Václav Cílek: Krajiny domova

„Podobně jako se nějaký silný dětský zážitek vtiskne do naší mysli tak hluboko, že ovlivní celý náš život, tak i Morava v sobě navždy ponese tuto cyrilometodějskou pečeť. Český vtisk je jiného druhu – je to svatováclavská tradice. A to nemluvíme jen o duchovních věcech, ale také o povaze lidu. Na Moravě je víc z východní, řecké vroucnosti a dobromyslnosti, zatímco v Čechách se projevuje spíš vliv západní, latinské kultury, která je jasná, víc technická a poněkud chladná. Staří Řekové dali evropskému světu kulturu, zatímco Římané právo a organizaci. Máme to velké štěstí, že žijeme v České republice, kde se obě nátury přátelsky mísí. Morava se nikdy nestane Čechami a Čechy se nikdy nestanou Německem.“ (12)

„Když stojíme v blanické brázdě (příkop vyplněný sedimenty, který se táhne od Labe u Českého Brodu přes Blaník až k podhůří Šumavy), jsme vlastně zlomovými strukturami propojeni se středními i jižními Čechami a toto spojení se týká nejenom rudních a uhelných ložisek, ale i dějin, básní a mýtů. V České republice existuje ještě dvě takové brázdy. Všechny tři sahají přes kus země a všechny mají stejný směr (1 na hodinkách). Nejméně patrná je jihlavská brázda, zato nejmohutnější je boskovická brázda mezi Jevíčkem, Boskovicemi a Moravským Krumlovem. Kdybychom z ní vybrali všechny mladší sedimenty, vzniklo by údolí hluboké jako Grand Canyon – skoro dva kilometry.“ (17)

Přidejte skřek