„Teď plavou vedle sebe. Božskej pohled!”
Eric a Gloria šli ke dveřím a vykoukli ven.
„To je nebezpečná situace,“ prohlásil Eric.
„Jak to myslíš?“
„Tak, že při pohledu na všechen ten tuk jsme schopní na ně pokřikovat. Jsme dost pitomí, že ano. Jenže při takový kocovině se může stát cokoli.“
„Jasně, už je vidím, jak vybíhají nahoru a tlučou na dveře,“ přidal se Louie.
„Jak se vypořádáme se čtyřma metrákama?“
„Není šance ani s pořádnou fyzičkou.“
„S mizernou fyzičkou je to totálně bez šance.“
„Správně.“
„HEJ, TLUSŤOCHU!“ zaječel Louie dolů.
„Ale ne,“ zvolal Eric, „prosím tě ne. Je mi blbě…“
Oba tlustí muži vzhlédli z bazénu. Oba měli na sobě světle modré plavky.
Hej, tlusťochu!“ křičel Louie. „Vsadím se, že kdyby sis pšoukl, odfoukl bys mořský řasy odtud na Bermudy!
„Louie,“ ozval se Eric, „tam dole žádný mořský řasy nejsou.“
Žádný mořský řasy tam nejsou, tlusťochu!“ křičel Louie. „Musels je vysát svou prdelí!
„Proboha,“ vzdychl Eric, „jsem spisovatel, protože jsem zbabělej, a teď mě čeká náhlá a krutá smrt.“
Větší tlusťoch vylezl z bazénu a ten menší ho následoval. Bylo slyšet, jak stoupají po schodech: žuch, žuch, žuch. Stěny se třásly. Louie zavřel dveře a zahákl řetízek.
„Co má tohle všechno společnýho se slušnou a nadčasovou li-teraturou?“ ptal se Eric.
„Zdá se, že nic,“ odpověděl Louie.
„Ty a ten tvůj malej, zasranej cyklostyl,“ ulevil si Eric.
„Mám strach,“ přidala se Gloria.
„Ten máme všichni,“ prohlásil Louise. A už byli u dveří. BUCH, BUCH, BUCH, BUCH!
„Ano?” ozval se Louie. „Co se děje?“
„Otevřte ty zasraný dveře!“
„Tady nikdo není,“ špitl Eric.
„Já vás naučím, hajzlové!“
„Ano, učte mě prosím, pane!“ odpověděl Eric.
„Hele, proč si to říkal?“ zeptala se Gloria.
„Sakra,“ zaklel Eric, „jenom se snažím s ním souhlasit.“
„Otevřte, nebo projdu dveřma!“
„Taky bysme té mohli nechat, ať to zkusíš,“ provokoval Louie. „Uvidíme, co dokážeš.“
Uslyšeli zvuk kůže tlačící do dveří. Bylo vidět, jak se dveře hý­bou a povolují.
„Ty a ten tvůj zasranej cyklostyl,“ ulevil si Eric.
„Byla to dobrá mašina.“
„Pomoz mi podepřít ty dveře,“ řekl Eric.
Stáli tam a podpírali dveře proti té obrovské váze. Dveře povo­lily. Pak uslyšeli další hlas. „Hej, co se tam, do prdele, děje?“ „Chci dát tady těm nulám lekci, o to jde!“
„Rozmlať ty dveře a já zavolám policajty!“
„Cože?“
Následoval další pokus, pak ticho. Kromě těch hlasů.
„Mám podmínku za násilnosti. Asi bych toho měl tentokrát ne­chat.“
„Jasně, klídek, nechceš nikomu ublížit.“
„Ale oni mi zkazili plavání.“
„Jsou důležitější věci než plavání, chlapče.“
„Jasně, například jídlo,“ řekl Louie skrz dveře.
BUCH! BUCH! BUCH! BUCH!
„Co chcete?“ zeptal se Eric.
„Poslouchejte, hošánci! Jestli od vás uslyším jediný pípnutí, jedno jediný pípnutí, jsem nahoře!“
Eric a Louie byli zticha. Slyšeli, jak dva tlustí muži scházejí ze schodů.
„Myslím, že jsme jim to mohli nandat,” prohlásil Eric. „Tlusťoši jsou nepohybliví. Jsou v pohodě.“
„Jo,“ přisvědčil Louie, „mohli jsme jim to nandat. Samozřejmě kdyby se nám doopravdy chtělo.“
„Došlo pivo,“ ozvala se Gloria, „určitě bych zvládla studený. Mám nervy totálně nadranc.“
„Tak jo, Louie,“ řekl Fric, „ty běž pro pivo a já ho zaplatím.“ „Ne,“ ohradil se Louie, „běž ty. Já ho zaplatím.“
„Já zaplatím,“ prohlásil Eric, „a pošleme Glorii.“
„Dobře,“ souhlasil Louie.
Eric dal Glorii peníze a instrukce, otevřeli dveře a pustili ji ven. Bazén byl prázdný. Bylo krásné kalifornské ráno, zakouřené, bez­barvé a mrtvé.
„Ty a ten tvůj zasranej cyklostyl,“ ozval se Eric.
„Je to dobrej časopis,“ prohlásil Louie, „stejně dobrej jako vět­šina ostatních.“
„Asi máš pravdu.“
Pak tam postávali a posedávali a zase stáli a čekali na Glorii, přijde zpátky s vychlazeným pivem.“ (54-57)

Přidejte skřek