Matt Ridley: Červená královna

„Sex, genetické opravy a komplikované kontrolní mechanismy – to vše jsou nástroje bránící změnám. Ne člověk, ale latimérie je triumfem genetického řádu.“ (54)

„Podstatou sexu podle naší teorie je, psal Hamilton, že umožňuje skladovat geny, které jsou sice v současnosti nevýhodné, ale mohou se stá užitečnými v budoucnu. Geny jsou bez ustání testovány v nových kombinacích. Čeká se na chvíli, kdy se ohnisko nebezpečí přesune někam jinam. Neexistuje žádná ideální rezistence vůči chorobám, jen pohyblivé písky permanentně proměnlivé módy.“ (67)

„Sexualita je zde kvůli chorobám. Chrání nás před nebezpečím parazitů. Geny sexuální organismů mají před parazity náskok o jeden krůček. Takže muži nejsou zbyteční; ženy si jimi pojištují své děti proti chřipce a neštovicím. Žena obohacuje svá vajíčka o spermie. Kdyby to totiž nedělala, všechny její děti by byly shodně zranitelné a podlehly by prvnímu parazitovi, který by se naučil odemykat její genetický zámek.“ (74)

„Pokud jsou samci polygamní, může vám úspěšný syn zajistit mnohem víc vnoučat než úspěšná dcera. Neúspěšný syn bude mnohem horší než neúspěšná dcera, protože se nedostane k vůbec žádným partnerkám. … Proto se vyplatí mít syny, máte-li důvod se domnívat, že se jim bude dařit, a dcery, pokud se obáváte, že se jim dařit nebude – obojí ve srovnání se stejnými jedinci v populaci.“ (96)

„Lowová se domnívá, že ženy, jimž se na těchto místech (poprsí a boky) usadil tuk, mohly muže podvodně přesvědčit, že mají prsa přetékající mlékem a široké pánevní kosti. … Mužskou protizbraní se v evolučním smyslu stal požadavek na štíhlý pas coby důkaz, že žena nemá mnoho podkožního tuku. … Není divu, že poměru mezi obvody prsou, pasu a boků říkáme vitální statistika. (133)

„Součástí dědictví, které nám zůstalo po velkých primátech, je meziskupinové násilí.“ (166)

„Hluboko v mysli dnešního muže zůstává několik lovecko-sběračských zásad: snaž se získat moc a využij ji k okouzlení žen, které ti porodí dědice, snaž se získat bohatství a využij je ke svádění žen, které ti porodí levobočky. … Od ryb až po mercedesy kráčejí dějiny stále svou cestou. Bohatství a moc jsou prostředkem k získání žen, ženy jsou prostředkem ke genetické nesmrtelnosti.“ (199)

„Dvojí zvýšení hladiny testosteronu během individuálního vývoje má na mužský mozek dramatický vliv. První expozice způsobí, že se malí chlapci už od prvního dne, kdy spatří svět, duševně liší od děvčátek. Dívčí pohlaví se od nejútlejšího věku více zajímá o úsměvy a komunikaci s jinými lidmi, chlapce fascinují předměty. … Chlapcům dáváme traktory, děvčátkům panenky. Tím posilujeme, ale nevytváříme, jejich dávno existující záliby.“ (209)

„Samčí posedlost mládím je charakteristicky lidská vlastnost. Žádný z dosud studovaných živočišných druhů není mládím tak posedlý jako my. Pro šimpanzího samce je šimpanzice středního věku stejně atraktivní jako samice těsně po pubertě – stačí mu, že přijde do říje. Tato unikání lidská vlastnost zjevně souvisí s naším neméně unikátním manželstvím na celý život a dlouhou, vleklou péčí o potomstvo.“ (240)

„Ovšem nejcharakterističtějším znakem módy je přinejmenším v současné době její posedlost novinkami. Seznámili jsme se s Bellovým názorem na podstatu tohoto jevu, že společenské vrstvy, které určují módní trend, se snaží uniknout svým lidovém imitátorům. Lowová se domnívá, že posedlost novinkami je klíčem k záhadě ženské módy. „Každý nápadný signál, který dokazuje schopnost sledovat módní trendy“, údajně vypovídá o ženině postavení. Není sporu o tom, že módní novinky působí mezi ženami jako symboly společenského postavení jejich nositelek. Kdyby módní návrháři neočkovali své zákaznice neustálými komplexy nemodernosti, zdaleka by nebyli tak bohatí.“ (247)

„U monogamního živočicha, jakým je člověk, nemůže být krása běžně dostupná, musí vyčnívat z davu. Muži jsou vybíraví, protože se mohou oženit jen s jednou, vzácně se dvěma ženami. Proto se vždy snaží získat tu nejlepší, na kterou stačí. Průměr je nezajímá.“ (247)

„Podstatou módy je změna a zastarávání, pod nimi však nacházíme tyranskou konformitu. Móda vypovídá o našem postavení, leč módou posedlé pohlaví se s její pomocí snaží okouzlit to pohlaví, kterému na postavení jeho protějšků nezáleží.“ (248)

„Královna krásy si vezme fotbalového šampióna, školní šprt otylku s brýlemi, muž s nevalnými vyhlídkami ženu nevalné krásy. Tato situace je tak všudypřítomná, že každá výjimka přímo křičí. „Co na něm proboha může vidět,“ ptáme se, spatříme-li nevýrazného a neúspěšného manžela po boku modelky, jako by musel mít nějakou skvělou vlastnost, která nám zůstala utajena. … Každý z nás totiž instinktivně zná svou relativní hodnotu, kterou si je tak jist, jako lidé v době Jane Austenové znali své místo v třídně rozvrstvené společnosti.“ (249)

„Tanec, hudba, humor a sexuální předehra jsou unikátně lidskými rysy. .. Není sporu, že touha poslouchat rytmické tóny i touha smát se legračním věcem nám musí být vrozené. Miller upozorňuje, že obě tyto touhy provází posedlost vším novým či dokonalým a že se obě tyto touhy nejvíc projevují v mládí. Od Beatles až po Madonnu nás zaráží zjevná sexuální fascinace mladých lidí související s múzickou tvořivostí. Je lidskou univerzálií.“ (277)

Přidejte skřek