“Petr Kratochvíl povídá: “… Být rolníkem v Pádské nížině. V zamženém letním jitru kráčet po cestě v polích…”
Jan Beneš: “Mít samopal, … velkýho ptáka, … bejt bohatej, … blbej, veselej.” (79)

“Jednou jsem byl v lesích u Labe. Tu jsem slyšel jakoby hodně vzdálený, slaboučký křik. Takový smutný nářek… Jako když někdo volá o pomoc… Šel jsem za tím volajícím hlasem… Po dvou kilometrech jsem si uvědomil, že mi to pískají chlupy v nose…” (82, poslední slova)

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno