O ruské armádě
„Rusové byli vždycky dobří vojáci, zvláště v obranné válce. … Není pravda, že bojovali „fanaticky“; bojovali opatrně, šetřili se, a když byli zraněni, obraceli se o pomoc ke komukoli; ale v boji – viděl jsem to mnohokrát z bezprostřední blízkosti – stáli na svých místech zachmuření, odvážní, mužní.“ (44)

„(Všechno to) mne stejně jako všechny laiky přesvědčilo o tom, že Rudá armáda představuje mimořádně velkou sílu. … Německá armáda reprezentovala sílu organizační a technickou; tato východní armáda působila spíše tak, jako by nějaká biologická síla – lidská varianta mravenců nebo termitů – nabyla podoby vojenského útvaru. Jako by válčili termiti, nevypočitatelně, s tajemnými schopnostmi organické látky.“ (57)

„Nyní, když vzpomínám, mohu jako vojenský laik říci pouze to, že jejich pěchota byla skvělá. … Vojenští odborníci, s nimiž jsem tehdy mluvil, říkali, že stejně skvělé bylo i ruské dělostřelectvo, a i ten, kdo nebyl vojenským odborníkem, postřehl, že jejich vyšší velení, jejich strategie, jsou velice vynalézavé a cílevědomé. Jinak ovšem v těch dobách byla jejich technická připravenost průměrná, ano, spíš mizerná.“ (58)

O měšťanech
„Měšťanská třída je v mých očích tím nejlepším lidským fenoménem, jejž moderní západní civilizace stvořila, protože tuto moderní západní civilizaci vytvořil měšťan.“ (100)

O příslušníkovi staré maďarské aristokracie, který s komunisty nesmlouval
„… četl totiž Chateaubrianda a naučil se, že „moc, která degraduje samu sebe a začne se svými nepřáteli smlouvat, nakonec nikdy nedostane od nepřítele milost.“ Ti lepší příslušníci historické třídy se snažili zaniknout hezky – aspoň nešli s kloboukem v ruce prosit o zbytek nějaké nicotnosti ty, kdo je připravili o všechno.“ (134)

„S komunisty nelze spolupracovat, protože nejsou mezi nimi džentlmeni.“ (197)

O Edvardu Benešovi
„Opět zvítězila maloměšťácká, nacionalistická, šovinistická propaganda – maskovaná jako demokracie – Beneše a jeho skupiny. Mé rodiště, půvabné a ušlechtilé Košice, se zase dostaly do českých rukou; ryze maďarské obyvatelstvo Horní země bylo vystaveno českému a slovenskému mini-imperialismu, aniž se je někdo na něco zeptal, proti jeho vůli.“ (223)

O Maďarech
„Národ, který zabloudil do blízkosti Evropy, po tisíc let hledal někoho, koho by mohl s důvěrou oslovit. A nikdy ho nenalezl. (Vyskytly se sympatie: s Maďary sympatizovali Italové a Poláci, ale tento dobrý úmysl nikdy nezvroucněl.)“ (256)