Kdo chce být milionářem 1 – Jak se tam dostat

Toto je první díl mé reportáže z televizního Milionáře. Druhý díl se jmenuje Jdeme do studia, třetí je Natáčení.

Letos v březnu jsem seděl v horkém křesle před Vladimírem Čechem a odnesl si – kromě nějakých těch penízků – i zážitek, který jistě nezapomenu celá léta. Rád se s vámi o své postřehy podělím a přidám i pár tipů, které mohou případným dalším soutěžícím z vašich řad trochu pomoci.

Jak se tam dostat

Na rozdíl od soutěže Nejslabší, máte padáka! se do Milionáře nelze dostat žádnou „levnou“ cestou – nejde to ani písemně, ani emailem. Chtě nechtě musíte volat na číslo 0906 500 900, které má speciální tarif 50 Kč/min. Po úvodních řečech vám záznamník přečte poměrně jednoduchou otázku s dvěma možnými odpověďmi. Musíte rychle odpovědět a pak namluvit své jméno, adresu a kontaktní telefon. V případě neúspěchu můžete volat znova třeba donekonečna – TV Nova by samozřejmě byla sama proti sobě, kdyby tyhle výnosné hovory nějak omezovala.

Já jsem na 0906 500 900 zavolal poprvé v životě 6. března 2002, a hned na počátku jsem měl docela štěstí, protože mi na proniknutí do studia stačil tenhle jediný telefonát. Celkové náklady tedy u mě činily pouhých 54,17 Kč, což později dost dopálilo mé spolusoutěžící, kteří leckdy utopili v telefonu těžké tisíce, aby pak po rozstřelu zase jeli domů… Otázka záznamníku zněla „Co je to vatelín? Látka na podšívku kabátů nebo stavební materiál?“ Snažil jsem se, abych do telefonu nekoktal, ale naopak byl co nejpřirozenější a v rámci možností i vtipný. Komise totiž každý den vybere ze všech správných odpovědí 10 šťastlivců, kteří postoupí do dalšího kola. Výběr je možná náhodný, strojový, ale možná také ne, a proto není na škodu znít co nejvýřečněji. Milionář je totiž především show pro lidi, takže hovornost se u soutěžících cení. Vladimír Čech také myslím nemá příliš rád, když někdo v křesle mlčí jako sfinga a jen namyšleně vystřeluje „A/B/C/D“.

Možná vám připadá, že dostat se téhle denní desítky je jen zoufalá loterie s mizivou šancí na úspěch. Není tomu tak. Vlastní pozorování i lidé ze štábu mi potvrdili, že kdo opravdu chce, ten se nakonec do studia probojuje. Chce to jen trpělivost na několikaměsíční pokusy a pár tisícovek na telefon. Nejlepším důkazem jsou takzvaní veteráni. Řada tváří v televizních rozstřelech se totiž stále opakuje; rekordmanem je podle pomocné režisérky jistý postarší pán, který se už do studia dovolal osmkrát. Z devíti lidí, kteří stáli proti mně v „mém“ rozstřelu, byli dokonce tři staří veteráni s více než trojnásobnou účastí ve studiu. Jeden z nich mi vyprávěl, že měsíčně provolá asi 1100 korun, což mu stačí na 20 telefonátů v tzv. dobrých dnech. Dělá to tak naprosto systematicky a zhruba jednou za 3-6 měsíců se na něj usměje štěstí v podobě postupu do dalšího kola. „Už se mi stalo, že jsem byl jeden večer v televizi a druhý den už jsem zase zdravil známé kameramany ve studiu,“ řekl mi ten dobrý muž, který bohužel vždycky ztroskotá na rozstřelu.

Zmínění veteráni mi prozradili, že nejlepší dny pro volání na 0906 500 900 jsou sobota a neděle. Většina lidí totiž z klasického chytráctví nevolá z domova, ale vytáčí drahé číslo pěkně z práce. V pracovní dny je tedy mnohem větší konkurence, a tím i menší šance dostat se do desítky. Když už chcete volat i ve všední den, pak veteráni doporučují čtvrtek a pondělí. Úterý a pátek, kdy se soutěž vysílá, jsou zřejmě mnohem obsazenější. To prý platí i o středě, kdy volá spousta lidí, kteří se „namotivovali“ včera u televize.

Druhé kolo

Když máte v prvním kole štěstí a dostanete se do vybrané denní desítky, Nova vám tuto dobrou zprávu oznámí do 48 hodin. Já jsem se to dozvěděl hned 7. března dopoledne. Ani tento dílčí úspěch však ještě neznamená, že opravdu půjdete do studia. Pro každý televizní díl se totiž soutěžící sbírají několik dní, čímž vznikne seznam pár desítek kandidátů. Ti pak projdou druhým filtrovacím kolem, které definitivně určí 10 lidí na natáčení a 4 náhradníky. Druhé kolo se opět odehrává po telefonu a tentokrát již nejde o štěstí, ale především o znalosti.

Lidé z Novy mi řekli, že rozhodující telefonický kvíz mě čeká 20. nebo 21. března a že bych se měl snažit být v tyto dny stále na příjmu. A měli pravdu. Dvacátého v době oběda se mi opravdu ozval velmi zdvořilý mladík s pěti otázkami. Na zodpovězení každé z nich máte pouhých deset sekund. Je to málo, protože tyto otázky jsou již mnohem těžší než v prvním telefonátu. Navíc většinou nemáte na výběr mezi možnostmi A, B, C, D, a když odpovídáte číslem, hodnotí se údajně i míra přiblížení.

Moje otázky zněly:
1. Kdy bylo založeno UNESCO? (1945)
2. S kolika kartami se hraje kanasta? (108)
3. Kolik korun ročně platí abonent České televize? (900)
4. Která z následujících žen byla poslední manželkou Karla IV.? (nabídnuta byla A. Anna Svídnická, B. Anna Falcká, C. Blanka z Valois a D. Alžběta Pomořanská, správně je D.)
5. Bylo dáno jméno ruské aristokratky, které se již nemohu vybavit. Měl jsem určit, zda jde o postavu z díla Puškina, Dostojevského nebo Gogola. Zvolil jsem Puškina, zřejmě šlo o postavu z Pikové dámy, ale správnost se mi nepodařilo ověřit.

Díl 2: Jdeme do studia
Díl 3: Natáčení

Přidejte skřek