Všichni moc dobře víme, že nejrychlejší auto na světě je Škoda Octavia AEK 72-36. Božích hovad je ale na našich silnicích tolik, že jsem se uvolil věnovat světu malou analýzu aut a jejich řidičů.

Škoda Octavia AEK 72-36

Škoda Octavia možná nebyla původně koncipována jako nejrychlejší sedan světa, ale zásluhou pražských řidičů se jím stala. Zvlášť mocná je ve svých rallye variantách pomalovaných nápisy jako „Compex Impex s.r.o.“ nebo „PC z Prahy 5, jedeme k vám hned.“ Tento nekorunovaný král dálnice D1 vždycky uhání ještě o 30 kilometrů rychleji, než na kolik jeho motor stačí, a to jedině díky superioritě a fantastické aerodynamice registračních značek začínajících na A. Řidiči AEK, ALA, 1A1 nebo AHU jsou prostě lepší než ti ostatní, kteří by se měli zabagrovat na Ostravsku do hlíny a prodat Polsku i s celým krajem. V čem jsou lepší? No například dovedou na dálnici bleskurychle změnit pruh a skočit před vás bez bliknutí – to jen tak nějaký dobytek nedokáže. Kromě toho, že jsou agresivnější, jsou i rychlejší. A asi se všichni shodneme na tom, že chlapík, který na rovném úseku jede 140, je mnohem lepší řidič než ten, který se tam plouží 120 km/h.

Peugeot „Ťuťuňuňu“ 206

Všichni dobře víme, že smát se teplým spoluobčanům je neslušné, a tak si na to v příštích minutách dáme pozor. Tohle auto se kupuje kvůli křivkám a ne kvůli tomu, co je uvnitř. Na tom by ještě nebylo nic špatného, horší je, že si to jeho hrdí řidiči ne vždy uvědomují.

Hnáni neurčitým pocitem, že mají nový zahraniční vůz a že by to podle toho mělo i jezdit, vrhají se mužští majitelé pojízdného bonbónu nezřídka do rychlého pruhu. Pak z toho vznikají takové ty trapné situace typu „já vlastně předjíždět nechtěl, já se chtěl doleva jen kouknout.“ Nedá se nic dělat, hošové, na dlouhodobý pobyt v levém pruhu samotný design nestačí. Je k tomu potřeba i nějaký ten motůrek, víme, a k motůrku i podvozeček. Ťuťuťuňuňuňu!

Bílá dodávka

Bílá dodávka je pro silnice tím, čím je dámská vložka pro svět. Je to zřejmě nutné, ale nenávidíme to. Bílá dodávka (většina má tuhle barvu, protože je bez příplatku) vždycky uhání tempem, které naznačuje, že kdyby právě tenhle náklad králíčků Azuritů nedorazil do Postoloprt včas, tak se za Prahou otevře hvězdná brána a masy ještírků sežerou všechny lidi od Nováka dolů.

Pro bílou dodávku není jiná bílá dodávka žádný soupeř. Když už jednou máte Transita, musíte toho ňoumu v Boxerovi nebo Berlingu předjet za každou cenu, to dá přece rozum. To pak vede k tomu, že dálnicí se řítí jedna bílá dodávka stodesítkou a druhá ji odhodlaně míjí v levém pruhu rychlostí o celý půl kilometr vyšší. Mezi Jihlavou a exitem 2 – Praha Chodov se tohle předjíždění krásně vyřídí a všichni jsou šťastní. Když se pak levý pruh konečně uvolní a vy se svým osobákem toho zmetka konečně míjíte, všichni stavební dělníci v mikrobusu se kření, lepí kolečka salámu na sklo, mávají rohlíkama a jsou veselí, jak vám to zase nandali.

Vytuněný golf

Jestli chcete ukázat světu, že jste se učňákem protloukli jako kingové, nemůžete to udělat lépe než vytuněným golfem. Každého z nás už jistě něco takového předjelo. Za tajemnými černými skly (fólie tam nalepil Láďa a považte, vyšly na 235 korun) se určitě neskrývá nějaký umolousanec, který si ještě před pěti roky zlomil nos při ježdění na panelákových schodech, ale sofistikovaný rebel typu Russella Crowea. Ohromné plastové spoilery domácí výroby se otřásají vibracemi, které dodává supersilná audiosoustava značky AKAI. Původně byla zamýšlena jako afrodisiakum na holky z rodinky, ale i když se ukázalo, že přitahuje jen další podobné uhrovaté zoufalce, jako nejcennější součástka už v autě zůstala. Zvuk je ještě o to krásnější, že přes celé zadní sklo se táhne nápis Sony Car Audio.

V našem městě jezdí dva takoví elegáni s nádhernými rychlými pruhy, na kterých není skoro vůbec vidět, že byli vyrobeni v 70. letech a že jsou tedy starší než jejich řidiči. A věru že si oba získali obdiv všech spoluobčanů – už tím, že při sobotním závodění na hlavní třídě ze sebe vytáhnou až 90 km/h.

radši bych se střelil do hlavy než řídit vytuněného golfa přes město, kde bydlím

322 skřeků ztraceno

2 komentářů

  1. […] I přišla řeč na to, kolik by kdo z nás zaplatil za tzv. prominentní značku s „hezkým číslem“. Ve vzácné shodě s Ferdinandem pravíme že ani jedinou korunu. Když tak na to myslím, šel bych ještě dál, já bych dokonce zaplatil za to abych ji nemusel mít, kdyby se nějakou shodou okolností vyloupla na autě který řídím. Vzpomínám na motto článku z Vosy na Jazyku: „radši se střelit do hlavy než řídit vytuněnýho golfa přes město, kde bydlím“ […]

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno