Prvního Raptora jsme pořídili v dubnu 2014. Od té doby jsme s tímto zemědělským nářadím odkroutili přes 120 000 kilometrů, takže se můžeme podělit o nějaké ty zkušenosti.

1. Proč zrovna Raptor

Když jsme se v Kataru trošku rozkoukali a chtěli si koupit první auto, měli jsme v požadavcích jasno.

Za prvé jsme chtěli dostatek prostoru, aby se tam pohodlně vešla 4členná rodina a těch 500-600 kg věcí, které moje žena pokládá za nezbytné pro malý odpolední výlet na pláž.

Za druhé jsme potřebovali opravdový offroad, protože cestou na tu pláž často hoblujeme 50metrové duny, a to při nejlepší vůli nemůžete provozovat s předměty typu Kia Picanto a tak. Ani běžné SUV nestačí – poušť není parkoviště u Carrefouru.

K pořádnému podvozku potřebujete i silný motor, protože při hrabání v písku je znát každý kůň. A dokud jsme mladí a dokud můžem, tak to chce osmiválec, protože ty mají nejhezčí zvuk a protože na stáří budeme všichni povinně jezdit v elektrických prosklených kapkách a zvuk opravdového motoru si budeme pouštět leda z empétrojek.

Od začátku jsme uvažovali o třech autech, která jsou tady úplně nejpopulárnější – Toyota Land Cruiser, Nissan Patrol nebo nějaký plnotučný pickup. Lanďáka jsme vyřadili jako prvního. V terénu je výborný, to jo, ale je to už docela dědouš – současný model se dělá snad už od roku 2007 a zvlášť na interiéru je hodně vidět, že vznikl v druhohorách souběžně s plavuněmi a přesličkami. Navíc je to auto malé – jako jediný z trojice má pod pět metrů na délku a kufr nic moc.

Nissan Patrol je o číslo větší, v terénu taky umí, takže jsem mu chvíli docela fandil. Ale žena i děti prohlašovaly, že vypadá jako rozvařená brambora a že takovou obludu doma nechtěj. Je pravda, že Brad Pitt automobilového průmyslu to zrovna není. Tak nám vypadl i Patrol.

Zbýval tedy velký pickup. Vím, že trucky se doma pokládají za pakárnu. V ČR je nikdo nekupuje, tam místo nich jedou dodávky. Ale jak řekla moje žena – obyčejná, rozumná auta si můžeme kupovat v Evropě. Když už jsme v tomhle bláznivém kraji, kde benzín stojí 6 korun, tak si to aspoň užijme a kupme něco, na co budeme vzpomínat. A já jsem měl navíc celý život slabost pro Ameriku a pickupy se mi vždycky líbily. Představte si rančera, jak odjíždí do západu slunce v odrbaném pickupu – z toho úplně voní dobrodružství. A teď si představte, že do toho samého západu odjíždí dodávka – vidíte, nejde to, působí to směšně. Takže to chce pickup. No a nejlepší z velkých pickupů je momentálně (2014) Raptor, takže volba padla na něj. Vzali jsme verzi supercrew s dlouhou kabinou. Kratší supercab má asi hezčí proporce, ale pro nás by nebyl tak praktický.

To je on – Ford F-150 SVT Raptor (2014) ve svém přirozeném habitatu.
A zezadu.

2. O autě

Ford F-150 je otec všech pickupů a Amerika si v něm vozí zadek zhruba od doby, kdy Old Shatterhandovi umřel Hatátitlá. Posledních 32 let je to rok co rok nejprodávanější vehikl v USA, takže nějaké kvality asi mít bude.

Raptor ve městě

No a verze SVT Raptor je uhozená edice f-stopadesátky, kterou pro Ford staví jeho divize Special Vehicle Team. Raptor původně vznikl s cílem obsloužit tržní segment asi 12 pošahaných farmářů z Arizony, kteří cítí potřebu objíždět svá pole rychlostí 150 kilometrů za hodinu. Takových magorů není zas tolik, takže původně se mělo vyrábět jen pár kousků ročně. K velkému překvapení Fordu se kolem Raptoru brzy vytvořil takový menší kultík a dneska fabrika v Dearbornu nestíhá uspokojovat zájem sociálních deprivantů nejen v Americe, ale i na Blízkém východě.

Raptor se od běžných verzí F-150 liší motorem s lodním objemem 6,2 litrů, dále vylepšeným podvozkem se závodními tlumiči Fox Racing a o sedm palců větší šířkou. K tomu se ještě dostaneme.

2.1 Design

První, co vás na Raptoru praští do očí, je jeho potrhlá vizáž. Design podle mě dělala parta dvanáctiletých kluků, kteří to dostali za úkol ve škole. Úplně je slyším – namalujte to hodně hranaté! S ohromnými písmeny F-O-R-D vpředu! A ať to má velká kola! A nálepky, ty tam nesmí chybět! Kluci si splnili všechny svoje sny – a výsledek kupodivu funguje.

Auto má velmi jednoduché tvary v nejlepších tradicích brutalismu. Za jízdy trošku připomíná jedoucí panelák nebo stolovou horu, kterou pomalu unáší do dáli posun pevninských desek.

Nic na autě není decentní nebo jemné. Už samotné logo Ford vepředu je větší než nápisy na některých obchodech.

Místo zrcátek jsou obrovské zasklené desky, které by v mnoha rodinách posloužily jako hlavní zrcadla v koupelně. Kliky dveří jsou jak od hradní brány. 35palcová kola by se dobře vyjímala i na korečkovém rypadle v mostecké uhelné pánvi. V obřích blatnících se ale stejně ztrácejí, protože nad kolem musí být místo pro velký zdvih tlumičů. Designové detaily se nekonají, pokud jimi nemyslíme metrové samolepky Raptor s desénem stříkajícího bláta vzadu na korbě.

Ale víte co? Ten primitivní design se k té velikosti hodí. Kudy Raptor jede, tudy otáčí hlavy, a to i v Kataru, který je na ledacos zvyklý. Kluci si na něj ukazují, Indové se s autem na parkovištích fotí. A zvláštní znamení – Raptor se překvapivě líbí ženským, a to i těm, které na auta moc nejsou. Je to holt ten nejvíc macho design, co se ve světě aut vůbec dělá, a na spoustu ženských to funguje.

2.2 Velikost, prostor, interiér

Rozměry vozu jsou značné. Když říkám značné, mám tím na mysli, že auto je viditelné z oběžné dráhy podobně jako Velká čínská zeď. Mrcha má na délku skoro 6 metrů (přesněji 5895 mm) a na šířku skoro dva metry dvacet (2192 mm), takže na vjezd do spousty automyček můžete rovnou zapomenout. Abyste si to snáz představili, přikládám společnou fotku s černým Fordem Explorer, kterým jsme jezdili předtím.

Explorer (vlevo) sám není malé auto – je ve všech směrech větší než třeba BMW X5. Ale co si budeme povídat, proti Raptoru vypadá jako angličák.

Musím přiznat, že jsem se velikosti Raptora bál. Jak projedu městem, říkal jsem si, vždyť to bude jak jezdit o žních s kombajnem.

Po týdnu s Raptorem nechápu, jak jsem z těch rozměrů mohl mít obavy. Auto je překvapivě agilní. Díky kamerám bez problémů parkuju i v podzemních garážích v práci, do kterých jiní pickupisté raději nejezdí.

A ta velikost má i svoje výhody. Katar má největší silniční úmrtnost ze všech zemí na světě. Když chcete rodinu ochránit, tak vám 2,7 tuny oceli přijde vhod. S Raptorem není silniční provoz něco, čeho se účastníte – silniční provoz se vám tak nějak motá u kotníků. Vy sedíte v druhém patře a ostatní se vám snaží vyhnout. I všichni ti indičtí řidiči, na jejichž jízdě je jasně vidět, že věří v reinkarnaci a ztráta života na tomto kruháku pro ně nic neznamená, tedy i tito indičtí fatalisté se vám nějak rychlejí klidí z cesty a dvakrát si rozmyslí, než před vás hodí myšku.

Interiér je něco jako Mamutí jeskyně v Kentucky. Auto je tak široké, že ze sedadla řidiče nemám šanci dosáhnout na kliku u spolujezdce, ať se vykláním, jak chci. Box v loketní opěrce je větší než některé skříně IKEA. Krásně se tam vejde zrcadlovka s objektivem 70-200, několik knih a ještě flaška s vodou.

Interiér. Jednoduché traktoroidní tvary, plasty spíš omyvatelné než ušlechtilé, ale místa je dost a celkově to funguje.
Řidičova nora. Ruční brzda je vlastně nožní – vidíte ji pod palubkou vlevo.
Detailní pohled na středovou konzoli. Kelímky na nápoje jsou velké, připravené na ty kanystry, co se dávají v US fastfoodech. Navigace je kupodivu celkem použitelná – ale po roce dvou jsme stejně přešli na Waze v mobilu, jako každý.

Vzadu normálně vozíme děti, ale zrovna tak by se tam dalo převézt menší stádo krav k otelení. Pro nohy tam máte 45-50 cm místa (od hrany sedáku k zádům přední sedačky), což je lepší než v Superbu nebo krátké S-Klasse.

Prostor pro nohy vzadu. Podlaha je navíc rovná, takže na zemi před sedačkami se může vyspat člověk. Ověřeno mockrát na dětech, jednou i na dospělé ženě!

Většina aut v dnešní době jen předstírá, že převezou tři lidi vzadu, ale prostřední sedačka je ve skutečnosti kalkulovaná na 11leté gymnastky z Číny. Raptor je jedno z mála aut, kde při převozu tří dospělých vzadu nedochází k porušování lidských práv a humanitárním katastrofám.

I prostřední sedačka má slušnou šířku. Není tu ale žádná vyklápěcí loketní opěrka.
Jedna z výhod širokého auta. Dozadu se mi v pohodě vejde silniční kolo (velikost rámu 56), aniž by se muselo cokoli odmontovávat. Šetří to spoustu času, protože ho takhle vozím skoro každý den.

Nikomu to neříkejte, ale jednou jsme v autě vezli celkem 9 jedinců, z nichž jeden byl český velvyslanec. A přežili to všichni! Samozřejmě když se někdo zeptá, tak se to nikdy nestalo!

Zlatý hřeb je ovšem nákladový prostor. Korba má standardně 1226 litrů – do výšky bočnic. Ale krása pickupu je v tom, že vás bočnice nijak neomezují a že můžete jít výš! Na dopravu hnědých krabic z IKEA nebo kempovacího harampádí nepřekonatelné!

Korba je dlouhá… Ještě o něco delší než nohy krásných Středoevropanek…

Na rozdíl od normálního auta taky můžete vylézt na korbu a srovnat si tam náklad nebo podávat věci bokem – k nezaplacení. A když převážíte delší věci, stačí sklopit zadní kryt, vysunout integrované držáky a prodloužíte si úložný prostor o dobrý půl metr. Sklopené čelo je super i jako stůl při piknikování. Je v něm dokonce zabudované i malé schodiště, které unese 150 kg. A má i zábradlíčko!

Takhle pohodlně se tam leze, i když jste mrňous

Raptora používáme neustále k výletům do pouště a na pláž. Nic jiného než pickup už bychom tady v Kataru nechtěli. Fór je v tom, že pickup neberete jako normální auto, ve kterém se způsobně sedí na sedačkách a kterému se nesmí nic stát. Pickup je hrubý pracovní nástroj, po kterém můžete šplhat a se kterým můžete blbnout, jak chcete. Děti skáčou z korby do dun, lezou na střechu, spí na autě – pickup je prostě pojízdná herna i hrad.

Pro tohle byl Raptor stvořen. Pláň mezi dunami, skákání do vlhkého písku…
A do dun s rozběhem…

2.3 Motor

Zavazadlový prostor je samozřejmě fajn, ale není to důvod, proč si kupujete Raptora. Ta hlavní věc, co chcete, je tohle.

V8 s uklidňujícím objemem 6.2 litru. Pozor, toto číslo ani náhodou neoznačuje spotřebu.

Motory pro Raptor se vyrábí v michiganském městečku Romeo, a musí to být velmi malé městečko, protože tam zaplaťpámbu neslyšeli slovo downsizing. Aspoň tedy ne v roce 2014. Tenhle Raptor se ještě dělá s poctivým velkým blokem o objemu 6210 cm3 a má úplně nádherný, přímo skandální zvuk. Je to atmosféra, žádné turbo, výkon činí 306 kW (411 koní) a točivý moment 588 Nm. Dal by se z toho objemu vydřít i vyšší výkon? Určitě ano! Ale takhle ten motor rozhodně nepracuje ve stresu, a to se u strojů počítá.

EDIT: Už byla ohlášena druhá generace Raptoru, která přijde v modelovém roce 2017 a bude mít jen 3,5litrové biturbo V6. Výkon bude jistě dobrý, ale ty dva válce tam budou chybět. Velká chyba, nekupujem!

Mimochodem, motor je z řady Boss, kterou Ford staví proti legendárním strojům HEMI od Chrysleru a Vortec od General Motors. Ford ale název motoru marketingově nevyužívá a nebuduje kolem něj žádné náboženství, jako to dělá Chrysler s HEMI. Fordovská řada se původně měla jmenovat Hurricane, ale po hurikánu Katrina v roce 2005 si to v automobilce rozmysleli a šli do Bosse.

Automatická převodovka má 6 stupňů. Řadí rychle a logicky – ale hodně jí pomáhá i fakt, že motor stejně utáhne skoro všechno, takže aktuální zařazená rychlost je mu celkem ukradená. Při denním dojíždění do práce strávím tak 90 procent času na šestce.

Spotřeba. Už při prvním pohledu na Raptora je jasné, že to není služební vozidlo pro Greenpeace. Šestilitr, okázalé ignorování pověry zvané aerodynamika a sloní hmotnost, to nemůže skončit dobře. A taky že ne. Než se motor zaběhl, měl jsem průměrnou spotřebu kolem 22 litrů. Mluvím o průměru, ne o nějakém dovádění v poušti. Časem spotřeba klesala a teď, po 35 000 km, mám dlouhodobý průměr krásných 19,9 l/100 km. Edit: Po 100 000 auto jezdí za 18,2 l km/100 km. Poklidná jízda na dálnici si vezme třeba jen 16-17 litrů. A víte co? Vzhledem k výkonům a rozměrům auta mi to ani nepřijde jako moc. Parádní je obří 136litrová nádrž. Sice tankováním strávíte tolik času, že vám pumpař stačí říct všechno o své rodině a životních plánech svých dětí, ale zase máte dojezd skoro 700 km, což je velmi pohodlné. Je to holt auto dělané na velké expedice do pouště.

2.4 Podvozek

Přední náprava má nezávislé zavěšení typu double wishbone (dvojité lichoběžníky), přičemž ramena jsou extra zesílená dobrými muži ze Special Vehicle Teamu. Vzadu je stará dobrá tuhá náprava s listovým odpružením, což je řešení ze středověku. Ale i dnes na to přísahají příznivci pravověrných offroadů.

To nejlepší na Raptoru jsou ale speciální modré tlumiče Fox Racing, které mají monstrózní zdvih 28,4 cm vpředu a 30,7 cm vzadu. Menší kaňony díky tomu přeskakujete, aniž byste si jich vůbec všimli, velehorská pásma a průlivy mezi kontinenty zdoláváte jedním plavným zhoupnutím. Aby tlumiče Fox měly prostor na práci, museli ve Fordu dát kola dál od sebe. Díky tomu je celý vehikl ještě o 17,8 cm širší než běžná F-150, která sama o sobě taky není žádný drobeček. Líbí se mi to a navíc to zase posiluje stabilitu. Je to jeden z důvodů, proč Raptor působí v každém okamžiku při jízdě tak suverénně. Podvozek je proti normální F-150 zvednutý o necelých 6 cm.

Detail přední nápravy a zavěšení kola. Modrý válec je tlumič od Fox Racing. Všimněte si solidních kovových plátů pro ochranu motoru a převodovky.

Vpředu je diferenciál typu Torsen, vzadu je elektronická závěra diferenciálu. Náhon je standardně na zadní, čtyřkolka se zapíná manuálně. K dispozici je redukce s poměrem 4.1:1 – velice se hodí, když je člověk v úzkých. Gumy jsou kolosální 35palcové drapáky BFGoodrich All-Terrain T/A LT 315/70, které v terénu odvádějí překvapivě dobrou práci. Tak po 25 000 km na asfaltu se ovšem ochodí a začnou být pekelně hlučné. Sedmnáctipalcová kola mají systém beadlock (to jsou ty šrouby kolem dokola) proti vyzutí podhuštěných pneumatik. Nehrozí tak, že by se gumy při náhlém obratu v poušti svlékly, jako jsem to sám viděl u jiných aut.

Zadní kolo. Opět modré tlumiče Fox.

Jízda

Už nastupování je zážitek, protože do Raptora musíte po schodech. Šlápnete na boční stupeň a hned se vám zalíbí, že je tak široký a tlustý a vyrobený z tak masivní oceli. Klidně byste tou fošnou mohli umlátit Terminátora T-1000, kdybyste měli páru. A tak je to u Raptora se vším. Nic není fórové a vyžvejknuté z nějakých odlehčených plastíků, jako u jiných aut. Všechno je z nějakého kryptonitu a přivařené jak v tanku. Raptor není jemný Bruce Lee, co elegantně tančí ze strany na stranu jak baletka. Raptor je Arnold Schwarzenegger, když je namíchnutý a má na zádech mašinkvér. A střílí.

Vystoupáte do větší nadmořské výšky, usednete za volant a obhlídnete situaci. Ten horský hřbet před vámi je palubní deska – je tak velká, že v leckterém pajzlu by z ní mohli udělat bar. Ale volant naštěstí moc velký není. Ne, není to jako točit táckem pod pivo, jako v některých malých sporťácích, ale není to ani kolo od náklaďáku. Volant se poved.

Posez najdete snadno – křesla jsou široká, pohodlná, dají se nastavit do miliónu směrů a zrovna tak se elektricky dají posouvat i pedály. V pohodě si sednete i v případě, že jste si na Raptora vydělali v NBA. Ale to dá rozum – kdyby se vysocí lidé nevešli ani do Raptora, tak čím by asi jezdili?

Otočíte klíčkem – ale sakra. Co to je? Připadá vám, že se barák před vámi pohnul. Jsou tu docela častá zemětřesení, takže koukáte poplašeně ven, jestli se na zdech nedělají praskliny a jestli lidi nesprintují k východu. Pak vám dojde, že to nepadá Carrefour, ale že to je zvuk vašeho motoru.

Je to tak. Už ten brum na volnoběh je opravdu zlý. Šestilitr vydává tak hluboké tóny a vibrace, že se z toho chlapům rozbuší srdce a ženským i jiné věci. A co teprve když to párkrát prošlápnete. Od 4000 otáček motor řve jako raněný grizzly. Kterému někdo zrovna vzal právě ulovenou rybu a omlátil mu ji o čumák. Jestli si to dovedete představit. Přesně tak Raptor řve – jako že smrt je jen sekundu od vás.

Hodíte tam D a vyrazíte vpřed. Raptor zrychluje na stovku za 6,6 sekundy. Papírově to není nic moc, kdejaké nízké brko to zvládne rychleji, ale pocitově to je bomba. Rozpohybovat takovou horu železa tímhle tempem ve vás probudí hotovou extázi. Je to jak rozjet lavinu jedním kopnutím nohy. Ten pocit je takový až geologický. Od té chvíle se budete v Raptoru křenit takovým zvláštním, blaženým úsměvem. Tohle Raptor dělá všem.

Vyrazíte do ulic a osaháváte si velikost auta. Dá se to, do pruhu se vejdete. Projedete malý kruhák a jste trošku překvapení. Není vám úplně jasné, jak je to fyzikálně možné, ale ono to docela zatáčí. Ono se to v zatáčce vůbec nenaklání. Tam, kde byste třeba ve Volvu XC90 už měli mořskou nemoc, tam Raptor suverénně drží pozici a glanc. Jasně, sedíte v druhém patře a máte pod sebou parník, ale ten parník je dokonale stabilní a klidný, jakoby nad věcí. A je z toho cítit sebevědomí a taková nějaká zvláštní tuhost. Není to parník, je to spíš letadlová loď.

Auta před vámi brzdí. Je tam jeden ze zpomalovacích prahů, jakých jsou v Doze stovky. Nějaký borec s Caymanem (asi GTS) najíždí na práh šikmo a téměř zastavuje, aby si neodřel spodek. I auta za ním ostře dupou na brzdu, protože místní retardéry kopou opravdu hodně. Vy práh přejedete prakticky nezměněnou rychlostí a ani nevíte, že tam byl! Žádná rána, žádné nepohodlí, jen příjemné zhoupnutí. Monstrózní tlumiče Fox Racing prokazují svou genialitu. Je to tak, tenhle zdánlivě neohrabaný pickup je možná to nejpohodlnější auto, co si do města můžete pořídit!

Vyjíždíte na dálnici. Bestie drží stopu jako vlak, nic s ní nedělá ani silný vítr, který je v Kataru normální. Skoro tři tuny jsou skoro tři tuny. Jedete 130 a motor se jen tak v pohodě převaluje kolem 2200 otáček. Když chcete někoho předjet, zase se ozve ten šílený ryk. Na okolní řidiče to funguje skvěle – velmi zřetelně je to informuje, že moudřejší ustoupí a že oni dneska budou ti moudří. Cesta se před vámi rozvírá úplně sama. Trošku vás ruší přece jen větší hluk od pneumatik. Jak se ostatně dá od takových traktorů čekat. Občas uslyšíte zvláštní kovové cinknutí. To vaše drapáky sebraly kamínek a mrskly jím na kovové pláty, které máte pod podvozkem. Zvyknete si na to – naopak vás uklidňuje, že tam ty šílené bloky železa jsou. V terénu se ukážou být k nezaplacení.

Když je řeč o terénu – strhnete volant a v plné rychlosti sjedete z dálnice rovnou do pouště. Raptor zpozorní, zařičí nadšením a metelí to dálniční rychlostí pořád pryč, tentokrát ovšem po nerovném dně pouštního údolí. Jízda je intenzivní, ale překvapivě hladká – dokonce je vidět, že čím jedete rychleji, tím lépe tlumiče cestu žehlí. Široký rozchod, monstrózní gumy a vyladěné zavěšení dělají svoje. Raptor je konečně v prostředí, pro které byl postaven a v kterém je nepřemožitelný. Protože Raptor není nejlepší offroad světa – je jen ze všech offroadů nejrychlejší. Však taky několikrát vyhrál Rallye Dakar a pouštní závod Baja 1000, kvůli kterému vůbec vznikl.

Výhoda je, že v Kataru se s Raptorem dá řádit úplně všude. Musíte mi věřit, že tady v Kataru má pojem offroad jiný rozměr než třeba v Česku. Doma v ČR vlastně nemůžete svobodně projíždět krajinou, protože všude jsou ploty, pole, lesy, všechno někomu patří a ten někdo by vám dal, kdybyste mu to rozryli. To tady v Kataru je poušť, která vám dává totální svobodu. Můžete sjet z dálnice v kterémkoli okamžiku (zapomeňte na exity) a jet třeba 50 kilometrů přes duny a solná údolí, dokud se nedostanete k moři – a pak třeba po pláži 20 kilometrů zpátky. Raptor může uhánět po nezpevněném povrchu stovkou a je mu skoro jedno, co má pod sebou. Solná pláň? Přelítneme. Duna? Vyhrabeme se. Zkuste se podívat na pár fotek a uvidíte, co mám na mysli.

Když jedete do opravdu jemného písku, musíte nejdřív ufouknout gumy. S poloprázdnými balóny pěkně plavete na povrchu a nezařezáváte se do dun. Já snižuju tlak z normálních 44 psi (3 atmosféry) na 15 psi (1 atm), ale v extrémních podmínkách se dá jít i níž. Pak zapnete pohon 4×4 a můžete řádit. Samozřejmě vám pomůžou mraky asistentů – Offroad Mode, Hill Descent, AdvanceTrac – ale nejdůležitější je stejně zdravý rozum, určitá pouštní zkušenost a v případě nouze samozřejmě lopata. Také už jsem víckrát zapadl – naštěstí pro tento účel vozím plastové pásy pod kola, lopatu a super kvalitní záchranné lano. Ale mnohem častěji se mi stane, že někoho vytahuji z bryndy já, než aby to bylo naopak. A to je na Raptoru to nejlepší – ten pocit suverenity a bezpečí.

Samozřejmě i s Raptorem je potřeba dávat pozor. Na nějaké trialové triky či extrémní dune-bashing to auto není. Zvládne mnohem víc než já, ale fyziku oblafnout nemůže. Má sice sílu a slušný nájezdový úhel 30,2 stupně, ale taky má trošku moc dlouhý rozvor (na hřebeni může zůstat viset na břiše) a je příliš těžké. Ideální auto do pouště je lehká krátká bugina s absurdním 800koňovým motorem, jakou si staví moji katarští kamarádi. A i s tou se lidi kolikrát přizabijou, což je pro mě dostatečné varování, abych se o takové blbiny nepokoušel. Když znáte svoje hranice, tak je pro vás Raptor dokonalým parťákem.

Výbava

V Kataru má Raptor jen jeden výbavový stupeň, ve kterém je všechno, co se do F-150 dá pořídit. Samozřejmě to musíte brát optikou pickupu, není to luxusní limuzína. Ale ty hlavní věci tu jsou:
– Navigace
– Přední a zadní kamera
– Vyhřívaná a odvětrávaná kožená sedadla
– Xenony
– SecuriCode Keyless Entry
– Střešní okno
– 6 airbagů
– Elektricky stavitelné pedály
– Integrovaný žebřík včetně zábradlíčka

Silné stránky

  • Obrovský prostor pro posádku i zavazadla
  • Charakterní motor a zvuk
  • Nekompromisní jízdní výkony na jakémkoli povrchu
  • Překvapivě pohodlná jízda po asfaltu
  • Výborný výhled do všech směrů, gigantická zrcátka
  • Velký dojezd díky obří nádrži
  • Celková robustnost a suverenita
  • Zaručená zábava
  • Dlouhodobá spolehlivost

Slabé stránky

  • Tvrdé plasty v interiéru
  • Nešikovné zapínání přední kamery – ručně a jen v módu 4×4
  • Spotřeba (nicméně odpovídá velikosti a charakteru vozu)
  • Delší brzdná dráha (náklaďák)
  • Hluk v dálničních rychlostech (především od terénních pneumatik)

Závěrem

Řídil jsem v životě přes 80 aut (dělal jsem si čárky) a nejvíc adrenalinu jsem cítil ve dvou – první bylo Porsche 911 Turbo S a druhý právě Raptor. Je to auťák, ve kterém můžete každý den vozit rodinu, ale který vám zároveň splní vaše klukovské sny. Mám ho rád a chci si ho nechat jako veterána i do časů, kdy poctivé benzínové osmiválce vymřou stejně jako dinosauři. Myslím, že se jednou bude líbit i mým vnukům.

Dlouhodobé zkušenosti a aktualizace

 

 

 

 

.

 
 

 

 

 

 

 

Jako služebák v Greenpeace se Raptor asi jen tak neprosadí. Průměrná spotřeba za první týden je 20.1 litru. Což je mi tady naštěstí úplně jedno. Parádní je, že nádrž má kapacitu 136 litrů, takže dojezd je pěkných 600-700 km.

Ford Raptor consumption mileage

Hrozně se mi líbí, jak zase postoupila elektronika v autech. Palubní počítač mi v sekci Offroadové aplikace mj. udává, jaký je aktuální náklon vozidla v podélném a příčném směru a co si ještě můžu lajsnout. Auto samozřejmě má zámek diferenciálu vepředu i vzadu a redukci, takže v terénu je připravené na všechno.

Ford Raptor computer pickup apps

Sedačky s emblémem. Strávil bych v nich celé dny! Odvětrávání funguje skvěle, jinak byste tu na kůži ani sedět nevydrželi.

Ford Raptor seats

Pracoviště řidiče. Design je hodně strohý a hodně omyvatelný.  

Ford Raptor interiér

Interiér v detailu. I když je to jen náklaďák, základní elektronika tu nechybí. Líbí se mi, že do schránky ve středové konzoli se vejde třeba i zrcadlovka s dlouhým objektivem, láhev pití a vůbec všechno, co vás napadne. Má to spíš rozměr nábytku z IKEA než automobilové součástky.   
Ford Raptor interiér
Tři opravdu široké zadní sedačky. Ve většině aut je zadní lavice pro tři jen marketingový blaf – tři dospělí vedle sebe trpí. Raptor je jedno z mála aut, kde můžou tři lidi vzadu cestovat jako lidi. 
Ford Raptor zadní sedačky
Prostor pro nohy vzadu – více než v Mercedesu S. A podlaha je dokonale rovná. Máme otestováno, že na podlaze před sedačkami se klidně vyspí člověk (tedy Bea).
Ford Raptor místo vzadu
Dozadu se vejde celé kolo, aniž byste museli něco odmontovávat. Takhle jezdím furt. Jak říkám, pickup je ideální auto pro rodinu. 
Trek Madone Bicycle in Raptor
Ale teď už poušť! Protože Raptor město sice zvládá, ale úplně z něj cítíte, jak se těší na první nerovný terén. Tam je doma a tam se teprve dostavuje opravdová extáze. Hned jsme se jeli podívat na poušť pod Sealine Resortem, kde jsem v lednu tak hloupě rozbil Dodge Durango. Inkriminovaného hupu, který nás s Dodgem stál chladič, si Raptor ani nevšiml. Bylo nám až trapné, že jsme na takovém místě mohli někdy mít problémy.

Ford Raptor desert kids on bed

I pro děti je Raptor jako velká hračka. Je to letadlová loď – pohyblivá základna, ze které můžete skákat, na které můžete jíst nebo klidně spát. Jsem pro, aby děti rajtovaly po střeše a všude možně. Žádná přehnaná opatrnost a přecitlivost, aby se něco neošmatalo!

Ford Raptor Martin Jaros

Všimněte si kovového schůdku, který se vysouvá ze zadního víka. Kdyby bylo potřeba, tak můžeme vztyčit dokonce i zábradlíčko – to je ta žlutá hlavice, kterou vidíte ležet na víku.

Ford Raptor Timea Jarosova

Tyhle pláně! Tyhle pláně! Řítit se po nich stovkou a blbnout, jak vás napadne!

Ford Raptor Inland Sea route

My všichni poušť milujeme.

Timea Jarosova poust

I Mani.

Martin Jaros poust

I babička, která je u nás opět na návštěvě a snad si to zase užívá.

Jitka Jarosova poust Katar

Takhle jezdí Katařani. Všimněte si vrchu vzadu, kde má nějaká parta sraz. A takhle teď budeme jezdit i my.

Katar poust Landcruiser

Krajina pod Sealinem. To bílé v dálce je solná pláň.

Qatar Sealine desert

Děti při západu v poušti.

Martin Jaros Timea Jarosova desert sunset

Ale od přírodní lyriky zpátky k autu. Jako první vylepšení nového Raptora jsem přidal kryt na korbu od amerického výropce Bak. Jeho hlavní účel je zadržet věci, aby při skoku v poušti nevylítly z valníku. Dále prý snižuje spotřebu na dálnici až o 1-2 litry, protože výrazně zlepšuje jinou šílenou aerodynamiku pickupu. 

Ford Raptor tonneau cover Bakflip G2

Zavazadlový prostor vyhovuje dokonce i mojí paní, a to říká všechno. Nákupy? Ani si nechtějte představovat nákup, který se do Raptora vejde. Výbava na víkend v poušti? Ani není v kufru vidět…

Ford Raptor zavazadlový prostor

Na hodnocení je ještě brzy, ale zatím nám Raptor dělá samou radost. Já a obě ženy v rodině ho milujeme bezpodmínečně, vzdorný postoj zaujal jen můj pětiletý syn. Mani prohlašuje, že Raptor možná není špatný, ale že monster trucky jsou o hóóóódně lepší a že až bude velký, koupí si jich rovnou 12. Nu což, rivalita mezi otci a syny asi musí bejt. Doufám jen, že mě jednou v nějakém monster trucku sveze, protože já jsem vždycky pro každou blbinu a budu snad i za 30 let. Raplům vzdar.

Aktualizace z října 2014

Pár fotek z oblasti Inland Sea – pouště u hranic se Saúdskou Arábií.

Aktualizace z dubna 2015

Raptor nás bez potíží provezl i cestami necestami Ománu (kam jsme dojeli po vlastní ose přes Saúdskou Arábii a Emiráty). Vlastně si do ománských hor nedovedu představit vhodnější auto.

Aktualizace 30. 6. 2015
Sepsal jsem podrobnou recenzi na Auto.cz.

Aktualizace z listopadu 2019

Po letech úspěšného řádění v poušti přišel fakt blbý moment – velká chyba z mojí strany. Při blbnutí na pláži na Inland Sea jsem podcenil přílivový proud a vjel do dočasné řeky. Nebyla ani moc hluboká, auto s brodivostí 70 cm by ji normálně zvládlo, ale tady bylo na dně tak měkké bahýnko, že jsem tam zůstal. Auto jsme hned vytáhli, jeden Katařan nedaleko měl naviják, ale škoda už byla natropená. Do motoru se voda naštěstí nedostala, ale ve Fordu stejně vyměnili skoro všechnu elektriku – říkali, že konektory by brzo shnily. Samozřejmě je jasné, že podvozku ta lázeň ve slané vodě do budoucna moc nepomůže. Ale co se dá dělat. Mám Raptora rád, ale zásadně nelpím na věcech a jejich opotřebení beru jako součást života. Od toho tu to auto je, abychom s ním užili nějaké dobrodružství.

Závady a trable

Auto je poměrně spolehlivé, hlavně když uvážím, že je provozované v bestiálních podmínkách katarské pouště. Všechny výrobky tady trpí jednak neúnavným sluncem, jednak všepronikajícím jemným pískem. Plastové předměty se tu běžně samovolně rozpadají na kusy po půl roce na dvorku, venkovní nábytek, který by v Evropě vydržel dlouhá a dlouhá léta, je tady po jedné sezóně nepoužitelný. I domy tu po 10 letech od stavby vypadají tak na padesát let. Z tohoto hlediska je robustnost Raptora celkem úctyhodná.

60 000 km – Pryžové těsnění. Uvolněný pryžový pás kolem dveří spolujezdce. Část se odlepila a při dálničních rychlostech to rachotilo. Řešeno přilepením.

70 000 km – Lak na stupátku. Kosmetický problém – z kovových stupátek pod dveřmi auta se začala odlupovat černá barva. Je to velmi typický problém všeho lakovaného v Kataru. Bylo mi řečeno, že když se to jen přetře, bude to sice levné, ale budu tam do půl roku zas. Čemuž jsem naprosto věřil. Řešil jsem tedy výměnou celých stupňů.

75 000 km – Hnací osa předního kola. Jednou jsem v poušti poblíž Inland Sea zapadl v písku, nedopatřením jsem při pokusu vyhrabat se nechal kola příliš zatočená a obrovskými tlaky v hlubokém písku jsem zlomil hnací osu předního kola. Vytáhli mě ven a na zadní pohon jsem v pohodě dojel domů.

80 000 km – Baterie. Poprvé se mi stalo, že auto nenastartovalo. A to kvůli mrtvé baterii, která se musela úplně vyměnit. Krátce předtím sice auto bylo na pravidelné prohlídce, takže byste mysleli, že tam baterii zkontrolují, ale to neznáte Ford Middle East. Tento gang je nad takové věci povznesený. Naprosto stejná závada se pak opakovala ještě ve 120 000 km, opět řešeno výměnou baterie.

85 000 km – Tlačítka v interiéru. Ochodilo se tlačítko ovládání rádia na volantu – pře zvyšování hlasitosti to dojelo vždy až na maximum. Tlačítko vyměněno. Kolem 100 000 km se pak ulomilo tlačítko, kterým se ovládá jas palubních přístrojů. Paradoxně jsem na to tlačítko sáhl v životě snad jednou, ale plastový caplík holt nevydržel.

123 000 km – 4×4. Kolem km 123 000 jsem zjistil, že mi nefunguje 4×4, tedy že se nepřipojují přední kola. Zapadl jsem totiž zadkem v menší písečné kapse, přední kola jsem měl na pevné zemi, ale kupodivu jsem se z toho nedokázal sám vyhrabat, i když vepředu by trakce byla. V servisu se zjistilo, že hnací osa se sice točí, ale v nábojích kol je převod poškozený a přední kola tedy nic nežene. Nevím, jak to přesně říct česky, chyba byla ve wheel hub actuators. Spravit aktuátory v obou kolech bylo celkem drahé, asi QR 10 400, tedy asi 65 000 Kč, ale nechal jsem to udělat, protože v té době už jsem chtěl poslat auto domů do ČR, a to v co nejlepším stavu.

Takže když to vezmu kolem a kolem, za 123 000 km a téměř 7 let provozu auto dvakrát nenastartovalo (baterie), dvakrát byl problém s náhonem na přední kola, ostatní byla kosmetika. Nepočítám teď opravdu elektriky po koupeli ve slané řece, za což jsem si mohl sám. Celkové skóre z hlediska spolehlivosti podle mě není špatné, zvlášť když uvážíte, ža auto je provozováno v relativně extrémních podmínkách, topí se v písku, je na šíleném slunci, vibruje celé kilometry v tvrdé a kamenité poušti… Kdybych s ním celou dobu jezdil akorát do Kauflandu v Benešově, tak podle mě z výše uvedených závad zahrozí jen ta baterie.

Co místo něj?

S Raptorem první generace jsme velmi spokojeni, rodina si k němu vytvořila přímo emocionální vztah. V roce 2017 přišla na trh druhá generace, ale k ní jsme nějak láskou nezahořeli. Druhý Raptor má totiž jen šestiválec o objemu 3.5 litru. Sice s dvěma turby a vyšším výkonem (450 koní), ale přece jen ten zvuk – už to nemá ten charakter. Nákup dalšího vozu jsme tedy odkládali. Teď na konci roku 2020 to vypadá, že v třetí generaci příští rok by se mohl vrátit motor V8, což by samozřejmě bylo skvělé. V tom případě bychom auto obměnili. Pokud ne, uvažujeme o přestupu na RAM TRX – bestii s V8 HEMI a 702 koňmi. V každém případě to ovšem musí být pick up, ideální rodinný vůz!

PŘEHLED RECENZE
Vnější design
Vzhled interiéru
Motor a dynamika
Řízení a jízda
Zábava a speciální dovednosti
Prostornost
Spolehlivost

12 komentářů

  1. Gratuluju ke koupi, viděl jsem ho v Čechách jen jednou a je to nepřehlédnutelný vůz. Ať Vám dělá radost a díky za článek.

  2. Gratuluju k výběru srdcem! Z článku cítím, že to byl zásah do černého – a tak to má být. Ať dlouho a spolehlivě slouží.

  3. Děkuji za perfektní recenzi. Ostřílení redaktoři by k vám měli vzhlížet. Až vaše představení a postřehy mě přesvědčili, že do tohoto vozu mám jít. Kamarád ho má, ale pořád jsem váhal, protože jsem spíše “limuzinovy” muž a mam rád velké koráby a pohodlí. Ovšem proporce, vlastnosti a zpracování tohoto vozu pro mě odhazují stranou komfort limuzín typu A8 a již mám objednaného tohoto Gladiátora silnic. Ještě Děkuji.

  4. Tím autem jezdím už 4 roky a dobrý i na Česko. Zdá se, že ten model z Kataru je standard což třeba oproti Toyotě která je diametrálně jiná pro tento svět je dobrá zpráva. Pokud si to dovezete do Čech, tak se budeme asi potkávat. Michal

    Ps. Už sem asi těžko zavítám ale moje auto je stříbrné což je zatím jediné v Česku pokud vím.

  5. Ahoj, moc pekne napsanej clanek, dovolil jsem si ho sdilet na nasi nove fb skupine venovane Fordum 4×4. I kdyz znacne opozdene ale preju hodne stastnej km stim krasavcem :-)

    Miloslav

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno