První výlet po Bosporu

V sobotu jsme poprvé vyrazili parníkem po Bosporu. Bylo to parádní, co vám budu povídat. I Timince se to líbilo. Chtěli jsme otestovat starý istanbulský mýtus pro turisty, že na parníku stačí vyhodit do vzduchu kousek preclíku a znenadání se odněkud vynoří racek a chytí ho v letu. Myslel jsem, že by to mohla být skvělá fotka. Naházeli jsme do vzduchu celý preclík – místní už se na nás dívali jako na blázny – a nakonec byl jeden kousek opravdu lapen ještě za letu. Fotku jsem ovšem nestih. Tak jsem aspoň fotil domy kolem Bosporu.


Typický bosporský palác neboli yali. Tyhle yali si stavěli pašové – vysocí sultánovi ministři, kteří často pocházeli z chudých poměrů a jen svými schopnostmi se u dvora vyšvihli. Jakmile si dost nahrabali, běželi si postavit u Bosporu takovou dřevěnou chajdu. Teď v těchto domech přežívají miliardáři. Mimochodem minulý týden psali, že v počtu miliardářů je Turecko třetí v Evropě, hned za Ruskem a Německem a ještě před Británií. Je tu opravdu plno lidí, kteří jsou po čertech bohatí. Takovou koncentraci jako v Bebeku jsem nikdy v Praze neviděl. Když ujdete sto metrů od našeho domu, garantuju vám, že potkáte nejméně tři ferrari, jedno maserati a s trochou štěstí i něco exotičtějšího – pěkného amerického veterána a tak. Je na to hezký pohled, ale dost nám ty motory hlučej pod oknama.


Mešita ve čtvrti Ortaköy a první most.


Ta samá mešita.


Pevnost Rumeli hisari. Asi dvě stě metrů od ní nalevo bydlíme.


Druhý most.

3 komentáře

  1. Claire napsal:

    Ty domy jsou úchvatný. Ale mešita vyhrává ;)

  2. dana napsal:

    Len ticho zavidim a soominam si na den, ked som tade chodila.
    Ako sa to cloveku stane, ze zije v Istanbule?

  3. admin napsal:

    Ahoj, Dano! Před půlrokem by mi to taky přišlo neuvěřitelný. Dělal jsem reklamu v českém Vodafonu – no a pak přišla prosba z turecké pobočky, jestli bychom jim nepíchli s reklamou. No tak jsem to zkusil. Jsem tu od ledna a je to asi o 200 % lepší, než jsem čekal. Přijela za mnou i rodina a Istanbul jsme si zamilovali. Nejsme tu na věku, za pár měsíců to skončí a potáhneme zase jinam, ale na Velký Bul budeme už vždycky vzpomínat se slzou v oku.

Přidejte skřek