Jsem v cyklistice totální ucho a nechci si tu hrát na vyšvihaného kmeta, který po 11 etapových vítězstvích na Tour de France a sto výšlapech na Col du Galibier trousí balená moudra. Jen si tady prostě zapisuju věci, jak na ně přicházím cestou.

1. Nastavení posedu na kole – bike fitting

Naprosto zásadní věc. Mně to bohužel trvalo rok, než jsem pochopil, že musím jít na bike fitting. Správné nastavení geometrie kola (a kufrů na botách) může zvýšit vaši výkonnost, ale hlavně zlepší pohodlí a předejde zranění.

Jako většina začátečníků jsem si prostě koupil kolo podle doporučení maníka v obchodě. Ten mě omrknul, zeptal se na výšku (181 cm) a na základě nějaké jednoduché tabulky doporučil rám velikosti 56. Objednané kolo dorazilo, já jsem na něj vlítnul, tak nějak pocitově jsem nastavil výšku sedla, aby mi to vyhovovalo, a pak už jsem jen drandil a drandil.

Asi po půl roce, když jsem začal najíždět větší kilometry, mě začalo bolet na vnější straně pravého kolena. Necítil jsem to ani tak při jízdě (leda na začátku), ale hlavně po ní. Občas přišlo opravdu pořádné píchnutí – typicky při nastupování do auta, kam zvedám pravou nohu.

Tenhle článek (v angličtině) mě přivedl na správnou stopu. Moje projevy přesně seděly na tzv. iliotibiální syndrom (ITBS) – taky se mu říká běžecké koleno. Skupina svalových vláken na vnější straně stehna (iliotibální trakt) je přetížená a vytvoří se v ní zánět. U běžců k tomu může vést nadměrná námaha, běhání do schodů či do kopce, nevhodná obuv nebo dokonce dlouhodobé běhání po silnici, která má krajnici níže než střed (běžné u českých okresek), takže jedna noha má o kousek kratší pohyb než druhá. U cyklistů je to obvykle vina špatně umístěných kufrů na tretrách – máte moc vbočené prsty nebo jsou kufry moc na vnější straně treter, což vede k tomu, že máte nohy na kole moc blízko u sebe.

Šel jsem v Kataru na nastavení kola – bike fitting – a problém jsem popsal. Attila, chlapík, který to tady dělá, hned věděl, o co jde. Upravil mi pozici kufrů na botách – a zázrak, po dvou třech týdnech problém odešel.

To ale nebylo vše. K mému zármutku mi Attila taky řekl, že moje kolo má pro mě zcela nevhodnou velikost – je příliš dlouhé. Jedu na něm hrozně natažený, což je na jednu stranu agresivní a aerodynamická pozice, ale na druhou stranu rasovina na záda. Udělali jsme s tím, co jsme mohli. Sedlo jsme posunuli dopředu, zkrátili jsme představec na řídítkách z 10 cm na 9 (museli jsme objednat nový kus). I tyto zdánlivě malé změny měly velký efekt.

Příště už bych chtěl objednávat kolo jedině po konzultaci s takovým borcem. V ČR můžu doporučit Triexpert v Praze – ti mají speciální Guru Fit systém, který dynamicky porovnává mnoho pozic vašeho těla přímo při zátěži. Jeden takový fitting stojí asi 4900 Kč, ale věřte mi, jsou to dobře investované peníze. Vaše kolo stejně asi přišlo na pár desítek tisíc – takže dát tuhle částku do jeho nastavení dává smysl.

2. Strečink

Jako většina začátečníků jsem na strečink úplně kašlal. Co to vůbec je? Proč bych to jako měl dělat? Jsem tu kvůli kolu, ne kvůli nějakému nudnému hejbání nohama!

Když jsem laboroval s bolavým kolenem, jak je popsáno výše, zdůraznil mi jeden známý fyzioterapeut, že po jízdě prostě musím dělat strečink. A před jízdou rozhýbat a zahřát svaly. Jinak si prostě koleduju o průšvih. Začal jsem tedy dělat strečink po každé jízdě – jedno 5minutové protažení bezprostředně po dojezdu a k dalším cca 10 minutám se dokopu v průběhu dne. Brzo ráno strečink nedělám – páteř na to prý po noci není úplně připravená, je plná vody, potřebuje tak hodinku, aby se dala dohromady.

Už z toho, jak to protahování bolí, cítím, že dělám dobře.

Jako základní cviky doporučuju třeba tyhle z mého oblíbeného kanálu GCN.

3. Jezdit naostro + péče o zadek

O podvozku cyklisti moc nemluví. Teda aspoň ne v té partě, kde se pohybuju já! U zadku se tak nějak očekává, že vám po pár prvních týdnech ztvrdne a pak už je vše v pohodě. To je pravda – částečně. Ale když jezdíte hodně, tak tomu šasi přece jen musíte nějak pomoct.

Za prvé – cyklisti jezdí naostro, bez spodního prádla. Když si vezmete spodní prádlo, tak vlastně oslabujete efekt vycpávky v šortkách. Cyklistické plíny, jak se jim říká, jsou přitom vědecky navržené, aby přesně seděly víte kde. Takže tam nevkládejte žádné další vrstvy. Navíc jsou spoďáry pod šortkami neodpustitelné módní fó pa!

Za druhé – s přibývajícími kilometry se možná dostaví všelijaké odřeniny, opruzeniny a takové věci. Na ně opravdu zabírá tzv. chamois krém neboli butt cream nebo krém na zadek. Maže se před jízdou přímo na sedací partie – někdo jím taky pomazává vycpávku v šortkách – dobré je oboje. Snižuje tření, zabíjí bakterie a tak.

Já mám dobré zkušenosti s krémem CC – Chamois Cream od značky Muc-Off. Hlavně proto, že je to jediný takový krém, který se dá v Kataru přímo koupit. V ČR bych určitě věřil značce Sixtus třeba na Kupkolo.cz.

Mimochodem, když jsme u těch vycpávek do cyklistických šortek, původně se dělaly z kamzičí kůže (chamois). A samozřejmě, jak ta kůže časem tvrdla a napouštěla se potem, tak to bylo celkem peklo – proto byly krémy tehdy nezbytností. Ale i v dnešní době dokonalých materiálů, které jsou chytřejší než většina z nás cyklistů, jsou chamois krémy pořád potřeba.

Stará legenda praví, že cyklisti původně vozili v šortkách tenké plátky syrového hovězího, aby své pozadí ochránili od otlačenin. Po takovém 300kilometrovém závodě muselo být maso i řádně naklepané a mohl z něj být solidní řízek.

Cyklistka minulosti
Lady Gaga Meat
Foto: Cosmopolitan

Další poznatky budu přidávat, jak ně budu přicházet!

Sledujte mě na Strava.com
MartinStrava

1 komentář

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno