Přátelé, jako člověk, který léta žije mezi muslimy, vám už strašně dlouho chci něco říct.

Měl jsem ale strach, že naštvu jak své četné přátele vítače, tak i mnoho inteligentních a vtipných odmítačů, které mám na Facebooku. Teď ale musím. Série útoků v poslední době a to, co dnes napsal Tomáš Sedláček, tento Cílek třicetiletých, mě přinutily tohle nadrápat.

Tomáš říká, že se národ rozdělil na dvě skupiny – na sluníčkáře neboli dobrokaky, kteří hledají přátelské řešení, a na ty druhé, kteří hledají řešení ne-přátelské. On samozřejmě fandí těm prvním, což poznáte nejpozději po sedmém písmenu, pokud nejste slepí, a po sedmnáctém, pokud slepí jste. No a Tomáš tvrdí, že samozřejmě vyhraje dobro – rozuměj sluníčkáři.

Tady musím říct, že Tomáš Sedláček je strašně chytrý člověk, umí psát a dnes nakladl slova obzvlášť umně, takže jeho článek opravdu boduje a v tomto okamžiku už má fantastických 1.4k lajků. A já přesto myslím, že ten článek je úplně špatně a právě tím, jak je napsaný, problém ještě prohlubuje.

SPOR
Já totiž věřím, že tenhle problém NENÍ ČERNOBÍLÝ. ČÁST PRAVDY MÁTE VY, MÍ PŘÁTELÉ SLUNÍČKÁŘI – A ČÁST PRAVDY MÁTE VY, PŘÁTELÉ, CO ZAVÍRÁTE HRANICE. A právě tohle – že tam vždycky JE špetka pravdy – je důvod, proč jsou ty diskuse tak silné a pořád přetrvávají. Tohle není jeden z těch vzácných černobílých případů, jako byl třeba nacismus. Tam byla jedna strana opravdu stoprocentně černá, takže taky brzy implodovala. Ale to není případ sluníček a měsíčků, i když to Tomáš naznačuje. Tam je situace podobná spíš věčnému souboji pravice a levice. Tyto dvě strany se taky perou už stovky let a nemůžete říct, že jedna z nich je to jediné pravé řešení. Kdepak. Ideál demokracie je v tom, že se tyto strany nikdy nepřestanou vzájemně vyrovnávat. Protože každá z nich aplikovaná na sto procent znamená PRŮŠVIH.

Věčný spor měsíčci vs sluníčka, když ho redukujete opravdu poctivě a zbavíte ho pitomých keců z obou stran, není zlo vs dobro. Je to spor mezi „chci chránit svůj kmen“ a „chci se stýkat s ostatními kmeny.“ To jsou obě smysluplná řešení a obě jsou to pradávné životní strategie. Jsou ukotvené v našich mozcích už z Kopčemových dob. Myslím Kopčem jako Lovci mamutů – pro vás mladší, co ty zlaté časy v tlupě nepamatujete. Podle mě tlupa k přežití potřebuje “chránit sebe” a “vyměňovat si nápady s ostatními” půl na půl, ale k tomu se ještě dostaneme.

PROČ TO ŘÍKÁM
Zde vám musím říct něco o sobě. Strávil jsem na Blízkém východě pět let (ve dvou zemích) a pořád tam jsem. Miluju ty lidi tady. Mám tu spoustu přátel. Denně mluvím se Syřany, Pákistánci a asi třiceti dalšími národnostmi. Znám lidi před útěkem do Evropy i po něm. Učím se arabsky. Přečetl jsem desítky knih a studií o islámu, něco o něm snad vím a hluboce ho respektuji. A pokud vám to ani tohle nestačí, tak i moje žena, nechť slunce věčně svítí na její kroky, je cizinka. A není z nějaké bohaté cool země, kterou máte rádi – je z Rumunska, kterým mnoho z vás pohrdá. A já ji miluju už 19 let a praštím pádlem každého, kdo by se na ni jen křivě podíval nebo ji podceňoval jen proto, protože má rumunský pas. Takže si asi řeknete, že jsem typické sluníčko. A víte, co? HOUBY. Nejsem čistý vítač, nebo rozhodně ne tak hezky čistý, aby si mě třeba takové hnutí Žít Brno dalo na plakát.

Na druhou stranu nejsem ani na straně plošných odmítačů, i když ta je teď v Česku strašně populární. Kdybych říkal, že všichni uprchlíci jsou lumpové, že já je znám, že prý zavírejte brány, tak by se mi úžasně snadno honily lajky na Facebooku. Ale já neberu rasismus – už z rodinných důvodů – a myslím, že kolektivní vina je největší křivda na světě.

Obě strany se – podle mě – dopouštějí omylů a hrozných argumentačních faulů. Z nedostatku místa to tu ukážu primárně na sluníčkách, protože ta mě budou v diskusi víc stírat.

1. Multikulti – tak, jak ho obvykle prezentují sluníčka – dle mého skromného názoru NEFUNGUJE. Ono to vypadá krásně – k obědu si dáme pizzu u Giovanniho na rohu, na véču skočíme pro kebab k Hamidovi a pak se všichni obejmeme nad sklenkou fair trade džusu. To je povrchní a zavádějící představa. Multikulti, aby fungovalo, potřebuje SPOUSTU PRÁCE a EXTRÉMNĚ TVRDÉ ZÁKONY. Tvrdší, než jsem viděl z jakéhokoli vyjádření sluníček v ČR. Pravda totiž je, že té práce je tolik, že se ji vlastně ještě nikde v EU nepodařilo zvládnout.

Já věřím, že všichni lidé se rodí fajn. Náboženství je taky fajn a zrovna tak je fajn ateismus. A nehádejte se se mnou, já jsem liberál, chci tolerovat všechny víry. Není to vina náboženství, ale spíš lokálních kulturních zvyků a poměrů, že jsou někdy lidi od dětství indoktrinováni k šílenostem. Ve výsledku kultury NEJSOU 100% KOMPATIBILNÍ. Jsou slučitelné třeba z 80 procent, ale těch zbývajících dvacet procent se musí oříznout, aby na sebe nenarážely ostrými rohy.

No a férová debata sluníček a měsíčků je nutná třeba k tomu, abychom si řekli, která kultura a jak se přizpůsobí. Všechny? Nebo ta domácí zůstane nedotčená a přizpůsobí se jen hosté? Tohle jsou seriózní diskuse a musí se jich zúčastnit všichni.

Vemte si třeba ženskou obřízku, která mimochodem nemá s islámem nic společného, protože islám je mnohem racionálnější a lepší, než si myslíte. Víte, že tato zrůdnost – předtím v Británii naprosto neznámá – postihla v posledních letech cca 100 000 britských občanek a že se po tisících potají provádí na 11-12letých holčičkách přímo v Británii nebo kvůli ní rodiče cestují do svých domovských zemí? Víte, že vloni v létě musel Cameron urychleně přijmout akt, který umožňuje ZABAVIT PAS NA LETIŠTI rodičům i dítěti, pokud je podezření, že jedou domů právě za tímto účelem? A přestože je obřízka ilegální od roku 1985, ještě se nepodařilo odsoudit ani jednoho pachatele či pachatelku? Opakuji, ANI JEDNOHO. I když jsou oběti známé z povinných lékařských prohlídek. Tato část cizí kultury asi NEMÁ v Evropě místo, že – a je zapotřebí dát to jasně najevo a stíhat konkrétní pachatele. Ovšem tak, jak se to dělá dosud, to nefunguje. Je to málo. Musíme být tvrdší.

Asi vás překvapí, že tento princip naopak skvěle funguje v Kataru, kde právě žiju. Jsme tam jako hosti a naše kultura se musí podřídit, aby Katařané uchránili tu svoji. A dělají to dobře a já Kataru tleskám. Je jasné, že tu nemůžeme chodit v bikinách a pít veřejně alkohol, protože bychom tím opravdu uráželi své hostitele, a to nechceme. Je tu jeden kostel, ale ten nesmí mít zvony a zvenčí kříže, protože to už by byla moc velká propagace cizí kultury. Školy a školky našich dětí dostaly vloni v prosinci přípis od ministerstva, že se do tříd nesmí dávat vánoční stromky ani se nesmí o Vánocích mluvit, i kdyby ve třídě byly jen evropské děti. Je to velmi tvrdé – Evropa nemusí být tak důsledná – ale velmi funkční a Katar si svou identitu jistě udrží. Ti cizinci, kteří tu chtějí žít, to musí respektovat. Což činíme.

2. Je potřeba si přiznat, že mimo západní svět – bohužel i mezi uprchlíky, kteří k nám přicházejí nebo tu už dlouho žijí – EXISTUJE určitý spoudní proud nenávisti vůči Západu. Ta nenávist je nesmírně hluboká a já ji po těch letech i docela chápu. Západ tu svými pitomými intervencemi a starým kolonialismem udělal tolik bolesti, že mu lidí prostě nemohou důvěřovat. Navíc má Západ tzv. zkaženou morálku, šíří svou kulturu nahotinek skrze filmy do celého světa, přitom má nepochopitelně velký technologický náskok a vojenskou sílu – to vše vyvolává frustraci. A bohužel, když se život na Západě nepodaří, tak tahle nenávist vyšlehne i v druhé či třetí generaci. Z tohoto důvodu nebylo ze strany sluníček fér říkat, že uprchlíků není třeba se bát, protože sami utíkají před IS. Hmm, kdybyste je znali blíž, tak byste věděli, že takových je překvapivě malé procento. Většinou jsou to lidé, kteří chtějí zlepšit svůj život ekonomicky (což není nic špatného) a malá část nás i při tom otvírání dveří nenávidí. Fér je to přiznat a chápat to každý den.

3. Toto všechno sluníčkáři zřejmě vědí nebo alespoň částečně tuší, ale ve své komunikaci to neakcentují dostatečně. Možná záměrně – nechtějí mluvit o negativech, protože to je špatná reklama. Ale tahle ostentativní naivita lidi štve. Sluníčka navíc dělají další obrovskou komunikační chybu. Mluví ze svého oře vysoké morálky a automaticky naznačují, že oni jsou ta lepší strana. Viz Tomáš Sedláček. Což ty druhé nekonečně frustruje a žene je to k tím většímu vzteku. Tohle je velké komunikační selhání a jeden z důvodů, proč má sluníčkový názor v ČR tak mizivý tržní podíl a míří dále k nule. Chce to respekt z obou stran!

4. Na druhou stranu i odmítači vidí věci velmi povrchně a faulují, jak se dá. My NESMÍME uzavřít hranice před trpícími. Pošlete pryč brečící dítě v dešti? Já nikdy, prostě bych to lidsky nedal. Vždyť by to byl zločin proti lidskosti, kterou jsme sami v Evropě vymysleli. Musíme být velkorysí, protože to k dobrým lidem patří. Navíc odmítat plošně uprchlíky je i hloupé. Tato země může z DOBŘE VYBRANÝCH A PROLUSTROVANÝCH migrantů profitovat. Někteří Syřani a další jsou tak vzdělaní a podnikaví, že bychom jich v Sudetech nebo i jinde potřebovali sto tisíc. Nekecám. Stejně jako potřebujeme ještě statisíce Ukrajinců a co nejvíc Vietnamců a dalších, pokud sem přicházejí v dobrém a chtějí makat. Musíme ovšem zabránit vzniku sociálně deprivovaných ghett, kde by se šířily jedovaté myšlenky. A český pas musí být skoro nedostupný poklad, který dostanete nejdřív po 15, lépe po 20 letech.

ŘEŠENÍ
Co tedy doporučuji? Říkám znovu, že pravda je někde uprostřed. Zavrhněme naivitu na straně jedné i rasismus na straně druhé. Nerozdělujme se a neplácejme si po ramenou, jak jsou ti druzí (Zemanovci či havloidi, jak chcete) pitomí. Spolupracujme. Jsme Češi, jsme Evropané, musíme najít to nejlepší v racionální diskusi.

Ideální řešení neexistuje, ale nejblíž je podle mě Švýcarsko. Jako už tolikrát v historii. Ta země prostě umí. Navrhuji švýcarský model. Tedy cizinci JSOU vítáni – koukněte se na jejich fotbalový tým, vypadá spíš jako béčko Albánie. ALE – musí splnit podmínky hostitelského domu. Pokud nechtějí respektovat švýcarskou kulturu a zvyklosti, děkujeme, naše občanství nedostanete, tady je letenka. To prosazuji i já. Co to je? Je to modifikované sluníčkářství? Asi. Budete mě za to nenávidět z obou stran? Asi. Jsem připraven na diskusi. Snažím se být fér. Věřím, že pravda je někde mezi extrémy. Snažím se být u pravdy. Pište mi.

Skončím opět článkem Tomáše Sedláčka. „Máme-li jako Evropa odejít z dějin, pak jako Evropa, která se snažila být přátelská a dobrá (a nedařilo se jí to), než Evropa, která se snažila být ne-přátelská a zlá (a nedařilo se jí to),“ jsou poslední věty Tomášova článku. Podle mě naprostý nesmysl a poraženecká vize. Nejde o to, jak má Evropa ODEJÍT. Jde o to, jak má Evropa PŘEŽIT A KVÉST – v té slávě a síle, kterou tisíce let měla. Evropa není jen měkká a přátelská, ale po celou svou historii byla taky pěkně bojovná a hleděla si svých zájmů. To z nás udělalo ten skvělý kontinent, kam všichni chtějí. A taky naše inovativnost a náš liberální přístup. Že u nás lidi můžou chodit v bikinách či dokonce na nuda pláž a říkat si, co chtějí. To by byla hrozná škoda ztratit, věřte mi. To si braňme, protože to jsou ty pravé evropské hodnoty. A jasně, že rádi uvidíme rozumné množství cizinců a čerstvých nápadů. Vždycky jsme jich měli hodně. Ale když nastoupí do našeho autobusu, musí holt respektovat řidiče. Nyní to v západní Evropě nevidíme. Západní Evropa to zatím nezvládala a my máme šanci to udělat líp. Bijte mě.

Jestli vám vyhovuje tohle myšlení a diskuse založená na znalostech z pouště, ne na dojmech od pražského či brněnského stolu, tak prosím sledujte mé stránky a zvažte Hnutí NE.

Původní text na Facebooku. 4.5k lajků, 1.4k sdílení.

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno