Články označené štítkem Maďarsko

Jak maďarský kopáč donutil Chucka přiletět do ČR

MobilMania: Jak maďarský kopáč donutil Chucka přiletět do ČR (přepis mého vyprávění na Czech Internet Foru).

Martin Jaros na CIF 2010

Blábolím na Czech Internet Foru 2010

Krzysztof Varga: Guláš z turula

„Z dětství v Maďarsku jsem si ze všeho nejvíc oblíbil vůni, která se linula z bytů kolem jedné hodiny odpoledne, kdy se prostíralo na stůl. Nasládlé aroma zeleniny dušené na sádle, leča, plněných paprik a zapékaných brambor. Levných, sytých jídel o jednom chodu, po nichž už člověk nemusel celý den nic jíst.“ (7)
Číst dál »

A zase práce

No jo, je to tak. Od července se vracím domů; po devíti letech u Vodafonu měním tričko a nastupuju k T-Mobilu. Zároveň se taky logicky stěhujeme z Maďarska zpátky do ČR.

Jak se taková věc semele? Nebudu si vymýšlet žádná sofistikovaná zdůvodnění ani povídání o tom, že po tak dlouhé době potřebuju změnu a že u Dunaje je moc komárů atd. atd. (i když teda ti komáři tu jsou!) T-Mobile mi prostě udělal nabídku, která se nedala odmítnout, jak říkal kolega Corleone. A tak do toho jdu a těším se. S Vodafonem jsem to udělal pěkně transparentně, všechno jsem jim tady řekl, dohodli jsme se, s vedením českého Vodafonu jsem se taky hezky rozloučil a je to. Byli jsme a zůstáváme přáteli – ono to po těch letech ani jinak nejde.

Lidi v T na mě udělali skvělý první dojem, myslím, že si mi tam bude líbit. Je jasný, že je to jiná firma a má trošku jiná očekávání – nečekejte proto prosím žádné blázniviny v TV. Ale se zbytkem komunikace si opravdu zkusíme pohrát, ať je všechno co nejlepší pro zákazníka. To je taková jediná zásada, které si vážně držím, a chci to tak nechat. Tak mi prosím držte palce a těm v T taky, ať jsou se mnou spokojení.

Jaro v Uhrách

V Maďarsku se už delší dobu koná jaro, což je paráda. Teplo, světlo, slunečno, místy už vykukují i typické maďarské dekolty, které jsou tak hluboké, jako je Balaton mělký. Čápi přilítli už asi před měsícem. Zde náhodný kolemjdoucí v Hortobágyi.

Trocha nestydaté sebechvály

Největší maďarský časák o reklamě – Kreatív – zrovna zveřejnil žebříček reklamy za rok 2009. Je to něco jako reklamní Oskaři a hrozně se tu na to věří. Žebříček se počítá ze všech cen, co kdo za rok obdržel. No a nás hrozně potěšilo, že Vodafone se stal 2. nejkreativnější firmou v zemi. Je to docela skok – před rokem jsme byli až sedmí. Jestli se chcete trochu pocvičit v maďarštině, tak tady je tabulka a link na celý článek.

Pro začínající hungaristy: to sexy slovo „ügyfelek“ v záhlaví tabulky znamená „klienti“.

No, jsme rádi. Reklamy se líběj, ukazatele značky letěj nahoru a prodeje jsou taky fajn – jsme jediný operátor v Maďarsku, kterému přibývají zákazníci. Není to špatný, mohlo by bejt i hůř.

Rodina

V září jsme spustili novou kampaň Vodafone Rodina. Jestli se chcete kouknout na verzi s anglickými titulky, tady je. Spot točil český režisér Jakub Kohák a udělal to skvěle. Reklama prodává jak vzteklá, takže všichni ve firmě mají pusu od ucha k uchu…

Tahle Youtube verze má opravdu děsnou kvalitu obrazu, ale lepší zrovna po ruce nemám, takže musí stačit.

A ještě krátký 15sekundový spotík na telefon…

Heikki

Musím se pochlubit – mám další formulový skalp. Ve čtvrtek jsem dělal malý rozhovor s Heikki Kovalainenem a jako největší trapák jsem si od něj nechal podepsat čepici. Po loňské soutěži s Lewisem Hamiltonem a předloňském setkání s Davidem Coulthardem mám tedy na kontě už tři piloty. Jsem holt fanda, co nadělám.

Držel jsem dneska Heikkimu palce, a taky mu to docela jelo – skončil pátý.

Bitva s Turkem

O víkendech je teď bez výjimky hic jak blázen a my projíždíme Maďarsko křížem krážem. Včera jsme se cestou z vinařské oblasti Villány (dole kousek od chorvatských hranic, asi nejjiskrnější červené ve střední Evropě) zastavili u slavného Moháče. Jo jo, tam, kde byla ta velká bitva s Turkem.

Žijou tam dvě národnostní menšiny, což Maďaři okázale respektují cedulemi v němčině a chorvatštině. (I když jinak se zrovna probíhající volební kampaň nese čistě v duchu „Maďarsko Maďarům“. Ale o nacionalismu až někdy příště.)

Timince jsme se museli vysvětlit, že tady kdysi dávno maďarský a český král Lajos II. bojoval proti Turkům. A že umřel támhle v tom zatrachtilém potoku Csele. Překvapilo ji to, protože my jako rodina máme přece Turecko rádi a ona dodnes vzpomíná na to, jak si v Istanbulu hrávala s dcerami domovníka Hasana. Takže nakonec položila věnec i za Turky. No není to pěkné gesto od takové česko-maďarské holčičky? Na Timi je vidět, že se ta naše Evropa za těch skoro 500 let přece jen trošku zcivilizovala.

Jo a mimochodem – potok Csele je zatrachtilý nejen kvůli Ladislavovi Ludvíkovi II. Jagellonskému, ale taky kvůli tomu, že dodnes terorizuje okolí nekřesťanskými hordami komárů. Když jsem se před lety flákal v dunajské letě, tak jsem myslel, že tam je komárů docela dost. Ale moháčské bažiny hrajou ještě úplně jinou ligu, což je dodnes vidět na celé naší rodině.

Jo a ještě jedno mimochodem. U nás doma, páč bydlíme u Dunaje, je momentálně taky překomárováno. Sousedi nám říkali, že už si stěžovali na samosprávě čtvrti Óbuda (Stará Buda). Že prej je polovina května a považte, ještě neletěl vrtulník! Koukal jsem na to jak blázen – co s tím má co dělat vrtulník? Ale teď už to vím – město platí každý rok vrtulník, který přelétává nad Dunajem a kropí komáry nějakým svinstvem. No a tento rok bylo potřeba zahájit protikomáří kampaň již počátkem května, ale samospráva se dobře o týden opozdila. Zločinci! Takže nyní i Bea sedí doma a čeká, kdy se na obzoru objeví přátelské vrtulníky.

Hekk hekk hekk

Jaro v Maďarsku je super. Přece jen je tu o kus tepleji a hlavně slunečněji než v Čechách, no a teď v dubnu už je to docela znát. O víkendu se celá Budapešť nahrne na naše nábřeží – bydlíme krok od Dunaje v nejzelenější části města – a všichni se tu začnou rekreovat o sto šest. Všechny bývalé csónakházy (domy, v nichž bývaly na zimu uloženy čluny) jsou zrekonstruované na hospůdky, které teď slavnostně otevřely. Každá má ohromnou terasu vybíhající až do vody a v každé jsou mraky Ištvánů a Ildikó, které se cpou pečenými hejky (hekk) a jinou čerstvou rybinou. Voní mi to prakticky až k počítači. Ještě víc oceňuju, že obyvatelstvo je natolik pokročilé, že ty ryby často zapíjí českým pivem – hlavně Plzní nebo Budvarem. Ale i Kozel se točí v jednom podniku cca 50 metrů od nás. To už je vážně parádní kombinace. I ten Dunaj se úplně změnil. Jezdí tu teď jiné, větší lodě – výletní parníky z Rakouska, ale i těžké kusy s ukrajinskými nebo moldavskými nápisy. To se mi líbí, je to skoro jako vloni na Bosporu.

My víkendy prožíráme ve fantastických cukrárnách (máme teď nového favorita, ale o tom příště) nebo jezdíme nahoru do Szentendre, což je něco jako maďarský Český Krumlov. Tady je zrovna Timi v takové venkovské idylce. Další fotky jsou zase na SmugMugu.

Timi v Szentendre

Faršang

V Maďarsku se slavil faršang (karneval) a ve školce byla samozřejmě akce. Timi šla za Pirošku, tedy za naši Červenou Karkulku. Mimochodem ve školce se Timině moc líbí. Když jsme ji tam v listopadu vedli poprvé, mysleli jsme, kolik nebude řevu. Ale nebrečela ani jednou. Našla si tam svou první životní kamarádku – Gréti – a kvůli ní chce do školky i o víkendu. No tak kéž jí to vydrží.