Jakou největší oběť může člověk pro svou lásku přinést? Padnout v souboji, dát jí svou ledvinu nebo se kvůli ní naučit maďarsky. To třetí je rozhodně nejtěžší, protože co si budeme povídat, nechat se zastřelit bambitkou dokáže každý. Ale naučit se jazyk, kde i obyčejný přípitek se řekne egészségedre, to už chce celého člověka.

Já jsem se maďarsky začal učit v roce 1997, kdy jsem potkal ugrofinskou slečnu svého srdce, dojel si za ní do Koložváru a na tamním fešáckém hřbitově jí vyznal lásku.

Ze školy jsem si pamatoval něco o těžce zkoušeném slovenském národě, takže mi bylo jasné, že brzy budu ze strany Bey podroben násilné hungarizaci. Mají to v povaze, jak vidí Slovana, nemůžou jinak! Rozhodl jsem se tomu jít trošku naproti a naučit se ten jazyk raději předem, ještě než mě Bea začne nějak utlačovat.

Ovšem učit se maďarsky v Praze v devadesátkách, to nebylo jen tak. Moderní učebnice nebyly – a jestli byly, tak jsem je nemohl sehnat. Sedět doma a čekat, až někdo vynalezne YouTube a Duolingo, to taky nebylo řešení. Naštěstí jsem v jednom antikvariátu nalezl starší učebnici maďarštiny pro samouky.

Když říkám starší, tak mám bohužel na mysli rok 1963 nebo tak nějak. Kniha měla úplně zažloutlé listy, ale to bylo ještě to nejmenší. Hlavní postavou byl elvtárs (soudruh) Novák, který neustále jezdil do maďarských zemědělských družstev a konverzoval tam o tom, kolik hektarů poseká tento vynikající kombajn, popř. kolik nadojí tahle šlechtěná kráva. Slovíčka se nesla výhradně v duchu žacích lišt, sklízecích mlátiček a telení jalovic.

Po několika měsících strávených s elvtársem Novákem jsem sice neuměl říct “co bude dnes k večeři?”, ale měl jsem fenomenální znalosti starší maďarské agrotechniky. Udělal jsem tím velký dojem na svého nastávajícího tchána, který je shodou okolností zrovna zemědělec a většina jeho strojů pochází právě z 50. let, takže s jeho mlátičkami jsem byl ve svém živlu. Ke konci knihy jsem na tom byl tak, že bych z fleku mohl dělat v Békéscsabě agronoma, nicméně mimo traktorovou stanici byly mé konverzace stále velmi neobratné.

Pak mi Bea sehnala nějakou anglickou učebnici, a tak jsem ve studiu pokračoval. Čelil jsem nicméně nástrahám, které jsou pro maďarštinu typické.

Můžu vám říct, že maďarština není ani tak jazyk, ale spíše spiknutí určité skupiny asijských nájezdníků, kteří nechtějí, aby jim někdo zvenčí rozuměl. Vemte si gramatiku. Ze zdvořilosti se říká, že je uralo-altajského původu. Můžu vás ubezpečit, že ve skutečnosti má mluvnice maďarského jazyka svůj původ někde ve vnější části sluneční soustavy, jestli ne dál. Nic není jako v našich starých dobrých indoevropských jazycích. Rod neexistuje. Zájmeno pro ona je úplně stejné jako zájmeno pro on, rozdíl mezi mužem a ženou tito lidé neznají. Můžete přečíst celou knížku, a když náhodou hrdinka neporodí na straně 70 dvojčata, tak za celou dobu ani nemusíte zjistit, jestli to byla žena nebo muž. Jejich systém přípon – prosím, o jejich systému přípon raději ani nemluvme. Když v češtině řeknete “Na stole je chléb”, v maďarštině to bude “Stůl-na chléb”. No a jejich posedlost spojováním slov do nelidských celků je v našich slovanských kruzích dobře známá, za všechny příklady uvedu třeba toto:

Megszentségteleníthetetlenségeskedéseitekért

Znamená to něco jako “kvůli tvému pokračujícímu chování to nemůže být znesvěceno“. Bez ohledu na význam musíte sami uznat, že takové slovo porušuje všechny lidskoprávní konvence OSN.

Mimochodem, malá vsuvka. Někdy si Beu dobírám a říkám jí, že na maďarských klávesnicích musí být úplně vymlácené tlačítko “e”, protože ten jazyk jinou samohlásku snad ani nepotřebuje. Těch několik áček, óček a íček zřejmě převzali až dodatečně od Slovanů. Beu to strašně čertí a vždycky mi popuzeně odpovídá, že to je nesmysl a že maďarština používá všechny samohlásky úplně stejně krásně jako jiné jazyky. Tak si to nechme zaznít ještě jednou: Megszentségteleníthetetlenségeskedéseitekért… Ano, dvě íčka tam jsou, to zas nebudu lhát.

Ke slovní zásobě můžu ještě říci, že i tam si Maďaři dali záležet na tom, aby jim zbytečně nebylo rozumět. I běžná mezinárodní slova důsledně překládají do maďarštiny, takže třeba hotel není hotel, ale szálloda. A tak bych mohl pokračovat.

I přes tyto nesnáze jsem ovšem s maďarštinou napredoval, jak by řekli lidé, kteří si s ní taky užili svoje. V roce 2001 jsme se vzali a Bea se přistěhovala do ČR, což věci urychlilo. Ale zase ne tolik, jak si myslíte – doma jsme totiž mluvili německy. Situace se zásadně změnila až v roce 2005, kdy se narodila Timi. Bea na ni totiž začala mluvit maďarsky a od té chvíle kolem mě maďarština zněla 24 hodin denně. Ovšem, pozor, jednalo se samozřejmě o dětský jazyk a dětské písničky. Díky tomu jsem ke své tradiční silné stránce – agromaďarštině – přidal i druhý pilíř, a to říkanky typu “Do Debrecína musíme, krocana tam koupíme.”

V roce 2008 došlo k dalšímu prudkému zlepšení – převeleli mě totiž pracovně do Maďarska a zahájili jsme dvouapůlletý pobyt v Budapešti. Tam se to definitivně zlomilo a konečně jsem začal maďarsky mluvit plynně. Dokonce si někdy z rodiny dělám legraci, že jako jediný z nich mám pravý budapešťský přízvuk, protože moje maďarština se definitivně vytvořila až v Pešti. Bea samozřejmě mluví svým szatmárským dialektem a obě děti to mají po ní. Třeba i Mani místo spisovného (dobrý) vyslovuje jau jako starý szatmárský vesničan, což je pro nás pešťské frajery samozřejmě velmi legrační.

No, s tím dialektem je to dost nadsázka – ve skutečnosti s výslovností pořád bojuju. Největší problém mi dělá ö a ő, neboli taková ta zparchantělá éčka. Sice je teoreticky znám z němčiny, ale stejně je nikdy nedokážu říct pořádně. Zažil jsem s tím mnoho nepěkných situací, a to zejména na pracovišti, jak hned uslyšíte.

V roce 2009 jsem dosáhl svého hungaristického vrcholu, když jsem v práci prezentoval v ugrofinském jazyce pro 1200 lidí. Bylo to velké setkání všech zaměstnanců firmy, bylo to v nádherném divadle a všichni z vedení firmy tam měli svou řeč. I já jsem si přichystal svůj proslov – co proslov, byla to přímo divadelní skeč! Nechci se chlubit, ale měl jsem to skvěle napsané, navíc jsem doufal, že lidi budou dojatí cizincem snažícím se o maďarštinu – zkrátka a dobře, čekal jsem plný úspěch.

Reakce byly velké, to musím říct. Vystoupení provázely od samého začátku přímo salvy smíchu. Malinko mě znervózňovalo, že lidi vybuchovali v smích v těch nudnějších částech řeči, zatímco na připravené fóry vůbec nereagovali. Nicméně v duchu nejlepších řečnických zásad jsem jel dál – atmosféra v sále byla úžasná, obecenstvo místy přímo řičelo smíchy, někteří lidé brečeli, závěrečný aplaus byl ohlušující.

Dodatečně mi bylo řečeno, že lidi se smáli jistým nedorozuměním v mé výslovnosti. Během projevu jsem třeba opakovaně používal slovo šéf, což se maďarsky řekne főnök. Bohužel vzhledem ke svým českým mluvidlům jsem to slovo konzistentně vyslovoval jako fenek, což je maďarsky zadek – jako prdel. Musíte uznat, že věta “moje prdel nám právě představila vizi na příští kvartál a všechny nás inspiruje” na takovém firemním setkání úplně nevyzní. A takových věcí tam bylo víc. Bývalí kolegové mi ten státnický proslov připomínají ještě i teď, po více než deseti letech.

Od té doby moje maďarština tak nějak stagnuje. V práci už ji zaplaťpámbu nepotřebuju, zato mi dávají zahulit děti. Dokonce i ten Mani. Když se narodil, tak první rok či dva jsem s ním v maďarštině krásně udržoval krok, ba dokonce bych i řekl, že jsem měl navrch. Ale od druhého roku se to nějak zvrátilo a ten malý lumpík začal mluvit mnohem rychleji a lépe než já a teď mi klidně u večeře opravuje gramatiku a výslovnost. Je to hrozné, když se vaší maďarštině směje mrně, které jste před nedávnem držel v jedné ruce a které umělo dělat jen bublinky. Ale takhle to holt v životě chodí. Nemluvím možná jako Petőfi, ale mám ten jazyk vlastně nakonec moc rád a snažím se. :-) A moje drahá žena a hlavně její rodiče to i tak oceňují – a kvůli tomu jsem celou tu oběť přinesl. Takže sklenici pálinky a egészségedre – na zdraví!

PS Fotka je z roku 2008 – z počátků mého působení v Maďarsku. Na obrázku je tradiční maďarský csikós neboli honák koní.

27 komentářů

    • OK, jasny, za deti sorry, to rozhodne uberu, kolo asi budu tlacit dal, holt tim ziju, ale celou tu kapitolku Cyklistika muzete preskakovat, ta tam lezi jen pro podobne cvoky… :-) Dik.

    • Bídně, a je to největší ostuda mého pobytu tady! Když sedím se skupinkou lidí a oni přejdou do arabštiny, tak chytám možná 60-70 procent konverzace. Znám možná nižší stovky slov, umím číst a psát, dva roky jsme měli s Beou učitelku, takže mám představu i o gramatice. Ale učitelka bohužel odešla ze země a my jsme ji už nenahradili. Takže ve výsledku mám jen slabou pasivní znalost a aktivně si netroufnu mluvit. Je tu bohužel velmi nízká motivace, všechno je v angličtině, prakticky žádný cizinec se tu nenaučí nic. Já mám ještě kliku, že jsem doslova obklopen místními lidmi v práci, takže se učím nevědomky nasloucháním… ale bohužel, že bych si troufnul promluvit, to ne… Je to ostuda a rád bych s tím ještě něco udělal, ale člověka vždycky pohltí tolik jiných věcí, že se na tohle asi nikdy nedostane. :-(

    • Mluví dokonale, ale opravdu dokonale, mnohem líp než já maďarsky. Stalo se nám, že asi po 15 minutách konverzace se někdo v Praze Bey zeptal – hm, vy jste z Moravy, nebo co? Máte trošku přízvuk. Bea na to pak byla hrozně hrdá…

      • Tak to je vase pani talent, cestina je svym casovanim, sklanovanim, mraky vzoru, predponami, atd. pro cizince (predevsim neslovanskeho puvodu) urcite slozita.

  1. Jo a ještě bych dodal, že maďarština je děsně ukecaná. Pamatuju si, jak před lety, kdy ještě nebyly běžné techniky na automatický layout ovládacích prvků v aplikacích, tak nám z testery neustále chodily dialogy pro přepracování, protože tam, kam se v pohodě vešly hlášky v patnácti jazycích, maďarština “přetékala” o dva až tři řádky.

    Nechtěl bych být Maďarkou – to by mi u ty vykecávací telefonáty trvaly ne obvyklé dvě hodiny, ale aspoň tři. Nebo bych se musel naučit pořádně zvednout kadenci.

  2. Pěkně napsané. Když jsem před pár lety cestoval Maďarskem, tak jsem si chtěl maďarsky objednat pivo, ale to jsem ještě nevěděl, že “s” se nečte jako “s”. Až později jsem zjistil, proč se na mě dívali tak divně. :-D

  3. Moje maminka, blahé paměti, byla velký lingvista, uměla všechny dostupné slovanské jazyky a se zájmem studovala i ostatní.. O maďarštině se vyjadřovala s velkým respektem.. a když jsme se ofrňovali, že to zní divně, usadila nás: Jak, zní divně? – náhodou.. maďarština má, jako jediný evropský jazyk, zákon vokální harmonie!

  4. Skvělý a vtipný článek, pane Jaroši. Ten se Vám povedl. Za maďarštinu Vás moc obdivuji. Kdysi jsem se někde dočetl, že mluvíte snad sedmi jazyky. Moc by mě bavilo přečíst si článek, kde byste popsal, jak jste se všechny tyto jazyky naučil, jak se Vám tehdy (předpokládám v devadesátkách) učily, a jak si je případně udržujete. Jsem učitel angličtiny, který se věnuje i němčině a toto téma mě fascinuje. Vás zároveň sleduji a čtu moc rád. Jste sympatický a inspirativní člověk!

  5. Super článek. Jako Maďar tam cítím sarkastické narážky. Je to přeci nejstarší žijící jazyk po sanskrit. A ugrofinština neexistuje, kde jste to vyhrabali jeeeez.

  6. Ach, maďarština. Mám tu zemi ráda, ale jako každý příčetný člověk umím jenom jednociferné množství slov. Jedním z nich je “pivo”, které jsem ale napoprvé vyslovila jako “chlup”. Pohoda.
    A jak jste nakousl na konci: Jak to tedy s těmi jazyky v rodině máte? V jednom článku jste o tom psal, ale to už bude pěkných pár let. Já sama žiju už dva roky v Dánsku, děti nemám, ale někteří mí spolužáci na dánštině ano. Naše učitelka dánštiny je shodou okolností Polka a vyprávěla nám, co řešila, když se jí před snad třiceti lety narodila dcera. Mluvit na ni polsky? A pokud ne polsky, tak jak? Dánsky tehdy ještě pořádně nemluvila. Nejhorší prý pro dítě je, když umí sice kopu jazyků, ale žádný z nich úplně na 100 %. Nakonec to naše milá Aldona vyřešila tak, že nejdřív mluvila polsky ona a pak najala polskou chůvu. Dítě pořádně přičichlo k dánštině až ve školce, ale za pár měsíců pochopitelně mezi ním a ostatními nebyl rozdíl – a i teď, po tolika letech, je stále bilingvní (plus nějaká ta angličtina, která je ale tady pro Dány úplně samozřejmá… ;))

    Díky!

  7. Ahoj!
    Dobrý, ale měl jsi možná manželku požádat o korekturu.
    Já jsem na tom s maďarštinou velmi bídně, ale že má slovo “szálloda” dlouhé jen první “a”, jsem si všiml ;)
    Nejspíš překlep, nebylo by se co divit.
    Mikor találkozunk Prágában vagy Benešovben? (Nebo -ban?! … jak to říká Bea? éček je tam víc, ne?)
    M

  8. Silne mi to pripomina moje zkusenosti s turectinou. Vcetne systemu pripon, absenci mezinarodnich slov, kterych by se clovek chytil, prisernych dlouhych slov … a vubec – ony jsou ty jazyky jaksi vzdalene pribuzne. Podle nekterych torii ostatne hunsti a turkicti najezdnici pribyli z jednoho mista – kde patrne pristavaji lode z jejich galaxie pravidelne.

  9. Moje pritelkyne je madarka.
    Zijeme v cechach, ale jeji cestina je nula a pro ni prilis slozita, ja madarsky umim jen dukezitou frazi televagyok :D a nejake dalsi vykriky do tmy :)

    Diky za tento clanek

Napsat komentář: M. Zrušit

Váš komentář
Jméno