Tuto fotku jsem dnes pořídil iPadem z naší zasedačky. Pozorné oko si všimne, že se nejedná o Roztyly. Minimálně to tedy není ta strana přivrácená k magistrále.

Výhled z mítinkovky v 26. patře, Qtel Tower, Doha, Qatar

Katar Qtel Four Seasons

Ano, dnes už tu můžu oficiálně říct, že jsem po dvou a půl roce opustil svůj milovaný T-Mobile a začal otročit zase někde jinde. Tedy oficiálně končím 31. ledna, ale už jsem tu musel s něčím píchnout, takže jsem sem skáknul o něco dřív. Navenek to asi vypadá překvapivě, ale to je mi za á úplně jedno, za bé je to z mého pohledu naopak rozhodnutí velmi dlouho odkládané. Tu práci jsem dostal ten týden, kdy jsme na Kubě natáčeli Havaj. Ale ještě jsem musel dodělat tohle, pak tamto, pak bylo ještě slušný udělat vánoční kampaň, protože ta je přece důležitá… – znáte to, v naší branži je furt něco. Ale pak přijde den, kdy už prostě musíte zavřít dveře a vydat se na cestu.

Napsal jsem milovaný T-Mobile – jak to přijde? No, možná se někteří budete divit, ale je to čistá pravda. Strávil jsem v T-Mobilu dva roky a šest měsíců a budu na to vždycky vzpomínat jako na pohádku. Ještě až mi bude osmdesát a budu si chtít vybavit něco úžasnýho, vytáhnu si nějakou fotku s Chuckem Norrisem, Bolkem Polívkou, Veronikou Hájkovou, Petrem Čechem, Lukášem Pavláskem, Vojtou Kotkem či Jakubem Kohákem a budu si říkat, sakra chlape, jaký tys měl pěkný mládí.

Šel jsem do T-Mobilu se strachem – se stejným strachem jako nyní do Qtelu. Bál jsem se, koho tam asi potkám – vždyť je to přece ta strašná, odpudivá konkurence, no né? A potkal jsem tam hromadu tak báječnejch lidí, že jim není rovno, jak na Roztylech, tak i v Saatchi, Symbiu, Vaculíkách, Klanu, Probostonu, Mediacomu, Proximity, v pražskejch produkčních domech, prostě všude. Vím, že to zní jako nějakej zkurvenej doják od ňáký Britney, ale já ty lidi miluju, obdivuju a doufám, že se s nimi budu moct čas od času vidět a sentimentálně si zavzpomínat i v letech, která teprve přijdou.

Život v T-Mobilu se dal vydržet

T-Mobile limuzína reklama dádádá Martin Jaroš

Proč teda odcházím od práce, kterou mám tak rád, a od lidí, který tak žeru? Vím, že to není ani moudrý, ani rozumný a ani pochopitelný. Ale já prostě musím. Když jsem před patnácti lety v Německu potkal svou ženu, tak jsme si hned první den, co jsme se viděli, řekli, že spolu budeme celý život jezdit a nikdy se nezastavíme. Chceme z tohodle života, když už ho máme, vymačkat co nejvíc a chceme poznat celý svět. A poznat ho ne tak, jak to dokážou turisti, ale jak to dokáže jen ten, kdo má v každé zemi svou adresu, svůj strom u své pláže a svého mechanika v autoservisu. A hodně různých vzpomínek. Když se nabijeme spoustou vzpomínek, můžeme ze sebe taky víc vydat. A snad nás to časem dovede k tzv. moudrosti nebo aspoň k tomu, že budeme moci otravovat vnuky nezvykle velkým množstvím vyprávěnek ze zemí, které prý kdysi byly na území Velké Afročíny.

Tuhle písničku jsem slyšel v rádiu ten den, kdy jsem se definitivně rozhodl jít do Kataru. Paradoxně je teda od Izraelce, ale to už jsou ty životní paradoxy. Že je ta hudba škvár, na to kašlu, ale ten text mi připomněl, že svoje sny z mládí si musíme plnit. Člověk nakonec lituje toho, co v životě neudělal, ne toho, co udělal.

Asaf Avidan. One day baby, we’ll be old. / Oh baby, we’ll be old / And think of all the stories that we could have told… Jednoho dne, baby, budeme staří / pomysli na všechny ty historky, co jsme mohli vyprávět…

My s Beou chceme mít hodně historek, až budeme staří. Takže holt se slepou vytrvalostí pokračujeme v naší cestě, i když to znamená, že občas musíme opustit krásnou věc a krásnou práci. Vlastně je vždycky lepší opouštět práci v krásnejch momentech, lepší než naopak. Ale on ten Katar a Qtel budou taky super. Jsem tam Senior Director něčeho, ale to není důležitý. Samozřejmě jsou tu dobrý peníze – asi čtyřikrát větší než doma a k tomu větší bonus a akcie, takže máme spočítáno, že když tu vydržíme šest let (což my nevydržíme), vyjde to líp než být v T-Mobilu do důchodu. Což znamená, že bych od věku 42 let mohl dělat práci už jen pro radost, ne z musu. A to já bych dělal rád. Ale o prachy ani tak nejde. Zase se donutím učit se něco nového, přizpůsobit se nové kultuře, snad i trošku koktat dalším jazykem – člověk to potřebuje, aby nezblbnul. A i ty děti se trošku otrkaj, což jim v životě může jen pomoct.

Ještě jsem chtěl říct, že tohle všechno nemá nic společnýho s tím věčným remcáním, co je furt slyšet u nás v České republice. Před ničím se nezachraňujeme a před ničím neutíkáme, leda tak možná sami před sebou. Ale rozhodně ne před naší politikou ani ekonomikou. Já mám svou zemi rád a vím, že je zatraceně dobrá, takže si na ni nikdy nestěžuju. Ostatně právě čas strávený ve světě vám obvykle umožní ocenit, že my Češi se ve skutečnosti máme jako prasata v žitě, akorát si to otravujeme zbytečným nadáváním. Já jsem přece taky Čech – a správa mojí země není ani lepší, ani horší než já. Mně když spravěj dálnici D1, tak budu naprosto spokojenej a budu se státní administrativou v klidu a míru. A myslím, že až se jednou vrátím, tak už bude spravená nejmíň k Velkýmu Meziříčí.

Tak takhle to je. Dnes jsem měl v Kataru super den – první mítink s nejvyššími šejky, nejdřív se CEO naší země a pak i s prezidentem celé nadnárodní skupiny. Myslím, že jsme si vzájemně dost sedli, i když to nechci zakřiknout. Ti chlapi na mě neuvěřitelně zapůsobili – tak, že jsem to nezažil od dob mého učitele Grahama Mahera. Který ostatně právě do této země taky kdysi odešel. Mají to v hlavě srovnané a něco mi říká, že když něco řeknou, tak toho taky dosáhnou. Mají na to zdroje i přirozené sebevědomí. Líbí se mi to a když jim u toho budu moct trošku píchnout, budu jen rád.

29 komentářů

  1. Je krásné si plnit sny a nikdy se nezastavit. Přeji hodně sluníčka, víc už si v Kataru najdete nebo vozíte s sebou :)
    Přesto se přimlouvám, hodit nám sem občas pozdrav a třeba ukázku nové práce. Díky za náhled do vašeho světa, který jsme měl skrze blog vidět. Ať se daří.

  2. Martine, preji hodne stesti. Byla zase jen otazka casu, kdy ti tahle mala zem prestane stacit. Tvuj zpusob mysleni a nasledna dusledna exekuce je myslim nejen pro mne silnou inspiraci. Tesim se, ze jednou vydas nejakou knihu, kde se pokusis o nejaky „Jarosuv navod na zivot“ :-) Taky doufam ze vam nekdo pohlida Klanovice at se mate pripadne kam vracet.

  3. Ahoj Martine, umění přijímat výzvy s sebou jistě nese spoustu nových zážitků. Přeji ti proto v té daleké cizině, aby ty tvé nové zážitky se šejky stály za to. Grahame mi před lety nabídl, abych tam šel na zkušenou do světa s ním, ale asi mi holt tehdy neukázat ten správný výhled z té správné nové kanceláře nebo zasedačky, protože mě tehdy nepřesvědčil. Tak ať se ti daří.
    :-)
    v.m…

  4. Děkuji Vám za příjemné oživení české reklamní scény.Věřím že se Vám bude dařit kdekoli na světě a přeji Vám to.

  5. Gratuluju a držím palce, ať se daří. Doufám, že Klánovice neusnou :).
    Jen jsem zvědav, s jakou kreativou teď T-M naváže, nebude to easy.

  6. Martine, díky za inspiraci:-) Přeju štěstí, hlavně rodině – z Vašeho textu je jasné, co je pro Vás důležité…. paráda!

  7. Martie – co dodat – jen to nej a nej a hodně zdraví. Díky za inspiraci spoustě lidí a vůbec – neutuchající optimismus, který je naštěstí někdy i nakažlivý:)

  8. Tak Martine, veeeeelká gratulace :-) … Ať se Ti i celé rodině daří a pořádně se maž, ať se hned nespálíš :-) slunko je sviňa …

  9. Martin Jaros, to je ten klucina, co nastoupil do Oskaru jako copywriter a promanazeroval se pres veledulezite menazerske meetingy marketingových oddelení jako ritni alpinista az do Katáru?
    Tja, oder braucht er einfach mehr Kohle, um die Baustelle zu finanzieren?

  10. zasněná odcházím z těchto stránek. Nikdy jsem nebyla moc odvážná, proto budu vždycky obdivovat lidi, co dělají a mají co chtějí. Oni to mají vlastně všichni, ale ne všichni si to takhle uvědomují. Hodně štěstí.

  11. Chacha, tak to je skvělý! Úplně mě to katapultovalo na letuska.cz také se někam podívat, ale ještě musím „dodělat tohle, pak tamto, pak by bylo ještě slušný udělat…“ No já to nedám, ale kdybyste tam vydržel do roku 2022, bude tam fotbalové MS, tak třeba vymyslíme nějakou čutanou! Já vím, deset let na fleku je nonsens, každopádně držím palce!!!

  12. Super článek. Řekl bych, že pro mě trošku i motivační. Fotka je dost dobrá přeji Vám, ať se daří. Nezapomeňte pak postovat nějaké pěkné věci z Vaši práce za hranicemi :-) Díky za to!

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno