Napadlo mě, že jak se tak pohybuju po Kataru, tak bych mohl v každé oblasti nasekat pár fotek a udělát vám tu malou virtuální procházku. Když prokrastinovat, tak proč ne takto!

Dneska začneme na umělém ostrově Perla. Umělý ostrov, řeknete si – to je co za blbinu? Proč se vůbec staví umělé ostrovy? Prázdného místa na pobřeží jsou tu kilometry a kilometry, stačilo by prostě stavět v poušti u moře. Bylo by to jednodušší než vršit ve vodě umělé haldy písku a tahat k nim mosty. Ano, bylo by to jednodušší. Ale na Blízkém východě se věci nedělají proto, že jsou jednodušší, ale protože znějí atraktivně, protože znějí cool, protože je ještě nikdo nikdy neudělal, nebo protože je naopak už udělali v Dubaji, a tak my je musíme mít taky. A takhle nějak to bylo i s katarskou Perlou. V Dubaji si udělali úspěšnou Palmu (na které stojí třeba akvapark Atlantis), neúspěšný Svět, no a v Kataru si postavili Perlu.

Ale nechme filozofování, Perla tady prostě je. Sledujeme její růst už skoro 10 let, celou dobu, co tady jsme. Ostrov sám už je dávno založený a snad i dobře ukotvený – nemáme teda pocit, že by se nějak viklal, když ostřeji došlápneme. To neříkám ze srandy, ale úplně vážně – tady si musíte kvalitu práce neustále ověřovat. Řemeslníci jsou tu velcí bombarďáci. Nemají sice fortel českého fachmana, ale filozoficky jsou mnohem dál než český řemeslník. Vědí, že celý smysl existence je v odevzdání se vyššímu vesmírnému principu – váš pozemský život je jen pomíjivý přízrak, kvůli kterému se určitě nevyplatí izolovat elektrické kabely nebo zakrývat díry do kanálu víkem. Místní řemeslník má tedy nadhled. To jen povrchní člověk jako já, který je hloupě fixován na své přežití, raději vším třikrát zakvedlá, než si na to stoupne.

Na Perlu se vjíždí po krátkém, asi stometrovém mostě. Na uvítanou projedete mezi těma dvěma věžemi vpravo. Jedna z nich má ještě logo UDC – to je developer, který Perlu postavil. Jeden kruhák a dostanete se na tuhle ulici – Porto Arabia Drive.

Obrázek si popíšeme jako ve škole. Vlevo vidíme dvojici typických obyvatel Perly – tedy západních cizinců. Pozná se to podle oblečení a taky podle toho, že pán se zrovna chystá zvednout z trávníku cosi, co tam zanechal jejich pes. Takové věci dělají jen bohatí Evropané – zbytek světa jen kroutí hlavou.

Zde bych měl říct, že Perla je totální doupě evropských expatů. Je to taková malá Evropa – nebo přesněji malá Itálie, tedy kdyby Itálie byla vypucovaná k smrti a kdyby v Itálii bylo o 20 stupňů víc, než tam je. Brzo ráno tu na ulicích potkáte prakticky jen Evropany. A Evropanky v minimalistickém oblečení, které by si na pevnině asi nevzaly. Tady se to nějak potichu může. Samozřejmě na Perle bydlí i pár Katařanů, ale jsou to ti z nich, kterým právě tahle evropská atmosféra sedne.

Jak vidíte, Perla už je pěkně zazeleněná a vegetace je udržovaná se zuřivým nasazením. Ne všechno je ovšem úplně přírodní. Ta nejvyšší palma uprostřed obrázku, ta vlevo od lampy, ta je prosím naše – nás jako mobilního operátora. Je to vysílač tvářící se jako palma, aby zapadl do krajiny. Na Perle jsou holt vysoké estetické nároky.

Jiný pohled na stejnou ulici. Jádrem Perly jsou kruhy vysokých věžáků, které vidíte vpravo. Je to vlastně něco jako naše paneláky, akorát uvnitř krapátek fajnovější a s výhledem na moře. To vlevo s tou jakoby měděnou kupolí, to je zastávka autobusu. Přesně v místním slohu, který je na naše poměry poněkud zdobnější – říkám tomu styl Ornella Štiková.
Takhle vypadá zastávka uvnitř. Shora funí klimatizace, uvnitř je příjemný chládek. Teď začátkem května už jsou každý den čtyřicítky. Kdyby zastávku tvořila jen skleněná kukaň bez chlazení, tak by pasažéři lezli do autobusu grilovaní. Kdyby se nějaký cestující přesto vzňal, je tu hned k dispozici hasicí přístroj. Zastávka uvnitř vypadá líp než náš obývák – snad jen ten hasicí přístroj máme stejně hezký.
A takhle vypadají ty rezidenční věže zespoda – zde číslo 18 a 19. Vlastně jsou dost blízko u sebe, když na to tak koukám.

V prvních letech Perla nevypadala moc jako realitní úspěch. Slyšeli jsme, že hodně bytů je prázdných. Všude se ještě stavělo, nabídka obchodů nebyla nic moc. Na ostrov vedla jen jedna úzká silnice, a i když tu ještě skoro nikdo nebydlel, přesto ráno a večer na mostě vznikaly zácpy. S Beou nám proto Perla nepřišla jako atraktivní místo k bydlení.

Musíme ale říct, že jak šly roky, tak se to zlepšilo. Příjezd na ostrov byl masivně rozšířen, teď ještě přidávají další dálniční pruhy o patro výš. Klíčovou křižovatku u výjezdu zapustili částečně pod zem a zmnohonásobili její propustnost, takže to teď odsýpá. Stavět infrastrukturu zde umí opravdu rychle, jen co je pravda. Jako Čecha mě z toho někdy až bolí oči. Přistavět další patro dálnice má přece být úkol na tři generace, ne? Co budou dělat jejich vnuci? To nemají moc promyšlené s tím kvaltováním…

No a protože vedle silnic začaly přibývat i pěkné obchody a restaurace, poptávka po bytech začala stoupat. V současnosti se už staví další ostrov vedle, takže komerčně to developerovi asi funguje.

Pro zajímavost – ceny bytů. Když se podíváte na propertyfinder.qa, největší místní realitní server, a najdete si třeba byty 3+1 (jak se tady říká, 2 bedrooms neboli 2 ložnice), tak zrovna dnes vyjedou jako první tyto nabídky. Jak vidíte, všechny byty mají výhled na moře a jsou proti našim zvyklostem spíš větší. 140, 128, 155 a 219 metrů čtverečních jsou typické míry pro 3+1 nebo 3+kk.

Nabídka propertyfinder.qa, nejnovější inzeráty na Perle, byty s dvěma ložnicemi, 6. května 2022. 1 riál = 6.4 koruny.

Ceny jsou kolem 2 miliónů riálů, vlastně spíš pod, takže konkrétně ten nejlevnější byt stojí cca 11.8 miliónu korun a ten nejdražší, 219metrový, stojí 15.4 miliónu korun. Mám pocit, že to je levnější než v Praze – vychází to na 70-90 tisíc korun za metr čtvereční. Velká výhoda nemovitostí na Perle je v tom, že když si tu cokoli koupíte (třeba i tu nejmenší garsonku), tak dostanete v Kataru trvalý pobyt na 99 let. Se ztrátou práce tedy nemusíte ze země odjet a můžete tu např. podnikat. To je pro mnohé cizince hodně atraktivní.

Dokonce i my s Beou jsme začali vážně přemýšlet, jestli bychom tu neměli na penzi něco pořídit. Vždycky jsme chtěli domek ve Španělsku nebo v Itálii, ale pravda je, že v těchto zemích v zimě dost prší a je tam lezavo. To my už tak nemusíme, zvykli jsme si na věčné slunce a na pohodlné smažení vajec přímo na kapotě auta, popřípadě na asfaltu. V Kataru jsme jako doma, zemi v rámci možností věříme a víme, kde jsou v obchoďácích záchody… Samozřejmě v té Itálii bude lepší šunka, ale jinak to s Katarem na stáří není úplně marný nápad. Nezavrhli jsme to ještě. Akorát bychom třeba nekupovali na Perle, ale buď na tom novém ostrově, co se teprve staví, nebo v nově budované čtvrti Lusail.

Věžáky zboku. Spodní patra (ta s tím mřížováním) jsou parkoviště pro rezidenty. Parkování je v Kataru důležitá věc. Nestane se, že byste neměli kam uložit svého miláčka. Je to autová země. Venku parkují návštěvy.
A teď už pohled na ty samé domy z druhé strany… Tady je voda. Všechny tyto domy koukají na kulatou lagunu, která je uprostřed a kde lidi parkují své čluny a jachty. K většině bytů je jedno parkovací místo pro loď zdarma.

Když se pozorně podíváte, tak před věžáky je ještě řada nižších domů – to jsou řadovky neboli townhouses, které se taky prodávají nebo pronajímají. To je taky pěkná věc. A pak po obvodu ostrova jsou ještě samostatné velké vily bohatých místních. Některé z nich jsou opravdu krásné a každá má svou vlastní pláž. Ty jsem ale radši nefotil, místní lidi to fakt nemají rádi. Z mého pohledu jsou trošku přecitlivělí, ale co nadělám, já je nepřevychovám.

Při procházce kolem maríny mě zaujal tento symbol – projekt mořského odpadkového koše. Samotný koš vidíte ve vodě, je trošku zakrytý šprušlí zábradlí.

Je to vlastně jakýsi podmořský vysavač, který k sobě aktivně nasává plasty a další veteš. Takových košů je po maríně fůra, proto ve vodě nenajdete žádné plastové láhve. Kdo znáte trošku moře a přístavy v jiných zemích, tak dobře víte, že v určitých koutech bývá naplavený neskutečný bordel, který se samozřejmě na turistických fotkách neobjeví. Tento problém na Perle není. Místní řemeslníky jsem kritizoval, ale čistota je v Kataru vždy příkladná. Tady se všude může jíst ze země – bohužel se na té zemi dá rovnou i smažit, jak už jsem zmiňoval.

Tohle je čerpací stanice pro čluny a jachty na konci Perly. Musí to být jedna z nejhezčích benzínek, co jsem kdy viděl! V dálce vidíte mrakodrapovou čtvrť West Bay na pevnině. První rok jsme tam bydleli a vzpomínáme na to rádi.
Podél maríny jsou samozřejmě kavárničky a restaurace. Jedna podstatná věc tu ale chybí… alkohol.

Původně se ohnivá voda na Perle prodávat směla, což byla samozřejmě bomba. Ale po pár měsících to zakázali, protože to už bylo přece jen moc – ostrov se začínal moc vymykat. V palmových alejích furt nablito. Zákaz alkoholu ovšem brutálně narušil obchodní plány místních restaurací, které rázem začaly krachovat. Některé z nich dokonce stát žalovaly, což bylo o to pikantnější, že je vlastnili místní lidé, dobří muslimové. Nic ale nepomohlo, zákaz platí dál. Každý rok jdou zvěsti, že prý se špiritus na Perlu zase vrátí, ale každý rok se to ukáže jako planý drb. Bohužel.

Po Perle se samozřejmě dobře běhá a sportuje. Tady se rozcvičuje jakýsi běžec. Vyfotil jsem si ho proto, že má na sobě naše tričko – z Ooredoo maratonu.
Jsou tu i náměstíčka – viz třeba tato „Plaza Alhambra“. Snaží se tu vytvářet pocit Středomoří i přes všelijaké španělsko-italsko-francouzské názvy. Je to všechno trošku kýčovité, ale jako čtvrť to docela funguje. Všimněte si dobíječky elektrických aut v popředí. Ano, už i tady se elektrika šíří.
Jiný pohled na Plaza Alhambra. Už tu pochopili, jak příjemný pocit v ulici mohou vytvářet stromy.

Jestli vám ulice připadají liduprázdné, je to proto, že je docela brzo ráno a hlavně jsou eidové svátky. Zrovna skončil Ramadán a všichni muslimové celé dopoledne spí. Večer tu naopak bude hlava na hlavě a všechny restaurace a kavárny se zahrádkami budou plně obsazené.

Na jedné části Perly stojí i tato bizarní barevná čtvrť, která je protkaná vodními kanály. Jmenuje se Qanat Quartier, zkráceně QQ. Myslím, že se to snaží vypadat jako ostrov Burano v benátské laguně. Taky jsou tu místo ulic vodní kanály a je možné se dopravovat lodí. Musím říct, že tuhle čtvrť úplně vizuálně nedávám a asi bych tu nebydlel. Ale mám tu spoustu dobrých známých a kolegů, takže je to asi jen můj soukromý problém.
Pohled na typický kanál uvnitř QQ. Jak říkám, buranský styl.

A to je prosím konec dnešní procházky. Perla má ještě co nabídnout – jednak jsou tu ty pěkné privátní vily, jednak je ještě na konci ostrova takový cancourek, takové vlákno menších privátních ostrovů. Co ostrůvek, to palác jednoho člena královské rodiny. Z výšky to vypadá impozantně, ale dovnitř na ten cancourek vás bohužel nepustí závora. Opět je to něco, co jsem radši nefotil. Ale viděl jsem jednou z fotky z interiéru jednoho z těchto paláců. Samotný emír si tam nechal do svého domu vyrobit lustry na míru od jedné špičkové české firmy. Její představitelé mi fotky svých světel ukazovali na telefonu – byly to úžasné záběry, lidi z firmy sami litovali, že nikdy nedostanou povolení dát si je na svůj web jako referenci. Zákazník si svoje soukromí hlídá…

Jestli se někdy do Kataru dostanete a budete tu mít den či dva, dejte si na Perle oběd nebo večeři. Ten zvláštní mix Evropy a Zálivu za to stojí.

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno