Zkusím teď bleskem shrnout, co se nám přihodilo za poslední tři měsíce v ČR, v Rumunsku a v Kataru, což jsou prosím všechno naše domovy. Dopředu se omlouvám, že to bude taková náhodná směska a ještě k tomu nic moc fotky. Ztratil jsem paměťovou kartu z foťáku, takže místo opravdových fotek můžu nabídnout většinou jen mazanice z mobilu!

Měl bych začít Prahou. Přesně po 2 letech, 2 měsících a 2 týdnech jsme dostavěli tu naši kuču v Klánovicích. V srpnu jsme ji zkolaudovali a teď už jen čekáme na číslo popisné.

Kolaudace Klánovice

Musím říct, že se mi to budování něčeho z ničeho docela líbilo. Hned bych začal stavět znovu, někde jinde a snad i o kus líp. Asi k tomu dřív nebo později dojde. Zatím si můžete přečíst všechny pikantní detaily na nasdomek.cz jako vždycky.

A teď se přeneseme do Rumunska. Nějak jsme se s Beou rozšoupli a koupili tam naše první pole. Je nedaleko Szatmáru ve vesnici s hezkým agrikulturním názvem Agriș, maďarsky Egri. A vypadá takhle.

Dýňové pole Rumunsko

Bein táta, velký sedlák před pánem bohem, mi vždycky říkal, že kdo má 100 hektarů, dokáže uživit rodinu. Tak jsem na tom začal pracovat. Chceme s Beou nakupovat v Rumunsku, dokud je tam relativně levno – i tam už téměř třetinu orné půdy vlastní cizinci, hlavně Holanďani a Dánové.

Pole si zatím pronajal Bein bratr Csabi, který tam pěstuje bio dýně. V životě by mě nenapadlo, že někdy výrazněji promluvím do produkce dýní ve střední Evropě, ale nějak se to stalo. Csabi ty dýně prodává nějaké rakouské farmaceutické firmě a je to prý dobrý kšeft. Navíc na bio pole platí Evropská unie větší dotace. Chci na tom v příštích letech trošku zapracovat a pořádně nagytatovu farmu rozšířit. Práce s hlínou je totiž tak přesným a nádherným opakem reklamy, že u ní skončí spousta lidí z mé branže.

A další skok – tady už jsme zpátky v Kataru. Timi šla k doktorovi na devítiletou prohlídku a tu máš čerte kropáč – nepřečetla poslední řádek písmenek. Takže jí pan doktor předepsal brýle.

Tímea Jarošová brýle

Nejvíc mě potěšilo, že Timi byla z brýlí nadšená. Prý se jí líbí holky, co je nosej. Obroučky si vybrala sama a dala přednost katarským barvám. A mimochodem – mám pocit, že přesně ve stejném věku jsem kdysi dostal brýle i já. Je to život.

A další fotka z naší ulice. Zapsali jsme děti na karate u nás v compoundu. Mají to dvakrát týdně a přinejmenším Timinku to opravdu baví. Maniho moc ne, ale přinutí se.

Timea Jarosova Martin Jaros karate kids

Netvrdím, že by se z nás nebo z dětí stávali sportovci nebo tak něco. Ale říkáme si, že určitý smysl pro disciplínu a schopnost rozbíjet cihly a jiný stavební materiál se jim bude v budoucnu hodit. Jo a ve škole chodí Mani ještě na fotbal a Timi na irský fotbal (Gaelic football), o kterém jsem v jejím věku ani nevěděl, že existuje. Je to holt dneska už jiný svět. Co my staří naděláme!

Mani ve svých pěti letech opustil tzv. Early Years a začal první ročník opravdové školy. Projevuje se to hlavně tím, že každý večer sepisuje sáhodlouhé anglické pohádky o tom, co dělala koťata a kam jelo auto.

Martin Jaros writing

Říkal jsem synovi, aby psal taky česky, ale on se brání, že prý to neumí. Nad tím jen mávám rukou – co je tohle za nesmysl, vždyť písmena jsou přece stejná a v češtině ještě navíc píšeme tak, jak slyšíme. No tak co na tom může být?! Mani tedy šel a sepsal český dopis Ježíškovi. Když jsem viděl, že chce krásného plyšového „cruliichca“ (králíčka), pochopil jsem, že chudák ten pravopis opravdu vidí jinak. Ale Bea se s dětmi každý den učí a dělá celou českou školu, takže to určitě dobře dopadne.

Rozhodli jsme se udělat něco pro planetu a zazelenit náš dvorek. Pro sazeničky jsme si dojeli do obřích skleníků u Sheehaniye, kde se parta nadšenců pokouší dělat něco jako katarské zemědělství. Je to tam hotový zahrádkářský ráj. A zase se mi potvrdilo, že pick-up je to nejsprávnější auto na světě.

Arab Qatari Agricultural Production Company

Co jsme koupili? V první řadě citroníky a pomerančovníky, protože na ně tady rozhodně je dost teplo. Zahradník nám vnutil i jakýsi tamarind, jehož plody připomínají tak trošku hovínka. Jako na potvoru roste zrovna tento tamarind ze všeho nejlépe. Dále jsme vyfasovali i tzv. wood-apple neboli také sloní jablko neboli opičí ovoce, které je doma od Bangladéše po Jávu. Je to jeden z těch zázračných stromů, které Asiati zužitkují do mrtě – dělá se z něj jídlo, krmivo pro slony, vteřinové lepidlo, mýdlo i hydroizolační nátěry na chýše. Budeme referovat o tom, jak si sloní jablko povede u nás a jak s ním Bea izoluje.

A zase něco jiného. O tom, že je v Kataru i jeden katolický kostel, už jsem psal před rokem. Teď jsme Timi dali do katolické páteční školy, aby se připravila na první přijímání. Čekává tam pod tímhle obrázkem Panenky Marie z Arábie.

Our Lady of Arabia

Chodit na katechismus ausgerechnet v muslimském Kataru, to jsme celí my. Ale Timi se to moc líbí. Pro Beu jsou tyhle věci důležité, tak to respektuju. Sám jsem taky věřící, i když pár věcí vidím trošku jinak než katolíci. Ale kostel se mi líbí a jsem rád, že v Kataru je. Schází se tam Indové, Filipínci, pár lidí z Latinské Ameriky, ale taky Korejci a tak vůbec. Čistě pro zajímavost – v pátek se konají mše v angličtině, v jazyce konkani (oficiální jazyk v Goa), v tagalogu (Filipíny), sinhálštině, arabštině, malajalam (drávidský jazyk z Kéraly), urdu a tamilštině. A to je jen pátek.

A co děláme jinak? Každý den se koupeme doma a o víkendu jezdíme k moři. Děti si to nemůžou vynachválit. Od května nespadla v Doze ani kapka a slunce pálí prakticky pořád – ta železná jistota je něco, na co si strašně rychle zvyknete.

Martin Jaros pool side

Tohle je teplota vody v bazénu focená 4. října. Pořád je tam zdravých 32 stupňů, ale proti srpnu už to hodně spadlo a děti si začínají při osmělování stěžovat. Náš bazén má bohužel jen funkci chlazení, ne vyhřívání, takže si myslím, že koncem října s koupáním skončíme a začnem zase až tak v dubnu. Moře je kupodivu teplejší a dá s v něm koupat déle. Ale i tak zaplaťpámbu za ty dary.

Pool temperature Qatar October

6 komentářů

  1. Takhle večer, v ethanolový upřímnosti, je přesně ten správnej čas napsat, že je v tomhle národě krásný a zvláštní, když se někdo ausgerechnet nebojí napsat, že se má pěkně, že má šikovný a chytrý děti a že je mu zrovna teď v životě dobře. Pěkně jsem si po česku zazáviděl, vzpomněl si na vlastní dary a potěšil se tou zjevnou radostí. Dík a ať to pokračuje, Martine.

    • Díky, Štefane! Ono to asi působí moc pozitivně, když to teď čtu, ale není to tak myšlený! Pravda je, že teď máme takový klidný, slušnější časy. To negativní je hlavně únava z práce každý všední den, takže opravdový život se odehrává jen o víkendu. Prakticky jsem kvůli tomu přestal psát a fotit a dělat další věci, což je vlastně hrozný. Už dlouho se z toho snažím dostat, ale zatím to moc nejde.

  2. Ten kostel v Doha je trochu ujetě kýčovitý, byli jsme uvnitř s naší staniční sestrou v podstatě sami dva, Afifa dovnitř nepustili. Tam na mne přítomnost našeho Pána a Boha nedolehla, krásu středověké katedrály to postrádá. Můj vysochovaný jmenovec, tedy sv. František v boční kapli, mi taky zrovna slávu nedělal. Jeskyně s jezírkem vedle vchodu byla groteskní. Hodil jsem tam českou desetikorunu, ta se vyjímala pod vodou pěkně. Inu, tvrdá měna. Trochu jsme byl zklamaný, že jsme se nedostali do vedlejšího budhistického svatostánku. Tam byl veselý strážný z Jemenu, leč vrtěl na mne záporně ukazováčkem. Zato Afifa by pustil. Hoši se ale bavili bůhví o čem, jestli o rodné zemi, nevím, nějak jsem jim nerozuměl. A dávali si nějaký horký nápoj, určitě ne s rumem, snad čaj, čichnout mi nedali (stejně bych nechtěl).
    Velká nová mešita v Doha se mi líbila o to víc, tam jsme byli ve velkém prostoru s dr.Afifem Alsanabanim sami. Až jsem se divil, že jsem ho mohl volně snímat při rituální přípravě na večerní modlitbu. Největší nářez bylo pro mne to, že jsem si mohl uvnitř natočit jeho celou modlitbu, celé se to trochu podobá polohovacím či jógovým cvičením. Je to asi zdravé nejen pro duši, ale i pro tělo.
    Vrátili jsme se totiž z pouště kousek od Wadi Jallal z večeře od šejka před půlnocí a bylo potřeba, aby pravověrný muslim (to já nejsem) vzdal hold Nejvyššímu. Byl ale pozdní lednový večer, jeden každý už doma u kamen či v posteli (tím myslím krajany v Čechách), takže jsme v sále pro cca deset tisíc lidí byli dva a já točil. Přiznám se bez mučení, že jsem byl nesvůj a pořád šilhal jedním okem, jestli přijde nějaké komando a sebere mi kameru, leč nestalo se. Pro mne zážitek na celý život.
    Mějte se a pište dále pěkné věci, dobře se to čte a já Vás jdu prásknout krajanům na Floridě, ať se taky poučí, jak se má globálně blogovat. FB

  3. Hola Hola do Dohy!
    Sic nejsem v etanolovém rozpoložení ani není půl jedný v noci, se skřekem páně Pišty/Štefana se i tak ztotožňuji. O víkendu u nás byla Gabi Bube se Sunilem a při takové příležitosti vždy stihneme mezi těmi exVodafoňáky proprat i Jarošovy :-) Jediné, co bych si odpustila, je to vedro (což by zase třeba nechápal Pája Jirát), jinak to vypadá fakt pohádkově.
    Užívejte života, učte děti taky česky a mějte se rádi!

Napsat komentář: Pišta Zrušit

Váš komentář
Jméno