Kdo chce být milionářem 2 – Jdeme do studia

Toto je druhý díl mé reportáže z televizního Milionáře. První díl se jmenuje Jak se tam dostat, třetí je Natáčení.

Po telefonickém kvízu jsem neměl dobrý pocit, protože Puškinem jsem si nebyl jistý a kanastu jsem odpověděl úplně špatně. Jak se však ukázalo, i tento chabý výkon stačil na postup.

Jednadvacátého v osm hodin večer mi zavolala velmi příjemná a evidentně dokonale proškolená slečna. Dozvěděl jsem se, že do studia se mám dostavit za týden, ve čtvrtek 28. března v 11.30. Mám mít slušné oblečení, ale nic bílého, protože to nevypadá na obrazovce dobře. Oděv též nesmí nést žádné logo ani reklamu. Tohle nařízení se bere opravdu vážně – mně pak ve studiu přelepovali černou páskou dokonce i maličkou nášivku se značkou výrobce na kapse košile. Řekli mi dále, že do studia musím přivést jednoho člena doprovodu – když přijdu sám, nedovolí mi hrát. Dále jsem si měl začít hledat nápovědy po telefonu, kterých má být nanejvýš libovolný počet od jedné do pěti.

Po tomhle proškolení mi slečna začala klást dlouhou řadu otázek, aby mě pan Čech mohl eventuálně u křesílka představit. V té radosti člověk všechno odpoví po pravdě, ale je fakt, že tím organizátorům může dát velmi přesnou představu, v jakých oborech se vyzná a jaké otázky by mu naopak mohly dělat problémy. Mj. musíte říci, jakou hudbu posloucháte, na jaký nástroj hrajete, kterým sportům se věnujete, na jaké pořady se díváte v televizi, co čtete, jaké jsou vaše koníčky, které země jste procestoval apod.

Příprava na natáčení

I těm nejsilnějším povahám se úplně změní život, jakmile se dozvědí, že je za pár dní čeká ostré natáčení Milionáře. Najednou máte stále před očima rozstřel, křeslo, možné zklamání i eventuální radost, která z toho může povstat. Nálada doma houstne, protože vaše rodina je ještě nervóznější než vy – a to je postřeh, který mi potvrdily i spousty dalších soutěžících.

Doporučuji ponechat celou věc v tajnosti a říci o soutěži jen lidem, které chcete požádat o službu přítele na telefonu. Není nutné, aby o tom věděli ostatní. Jejich řeči a očekávání totiž jen zbytečně přidávají k tlaku, který už beztak cítíte. Nemůžete se na lidi zlobit, i když komentáře okolí nemusí být vždy právě příjemné. Ruku na srdce – jak upřímně byste jásali, kdyby třeba vaše kolegyně z vedlejší kanceláře šla do Milionáře a vyhrála řekněme pět miliónů korun?

Protože vám do vlastního natáčení obvykle zbývá pár dní, nemá už velký smysl ležet v encyklopediích a dohánět znalosti. Pokud se přesto chcete něco učit – a tomu tlaku před Milionářem podlehne většina lidí – pak vám upřímně doporučuji soustředit se na přesný opak toho, čemu jste se věnovali celý život. Jestli jste například počítačový fanda, přečtěte si něco o rostlinkách. Jestli jste knihomol vášnivě oddaný antické filozofii, seznamte se raději s českou hiphopovou scénou nebo třeba diskografií Karla Gotta.

Rozstřel

Jedinou věcí, kterou musíte mít neustále na mysli a která je opravdu životně důležitá, je R*O*Z*S*T*Ř*E*L. Nenechte se zmýlit tím, že v televizi i v mysli obyčejného diváka je těžiště položeno na vlastní soutěž s Vladimírem Čechem. Křeslo, to už je relaxace – kdo neudělá opravdu fatální chybu, určitě si odtamtud alespoň nějaké peníze odnese. Ale většina drtivého zklamání, které lidé po natáčení Milionáře cítí, pochází z neúspěchu v rozstřelu.

Co bych před soutěží dal za to, kdyby mi někdo řekl, jak opravdu vypadá a funguje rozstřelové zařízení, které mají soutěžící před sebou na stolečcích. Ale kdybyste sledovali televizi sebepozorněji, kdybyste propátrali celý internet nejlepšími vyhledávači, nepřišli byste na nic. Tak tedy: Při rozstřelu používají soutěžící specifickou klávesnici značky ELVIA PRO. Jde o menší krabičku, přibližně 20 cm dlouhou a 10 cm širokou, na níž najdete pár diodek a šest tlačítek. Klávesy A, B, C, D jsou vedle sebe v jedné řadě, nad nimi vpravo je opravná klávesa a Enter. Všechna tlačítka se mačkají velmi špatně, jsou membránová a nijak nevystupují nad povrch přístroje. Ohromné procento soutěžících kvůli nervům nedomáčkne klávesu úplně nebo zapomene potvrdit svou volbu Enterem.

V rozstřelu mají obecně výhodu mladší lidé s pohotovějšími reakcemi. Každý však může své výkony podstatně zlepšit na počítačových simulátorech. Velmi kvalitní hru nabízí sama TV Nova na adrese http://rozstrel.nova.cz. Šikovný český programátor pak vytvořil ještě věrnější simulaci, kterou najdete na jeho stránkách věnovaných hře. Odpovědi se tu objevují nikoli nad sebou, ale jsou rozmístěny na obrazovce přesně tak, jak je tomu i ve studiu. Autor navíc na můj návrh zapracoval do hry i možnost odpovídání klávesami. Tyto zdánlivé maličkosti jsou ve skutečnosti extrémně důležité – co je vám platné, že si doma na počítači dokonale nacvičíte klikání na odpovědi myší, když vás pak při natáčení postaví před úplně neznámé zařízení, které nebudete mít reflexivně zažité.

Díky tréninku na simulované klávesničce jsem si za jediný víkend snížil reakční dobu na polovinu. A musím říci, že to pak také bylo ve studiu znát. Je ovšem třeba počítat s tím, že až vám při generálce na Barrandově pustí začne do uší hrát do uší podkladová hudba, prodlouží se vaše časy o vteřinu. Při ostrém natáčení vám pak nervy přidají ještě nějakou tu desetinku navíc.

Možných typů otázek do rozstřelu je konečné množství. Já jsem nashromáždil seznam asi 150 druhů, které se v televizi opakují s drobnými variacemi. Seznam je k dispozici na mých stránkách. Kdo si jej bedlivě prostuduje, neměl by v zásadě mít s rozstřelem problémy.

Díl 1: Jak se tam dostat
Díl 3: Natáčení

Přidejte skřek