A čerstvě z pece zbytek naší fitness kampaně. Obzvlášť doporučuju Lukáše Pavláska v prvním spotu s jeho děsivým nasazením ňaderných zbraní…
Články z rubriky Blog
Bea a Timi v ráji žen – nákupní galerie Vittoria Emanuela II
O víkendu jsme byli v Miláně a bylo to pěkný. Nevím, jak to ta Itálie dělá, ale vždycky nám zvedne náladu. Já jsem si užil skvělou zmrzlinu jako vždycky. Timi si dala podle vlastních slov nejlepší špagety v životě (v restauraci Da Puccini, na TripAdvisoru 3. nejlepší z 2011 milánských restaurací, přitom sakra rozumné ceny), Bea si užila nakupování, no a Martínek dostal aspoň plyšovou želvičku. Od hodných prodavaček za to, že jim v obchodě vyhláskoval značku a přečetl všechny cedulky v okolí. Italky běhaly okolo, spínaly ruce a volaly Tre anni, tre anni. Kluk holt čte rád, stejně jako kdysi Timinka. Když jsem ten úspěch viděl, chtěl jsem ještě stejný trik zahrát třeba v obchodě Gucci, ale kluk se nějak nemohl dostat přes G, takže nemám nic.
Na fotkách je hlavně Dóm, Galerie Viktora Emanuela II., hrad Sforzů (Castello Sforzesco) a trochu překvapivě i běžkaři na umělém sněhu v parku Sempione.
První tři kousky z naší nové kampaně s Vojtou Kotkem. Nejvíc se mi líbí ten třetí, i když je teda trošku krutý. Mimochodem, Vojta je opravdu fajn člověk a chytrej je jak opice. To samý Lukáš Pavlásek z pořadu Na stojáka. Točil to borec Dan Růžička.
Vojta Kotek a benchpress
Vojta Kotek a rotoped
Vojta Kotek a chytré telefony
Momentka z natáčení
Točilo se v Mánesu, který jsme za tři dny přestavěli na posilovnu. Včetně položení podlahy, přidání baru a vymalování zdí.
Rejža a Lukáš při práci
Záběr, který se povede maximálně jednou za deset let
Děláme teď pár menších změn v životě a v rámci toho jsme si řekli, že přece jen postavíme nějakou tu chatrč v Klánovicích, už proto, aby bylo kam dát knížky a návštěvy a nakonec i naše vlastní tělesné schránky. Taková věc se vždycky hodí.
Proto slavnostně zakládám rubriku Domek, kde to všechno bude. Inspiraci beru z blogů stavebníků na stavbadomusvepomoci.cz, kam ovšem píšou borci, kteří na rozdíl od nás jsou schopni dát cihlu k cihle a těsto do díže. My budeme psát spíš pro lidi, kteří tu jemnou motoriku až tak jemnou nemají a musí si tedy shánět všelijakou výpomoc. Snad tu podobní blázni najdou poučení nebo varování před chybami, kterých se na beton dopustíme, jen zatím nevíme, kde. (Jistě i zrovna na tom betoně.)
Zatím sem dávám krátké povídání o pozemku, pár obrázků z projektu (vnější vzhled, půdorysy i cancy o koncepci) a něco o tom, jak vidíme materiály a rozpočet. Časem se snad texty budou zlepšovat a množit. Musej, už proto, že jsem kvůli nim extra založil novou položku v menu tohoto webu, který jsem ostatně za tímto účelem taky dost vynovil, což vám tímto ještě dodatečně oznamuji.
V poslední době jsem trošku cestoval a měl bych se k tomu nějak vyslovit. Slibuju, že to udělám, ale je to hodně psaní, protože toho mám hodně na srdci. To jen abyste věděli.
Kdo nás kdy viděl při fyzické práci – a takový člověk není – tomu muselo být hned jasné, že svépomocí asi stavět nebudeme. Nejenže jsme na to moc leví, ale taky na to nemáme čas, což je pro Klánovice jen dobře.
(na stránce se pracuje)
Tenhle textík navazuje na článek Moje počítačová historie I: Atari 800 XE.
Stroj #2 – Amstrad PC XT 1512 (1991-1992)
V roce 1991 jsem se na gymnáziu setkal s prvními PC a začali mi být jasné, že budu muset přejít na 16bitovou techniku, abych udržel krok s dobou. Výsledkem byl poněkud specifický Amstrad PC XT 1512, který jsme s mámou koupili na inzerát. Přijít po milovaném Atari byla nevděčná role, a tak se není co divit, že na Amstrad zas až tolik nevzpomínám. Co mi utkvělo v hlavě? MS-DOS 3.2, procesor 8086 (8 MHz), 512 kB paměti a především hustá CGA grafika (320 x 200 x 4 opravdu jedovaté barvy). Hard disk jsem neměl žádný a disketová mechanika byla jen jedna (5.25″ 360 kB), takže třeba takového Prince of Persia jsem musel načítat ze dvou disket a v pravý čas je prohazovat.
Můj Amstrad vypadal zrovna jako tento obrázek z Wikipedie, měl ale jen jednu mechaniku.
Amstrad měl svoje špecifiká, kvůli kterým to prostě nebylo 100% PC. Některé vychytávky byly příjemné – například se u něj dala hardwarově regulovat hlasitost interního pípátka, což neumí ani dnešní stolní PC. Šikovný byl i joystickový port na klávesnici, ke kterému se dal připojit klasický Atari joystick. Myš naproti tomu byla nekompatibilní s běžnými sériovými myškami své doby.
Zajímavé bylo grafické prostředí GEM, které vypadalo trošku jako od Applu a hodně předběhlo pozdější Windows. Vůbec to nebyla špatná myšlenka, ale na slabém počítači byla použitelnost přece jen dost omezená.
1992: Intel 386 SX
25 MHz, 2 MB RAM, skvělá VGA grafika. Zlaté časy Wolfensteinu 3D a Turbo Pascalu. V něm jsem napsal PC klon Karla, českého jazyka pro výuku programování. Turbo Karla 6.0 ode mě koupilo pěkných pár desítek škol.
1995: Intel 486 DX-2
66 MHz, 8 MB RAM. Silný a rychlý počítač, který sloužil skvěle až do léta 1997, kdy nám ho nějací lumpové odnesli z vybíleného bytu. A to včetně záložního hard disku a disket. Ztráta veškerých textů, dat, zdrojových kódů mých programů a výpisků z asi 400 knížek mě těžce poznamenala. Většinu těch věcí už jsem nikdy nedokázal obnovit, a slovo zálohování pro mě od té doby má jiný význam. Přítomnost druhé kopie dat v téže místnosti už nepokládám za zálohování.
1997: AMD K6
200 MHz, další parametry už si nevybavuji. Tenhle počítač mi utkvěl v paměti ze všech nejméně. A to se mnou protrpěl celou VŠ a diplomku.
2001: AMD Athlon
1200 MHz, 256 MB RAM. Dědouš, který přestál neskutečných 6 let a 3 měsíce. Hlučí jako peklo a není to žádný rychlík, ale mám ho pořád rád. V roce 2003 mu odešel zdroj, ale jinak je celá sestava absolutně spolehlivá. A to jsem volil výhradně nejlacinější komponenty z Bazaru Růžovka poblíž Hlavního nádraží.
2007: Intel Core 2 Quad
Stroj, který má být hotový zítra. Má 65536krát více paměti než moje první Atari a i ve všech dalších parametrech ho zadupává do země. Ale jestli bude fakt lepší, na to bych nevsázel.
Poslední vánoční výškrabky… Omlouvám se za větší než malé množství reklamy na tomto webu, ale doject tu sérii prostě musím… Sám to tu používám jako archiv. Mám i nějaké osobní postřehy z jiných vod, dá-li pámbu, tak je sem brzy plácnu.
V prvním filmíku si pozorný divák všimne výrazného neherce v 21. sekundě – hotový Brad Pitt!
T-Mobile: Dudlajdá
T-Mobile: 3G Fičák
Z vrozené pořádkumilovnosti tu doplňuju sbírku našich vánočních reklam.
T-Mobile: Nafouknutý internet
T-Mobile: Robobolek
Musím přiznat, že mám všechny tyhle bolkoviny hrozně rád, protože na natáčení byla sranda. Samozřejmě můžete říct, že tyhle nové díly se jedničce a dvojce nevyrovnají, ale to vůbec neva, to já beru. To je stará věc, že otvírat se má tím nejlepším. A i když to tady bude trošku zapáchat, musím říct, že se ty Vánoce docela chytly. První dva díly už mají na Youtube 732 a 440 tisíc zhlédnutí, hodnocení na tvspoty.cz je epesních 8.8, 9.7, 9.4 a 9.4. No a velkou radost mi udělaly názory reklamních borců jako Dan Růžička (Už nemohou mlčet) nebo Marek Prchal (Nad vánočními kampaněmi se mi T-Mobilu a Vodafonu se mi zavařil mozek), na kteréžto jsem pyšný jak jičínská kněžna!
Ještě přijdou tři další drobnosti a pak adieu Vánoce – tak přísáhám.
Sakryš, i tomu Martínkovi už jsou tři roky! A je to dobrej rošťák, tvrdohlavej, nezdolnej a správně oprsklej. Asi holt kluk, jak má bejt. Tak se drž, frajere.
Černý Petr
Čtenářský deník
Domek
Fotky
Reklamy
Vosa na jazyku