O víkendu se mi podařilo – po čtyřměsíční bitvě na Aukru – sestavit a rozběhat můj úplně první počítač, legendární Atari 800 XE. A tak jsem si řekl, že tu teď na stará kolena sepíšu svoji počítačovou historii, aby budoucí generace věděly, že jakási výpočetní technika existovala i před první fotkou koťátka na Facebooku.

Tak takhle vypadá Back To The Future v praxi. Je rok 2012 a Timi hraje kultovní flák Boulder Dash na Atari, úplně stejně jako já před 24 lety. Chvíli ji to dost bavilo, ale pak se přece jen vrátila k Jelly Defense na iPadu, protože je prý „hezčí“. Chm.

A další husté retro. Cartridge Turbo 2000, kterou jsme používali k nahrávání her z kazeťáku XC12. Vyrobilo JZD Český ráj Podůlší! Kde jsou ty doby, kdy čeští zemědělci seriózně chrlili hardware? To víte, milé děti, tehdy byly i kontinenty jinak posunuté než dnes a tyhle krabičky se u nás na Gondwaně opravdu dělaly.

Očumovací začátky (1986-1988)

Ale abych to vzal popořádku. S počítačem jsem se poprvé setkal v roce 1986 (tedy jako desetiletý ušoň) u svého strýce z Kondrace, který si na koleně postavil vlastního osmibitového draka. Ano, takové věci se v tomto kutilském státě běžně děly. Byl to zřejmě nějaký klon piešťanského PMD-85 s inteláckým procesorem 8080A, který tikal s fenomenální taktovací frekvencí 2 MHz. Design byl tedy dost garážový (tzv. naháč – tištěný spoj bez kapotáže), ale mašina fungovala, dalo se na ní programovat a dokonce na ní běžela i HRA! Jedna. Jmenovala se Skoky do vody a byla samozřejmě úžasná. Akrobatický skokan (představovaný točící se čárkou „I“, „/“ „-“ atd.) se tu z výšky vrhal do vody, kterou zase tvořila řádka znaků „^^^^“. Vaším úkolem bylo načasovat skok tak, aby se borec nerozbil o hladinu (tedy aby dopadl v pozici „I“). Vizuálně to možná nevypadalo úplně jako Crysis 3, ale sakra, byla to první hra mého života a na tehdejší poměry to bylo zjevení!

Estetika 80. let. V tomto vizuálním kontextu vypadal strýcův skokan do vody ještě velmi dobře! (Helenka, 1986)

O rok později jsem se podruhé dotknul plastových tlačítek, která znamenají svět. Do Benešova přeložili jakéhosi vojína, který měl vlastní Sinclair ZX Spectrum a uvolil se, že bude na ZŠ Jiráskova vést počítačový kroužek. Jednou za týden vzal tento bájný hrdina svého Sinclaira z kasáren do školy a velkoryse pustil ke klávesnici bandu natěšených kluků. O tomto věrozvěstovi vím už jen to, že pocházel z Postoloprt, neboť to slovo mě zaujalo. Pane, ať jste kde jste, byl jste pro nás frajer!

Stroj číslo 1 – Atari 800 XE (1988-1991)

Opravdový zlom ale přišel až s vlastním počítačem. V roce 1988 – to jsme byli v sedmé třídě – dostal můj spolužák Jakub Dosoudil od rodičů Atari 800 XE. Zašel jsem k němu, on mi ukázal Atari Basic, Bruce Leeho a Airline, no a od té doby jsem počítačům definitivně propadl. (Jakub ostatně taky. O pár let později založil firmu Cleverlance, která už v roce 2004 měla obrat 182 miliónů korun. Kdyby v tom roce Jakuba nevzalo tsunami, byl by dnes kapitánem českého průmyslu. Jakube, dík za všechno.)

Podnikatelská hra Airline, kterou jsme hráli s Jakubem. Za zmínku stojí, že jsme ji zvládali v němčině, i když jsme tehdá německy uměli říct jen dubišvajne.

Další klasická pecka pro Atari – Bruce Lee

V dalších týdnech jsem kreslil logo Atari na každý kousek papírku, co se mi dostal do ruky. Moje láska k Atari byla tak intenzivní, že mi o dva měsíce později máma musela taky jedno Atari 800 XE pořídit. Od té doby jsem ataristou – a to je vášeň mnohem silnější než ten nedomrlý kultík, který kolem sebe dneska dělá Apple.

To je on – nejlepší počítač, jaký jsem kdy měl. Není to můj původní kousek z roku 1988, ale jeho bráška, kterého jsem sehnal na Aukru. Některé plasty za to čtvrtstoletí zežloutly, ale atomové srdce běží dál v plné síle. Počítač se připojoval k obyčejné televizi, například k černobílému Merkuru.

K Atari samozřejmě patřil i joystick (vždycky jsme měli dva a jeden z nich vždycky hůř střílel nebo hůř lepil ke stolu, což nás už v mládí naučilo, že v tomto životě nemají všichni stejnou šanci.) Hry se natahovaly z kazeťáku XC12 (šťastnější borci měli verzi XL12).

Na cartridgi byl uložen program Turbo 2000 (později Superturbo) – český vynález od borců ze skupin JRC a RICO. Vyžadoval i hardwarovou úpravu magnetofonu a zrychloval přenos dat ze standardních 600 na 2000-6000 baudů. Na klasickou kazetu Sony HF-90 se díky tomu vešly desítky her. Holt Češi, no. Tuhle zaváděcí obrazovku důvěrně znaly tisíce uživatelů. Fotka pořízena letos v únoru na naší televizi.

Turbo 2000 – další pěkná hláška

Na Atari jsem samozřejmě i nadále hrál. Třeba River Raid, bez diskuse nejlepší hru všech dob, jak uzná každý, kdo kdy sestřelil most i s tankem. River Raid měla ráda i moje máma, taková to byla hra! Oblibovali jsme ale i další fláky, jako třeba Agent USA, Boulder Dash, Frogger, Gyruss, Panic Express, QIX, SWAT, Tapper nebo Zybex.

River Raid – nejlepší hra lidské historie. Vešla se do pár kilobajtů, ale hratelností vysoce předčila všechny dnešní blbiny roztažené přes 2 DVD.

Hlavní pro mě ovšem bylo programování. Psal jsem v Atari Basicu, Turbo Basicu a posléze i v assembleru. Basic jsem se učil sám z jakési polské učebnice, kterou jsem četl s tak nábožným zanícením, že jsem na konci školního roku 88/89 používal polštinu i v běžném domácím styku. Napsal jsem několik hříček a pokročilou vědeckou kalkulačku Turbo Calc (1.0-1.3), která řešila rovnice a kreslila grafy jako divá. Byl to základ, který mě přivedl k pozdějšímu programování (hlavně ke Karlovi na PC).

Atari Basic. Ukázkový prográmek, který vypíše druhé mocniny čísel od 1 do 10. Letošní únor.

Ještě pro zajímavost – takhle vypadala krabice, v níž se Atari prodávalo. Akorát že tahle patří modelu Atari 130 XE, který se lišil jen dvojnásobnou velikostí paměti. I ten jsem nedávno radši koupil.

Detaily z krabice. 256 barev, 128K paměti – úchvatné i dojemné zároveň.

Takhle vypadala samochvála produktu v 80. letech – a všechno to sedělo. Beatles se mýlili – all you need is Atari 130 XE.

Atari bylo středobodem mého života tři roky. Až v roce 1991 jsem přišel na gymnázium a začalo být zřejmé, že budu muset přeskočit na 16bitovou technologii. Moje první PC ovšem nesahala starému dobrému atárku ani po kotníky a nikdy mi nepřinesla tolik radosti. To už se ale nepodaří žádnému počítači do konce světa. Atari Forever.

Užitečné stránky
Jiří Pecher – Vše o Atari
Česká a slovenská Atari literatura
Atari800 Win Plus 4.1 – nejlepší emulátor Atari

V dalším díle seriálu proberu mých sedm dalších počítačů.