#29 Covid

15
3031

Rodina, která dbá na aktuální trendy a jde s dobou, už si dávno pořídila covid nebo dva – a to samé se teď podařilo i nám.

Skoro dva roky jsme tomu unikali, poctivě jsme nosili roušky, nechali se samozřejmě očkovat. Covid jsme ani moc neprožívali – v Kataru je kolem něj docela klid. Poslední půlrok přibývá kolem 100 nakažených denně (což by odpovídalo asi 370 kouskům v Česku). Zrovna den před Vánoci jsme měli celá rodina jít na třetí dávku očkování. Ale jak se říká, když člověk dole plánuje, tak se nahoře v nebi smějou.

V neděli 19. prosince začal Mani kašlat, bolelo ho v krku, točila se mu hlava. Jeli jsme na test a co myslíte – měl ho tam. Šli jsme na test všichni a co myslíte – já a Bea jsme ho tam měli taky, jen Timi vyšla negativní. Já jsem během úterka začal pociťovat i příznaky.

Timi jako jediná zdravá se samozřejmě zabarikádovala v pokoji a prakticky z něj nevychází. Nedůvěřuje nám, prohnilým malomocným. Ale nedivím se jí, dělá to rozumně. Jen jí nahoru nosíme jídlo (Bea teda).

Bylo nám řečeno, že Martínek má dost velkou virovou nálož a je aktivně nakažlivý. My s Beou máme malou nálož, proto nám dali nálepku „reaktivní“ – neměli bychom být schopni jiného člověka nakazit. Ale samozřejmě musíme zůstat doma v karanténě. Ehteraz (místní covidová aplikace na telefonu) nám zežloutl, a s tím by nás stejně nikam nepustili. Mani má Ehteraz dokonce červený.

Mani si stěžoval na bolesti v krku, ale po 4-5 dnech se mu to zlepšilo. Já jsem měl zpočátku plný nos, bolest v krku a na prsou a opravdu unavené svaly. První den byly příznaky lehké, druhý den byl nepříjemný (večer pak přímo hnusný), pak se to ale zlomilo a od třetího dne je mi líp a líp. Jen na těch prsou furt cítím, že se něco děje. Celkově je to jako taková vlezlejší, protivnější, jedovatější chřipka.

Bea byla prvních pár dní zcela bez příznaků, ale když jsem se já začal spravovat, tak ji najednou taky začalo bolet v krku. Je to hnusná věc.

Samozřejmě jsem byl od začátku naštvaný, že vypadávám z tréninku a že mi covid zruší fyzičku. Mám akorát 6 týdnů do mistrovství Kataru v časovce, což je pro mě vrchol sezóny. Toto načasování jsem proklínal. I já coby zapřisáhlý příznivec ježdění venku jsem sednul k počítači a začal hledat nějaký domácí rotoped, který bych objednal z internetu. Už o pár hodin později se ale ukázalo, že ani na rotoped není síla. Je jasné, že mi covid kondičku docela naruší – uvidíme, jak bude dýchání ovlivněno dlouhodobě.

Nejhorší je samozřejmě rozbití vánoční pohody. Ani pod stromeček nechtěla Timi jít společně s Martínkem a s námi. Dokonce jsme chvilku uvažovali, že se Timi bude rozdílení dárků účastnit přes Zoom.

Nakonec jsme to udělali tak, že jsme postavili malý stromek nahoře v chodbě, která spojuje dětské pokoje. Obě děti zůstaly ve svých pokojích, ale otevřely si dveře jako průhledy a my jsme jim dárky šoupali od stromečku po podlaze. Na jednu stranu to bylo strašně smutné, na druhou stranu jsme si užili i legraci, když se nám rodičům šoupání moc nedařilo. Co v téhle bláznivé době naděláte!

Potraviny si objednáváme online – vozí je služba Talabat (arabsky „objednávka“), což je místní verze Damejidlo kombinovaná s Rohlik.cz. Nemají teda ale v nabídce celý sortiment. Pro tyto účely se nám nabídla hodná sousedka Maria z Rumunska, že co budeme potřebovat, to ona nám koupí a nechá v taškách před dveřmi. My jsme pro ni dělali to samé před pár měsíci, když byla v karanténě ona s rodinou. Na Štědrý den nám Maria přinesla uvařenou výbornou večeři – rumunské jídlo sarmale, kterému Bea říká román töltött káposzta, tedy rumunské plněné zelné rolky. Bea s Marií jsou velké kamarádky, jsou obě z jedné země, obě učitelky, mají si hodně co říct. Maria je opravdová etnická Rumunka z jihu. Někdy nám přinese i zakusku – zeleninovou pomazánku, kterou Bea dobře zná z domova a samozřejmě ji miluje. Akorát je tu jeden velký rozdíl – v Mariině kraji se zakuska (Rumuni píšou zacuscă) dělá s lilkem, zatímco Maďaři v Beině kraji používají do své zakuszky místo lilku fazole. Jsou to prý dvě nesmiřitelné zakuskové školy, které se přou, který recept je správnější. Bea vždycky u stolu poznamená „zas tam má ten lilek!,“ ale stejně to zblajzne.

Ale od jídla zpátky k té zpropadené nemoci. Musím pochválit místní zdravotnictví a péči celkově. Vždycky jsme tu měli jen ty nejlepší zkušenosti a teď se to zase potvrdilo. První dva dny mi třikrát denně volali ze státní nemocnice, aby se mě zeptali, jak se mi daří. Bee volali dokonce čtyřikrát přímo z ministerstva zdravotnictví – je totiž učitelka a učitelům prý volá speciální odbor na ministerstvu. Lidé na telefonu vždy mluvili velmi rozšafně a přátelsky. „How are you, dear?“ – Jak se máte, drahá? To dear bylo za každou větou. Chtěli vědět, jestli jsou děti izolované ve svých pokojích a tak. Když slyšeli, že jsou a že jen Bea jim nosí jídlo před dveře, tak říkali „You are a professional, dear!“ – Tedy „Vy jste profesionálka, drahá!“. Jejich klidný tón znamenal hodně, hlavně pro Beu, která byla přece jen vystresovaná. Oba jsme teda byli. Chápu, že to takhle dělají jako osvětu a kontrolují, jestli rodiny dodržují rozumná pravidla. Ale je to fakt dobře udělané.

Pořád nám doporučovali, ať hodně odpočíváme. Řekli nám taky, že my s tou malou náloží máme jít už 6. den na další test. Je prý možné, že nám karanténa skončí už po 7 dnech. To by bylo skvělé, to by mi tak nenarušilo trénink. Už se nemůžu dočkat, až zase vyrazím ven na kolo, jsem bez toho jako tělo bez duše.

Co si o covidu celkově myslím? Nikdy jsem se k tomu moc nevyjadřoval, nepokládám se za odborníka. Do vakcín jsme samozřejmě vždy šli, věřili jsme, že snižují riziko vážného průběhu. I teď na ně věříme, ale je nám jasné, že vakcíny nejsou žádný všelék. Moc dlouho ta jejich účinnost netrvá. Teď po nemoci stejně půjdeme na třetí dávku, v mnoha zemích už se jede na čtvrtou, to už bych skoro přestal číslovat. Spíš to vypadá, že to brzo budeme mít jako měsíční předplatné. Tudy asi úplně cesta nevede. Doufám, že se podaří najít nějaké pilulky nebo že ten blbý virus zmutuje z pitbulla do čivavy. Je mi líto hlavně dětí, protože tyhle klíčové roky jejich života jim nikdo nevrátí. Tak snad ta šaškárna brzy skončí, nejlíp už na jaře!

Aktualizace 28. 12.: Tak jsme byli na testech po 7 dnech. Ale nedopadlo to, z vězení jsme se nedostali. :-) Bea měla test vyloženě pozitivní, aplikace v telefonu jí přešla ze žluté na červenou. Je fakt, že Bea tu nemoc v posledních dnech hodně cítila. Já už několik dní nemám žádné problémy, ale i mně vyšlo „pozitivní – reaktivní“. Telefon zůstal žlutý. I když na rozdíl od Bey mi výsledek ještě nevolali. Asi to znamená karanténu až do 3. ledna. Nevadí, objednal jsem si ten domácí stacionární bicykl, zkusíme zminimalizovat škody!

Aktualizace z 29. 12.: Tak mě přece jen z karantény po 8 dnech pustili. Samozřejmě jen pár hodin potom, co mi dorazilo stacionární kolo. :-) I tak mám ohromnou radost. Manimu už karanténa taky skončila. Bea ale opravdu pokračuje ještě skoro týden. Timi zůstala zdravá.

Neřekli nám to, ale myslíme si, že jsme měli tu novou variantu omikron. Ta teď bere Katar útokem. Půlka Kataru jela na svátky do Anglie, a to fakt nebyl dobrý nápad. Zatím doslova každý, o kom jsem věděl, že na Vánoce někam jel, tak to dostal. Šíří se to najednou neuvěřitelně rychle, i když to asi nemá tak těžký průběh jako starší varianty. Tak třeba to bude znamenat poslední vlnu covidu. Třeba.

15 komentářů

  1. Trošku mě z tohoto postu až mrazí a nechce se mi začínat větou „nejsem antivaxer, ale“ – ale jako musím :) Není to málo Antone Pavloviči? Neměla být dcerka ještě celou dobu v hazmat suitu pod trvalým ovanem ozonu v akvárku ze sava?

    Jako 4 členná vakcinovaná rodina jsme c19 měli taky, ale teda takové opatření jsme nedrželi. Píšete o tom, aby tato šaškárna skončila – s tímto přístupem neskončí nikdy, jenom se c19 vymění za něco jiného a lidstvo to, už bude mít navždy v hlavě…

    • Teď vám úplně nerozumím. Nepřijde mi na našem přístupu nic tak zvláštního. Máme jedinou komplikaci v tom, že jeden člověk je zdravý. A chceme Timi taky zdravou zachovat. Ona má hned 4. ledna nějaké důležité zkoušky a vůbec tu školu strašně prožívá a za žádnou cenu nechce ten covid od nás chytit. Tak mi přijde logické, že se doma izoluje. Tady to tak dělají všichni, nebo teda aspoň mezi našimi přáteli je to normální. A je to i doporučované ministerstvem. Možná i to je důvod, proč je v Kataru od začátku epidemie 647 mrtvých a v Česku 35 000.

      Kdybychom byli pozitivní všichni čtyři, tak se můžeme mezi sebou pohybovat volně, protože bychom si nebyli nebezpeční. Ale takhle, s jedním zdravým, je to paradoxně těžší.

    • A ještě jedna věc mě napadá. Pro nás během roku covid opravdu není téma. Přijde na to řeč jen výjimečně, když si s přáteli postěžujeme, že se do Evropy furt nedá cestovat, protože tam člověk neví dne ani hodiny a protože je tam furt něco zavřeného. V tomto smyslu nás covid omezuje. Ale pro náš život v Kataru samém covid skoro není faktor. Všechno funguje, 60 000 lidí na stadionu, žádný problém. Akorát když ta nemoc opravdu udeří, tak nějak automaticky dodržujeme pravidla. Co tak čtu, tak v Česku se asi lidi nenechají moc stresovat těmi pravidly – nechtějí ty hazmat suity, jak píšete. Ale jinak je ta země covidem naprosto rozbouraná a je to každodenní téma v médiích a hospodští a spousta dalších profesí melou z posledního a lidi jsou na infarkt a nejistota je obrovská permanentně. Tak to je potom otázka, co je lepší a kdo má ve skutečnosti míň stresující přístup?

  2. Věřím, že se z covidu všichni dobře dostanete – zejména Mani a oceňuji, jak jste dceru izolovali (i to, že ona sama měla snahu se maximálně chránit). A pokud jde o statistická čísla vyjadřující různé souvislosti s coviduem, pak bych ráda připomněla, že se skutečnost může výrazně lišit od uváděných čísel. Vždyť statistiku dělají tisíce a tisíce zpravidla velice unavených a vyčerpaných lidí v různých koncích světa za mnohdy velmi napjatých situací. Navíc – vím o pánovi, jehož skon je vykazován v covid statistice, ačkoliv byl téměř osmdesátiletý více jak 14 let na dialýze a sám to ukončil… Věřme, že se situace ve světě obecně zlepší a budeme moci my i naše děti žít v klidu, míru a pokoji. Hodně štěstí v novém roce.

  3. Drzim Timi palce, aby unikla. Zejmena ty zkousky jsou pro ni urcite dulezite.

    Jsme ve stejne situaci o nekolik dni dal, jen nase deti jsou prilis male a nelze to jedine zdrave izolovat. Je pro mne zahadou, ze to nechytla (i druhy test mela negativni).
    S muzem se utesujeme, ze par nasledujicich mesicu budeme mit superimunitu (po dvou ocko a ted prodelani).
    Vanoce jsme prarodicum pousteli pres net (byvaji s nami, tezce to nesli).
    A porusovani pravidel… Bydlime na vesnici a po tydnu jsme se vyzdravili. Den co den se plizime do lesa, abychom aspon na hodinu detem zpestrili program. Samozrejme pesinkami, abychom nikoho nepotkali.
    Nakonec jsem vlastne vdecna, ze to prislo ted a ne pred nejakou terminovanou akci (termin u lekare, kde se ceka pul roku apod). I kdyz, za pul roku muzeme mit repete.

  4. Tak to mě moc mrzí a přejeme všem marodům brzké uzdravení! Ať na vás to svinstvo nezanechal žádné dlouhodobé následky. A Timi ať zůstane zdravá

    • Kouknu se. Jen aby bylo jasno, já jsem třeba nikdy nebyl pro povinné vakcíny a nejsem pro ně ani teď. Sám sice v pozitivní (i když krátkodobý) účinek vakcín věřím a klidně si vždy znovu dám, ale není úplně v souladu s mou životní filozofií nutit dospělým lidem nějaký tělesný zásah, se kterým oni nesouhlasí. Před tím bych se zastavil. Doufal bych, že dobrou komunikací přesvědčíme třeba 90 procent lidí, aby se naočkovali, ale že bych těch zbývajích 10 procent nutil, to ne.

      Na druhou stranu zase normálně akceptuju, že bez vakcíny se ty lidi nedostanou všude. Stejně jako když jedete do spousty afrických států nebo třeba na Papuu, když nemáte očkování proti žluté zimnici (např.), tak vás dovnitř prostě nepustí, hotovo dvacet. A lidi to bez problémů akceptujou.

  5. Upřímně mi je smutno z toho hrozného strachu, aby to náhodou dcera nechytla – a obětovat tomu dokonce Vánoce. Když jsme si covid pořídili my, bylo jasné, že dřív nebo později to chytneme všichni a v karanténě jsme se nijak vzájemně nestranili. Mě se bohužel tu strašlivou smrtelnou nemoc, u které často musíte jít na test, abyste si všimli, že ji vůbec máte, chytit nepovedlo, takže přirozené protilátky mít nebudu. Asi zabralo půl roku staré očkování, zatímco u manželky to samé očkování nezabralo. Všechny tři děti průběh klasický, bezpříznakový.
    Takže největší škoda nakonec byla, že jsme kvůli tomu museli stornovat objednanou plavbu Karibikem.

    • Každý to má holt jinak. U nás to ani nebyla věc k diskusi, Timi to tak automaticky chtěla, ona je taková. Vždycky na sebe dává strašný pozor. A to je přitom sama od sebe odolná a nikdy nic nechytne, na rozdíl od Maniho, který naopak byl vždycky astmatik a vždycky chytnul úplně každou chřipku nebo jinou nemoc, která jen prošla kolem školy. Jsou v tomhle jako den a noc. Někdy se Timi i sám trošku směju, jak je na všechno opatrná, ale směju se radši hodně potichu, aby nebyl konflikt. Přece jen je jí 16 a hned je oheň na střeše. Ten její přístup ke covidu jsem ale zrovna schvaloval, neměl jsem s tím vůbec žádný problém. Byla to pro nás taková docela hnusná chřipka. Když se jí někdo může vyhnout, tak ať se radši vyhne.

      Navíc Timi je teď v období, kdy musí (a sama chce) podávat špičkové výkony ve škole. Záleží na každé velké zkoušce, záleží na průběžných známkách, protože to vypadá, že právě ty budou hrát klíčovou roli v přijetí na univerzitu (závěrečné zkoušky se teď hodně ruší). A Timi jde za tou univerzitou tak umanutě, že se to těžko vysvětluje někomu cizímu. Ona je jako buldok. A zase – jsem rád, že taková je. Chce být vědkyně, její ambice je dostat se na nejlepší školy na světě. A to není legrace – tam je přetlak lidí, kteří stejně jako ona jsou ochotni do toho dát všechno.

      • Pane Jaroši, já mám takovou otázku k té škole nebo vlastně školství v Kataru . To je teď Timi na střední . Kolik roků se na ni chodí? Hlásit se bude tento školní rok na ty univerzity? Nemohl by jste o místím školním systému napsat? Jéé to jsem se rozepsala (tolik otázek). Děkuji, s pozdravem Marie

  6. Přeji vám všem rychlé uzdravení!
    Mezi řádky samozřejmě čtu, že největší ztráta je to kolo ;-). Já trenažér řešit nemusím, protože každou zimu trávím vůli počasí doma na válcích a závistivě koukám na Vaše fotky plné sluníčka. Taky se mi to zdálo v pohodě, že aspoň budu mít v karanténě víc času na kolo – ale fakt to nejde, covid je na to dýchání a svaly mrcha…

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno