#36 Jídelna

8
4281

Jídelna koleje Keble v Oxfordu. Fotku pořídila Timi – objíždí teď univerzity a ověřuje na místě, která je ta pravá.

Timi vybírá školu a je to sakra náročná operace. Má spoustu kritérií, mezi nimiž to hlavní je co nejdál od rodičů a co nejdál od země, kde holky nosí černé abáje! :-) Ale vážně, dceři už je 17 a člověk úplně vidí, jak ptáče chce vylítnout z hnízda. Pro nás fosílie je tohle období takové hořkosladké, ale samozřejmě Timi pomáháme a bereme její hon za dobrou školou vážně.

Timi chce studovat biomedicínskou vědu – chce být výzkumnice, pracovat v laboratoři a vyvíjet třeba léky proti malárii nebo vakcíny proti příštím covidům. Což je podle mě úžasný plán. Má o téhle své vědecké kariéře jasno už asi 10 let, takže tam žádné diskuse nevedeme. Školy vybírá důsledně podle toho, jak se tam učí a dělá ta její věda. No a taky by si přála velké město. Já jako rodič bych ji samozřejmě rád viděl v nějaké díře v polích, v malém městečku, kde ta jedna univerzita je všechno. Jsou takové školy. Ovšem dcera má z neznámých důvodů k polím a lukám odpor a místo kravínů chce vidět obchody a kluby. Nechápu to, ale co s tím nadělám?! Ona to vysvětluje tím, že ve velkých centrech ta věda tepe víc a že se snáze stane součástí týmu, který opravdu něco dělá. No…

Máme už hrubý seznam asi 15 škol, které Timi zvažuje. Musíte mít nějaké ty vysněné školy, kde je šance docela malá, pak nějaké ty středně atraktivní volby, kam se nejspíš dostanete, no a tak pár těch bezpečných, které vás vezmou prakticky i se zavřenýma očima.

Nejdřív se Timi jela podívat do Anglie. Její nejoblíbenější školou v Anglii je Imperial College London (ICL). Je to škola zaměřená výhradně na tvrdé vědy, nedělá žádné společenské obory, a to se Timi zamlouvá. V žebříčcích je ICL spolehlivě mezi deseti nejlepšími univerzitami na světě, třeba v posledním vydání QS sdílí ICL šesté místo s Caltechem.

Timi se strašně líbila atmosféra na škole i mezinárodní složení studentů – hned říkala, že „sem patří“. Taky se jí líbí moderní způsob výuky a důraz na praktickou práci v laboratoři. V Oxfordu jí přišlo, že lidi mají nosánek trošku víc nahoru, a na to je Timi strašně citlivá, to fakt nesnáší. Takže i když na návštěvu školy na moje naléhání jela, cítím, že to není její srdeční volba. A taky je na Oxford mnohem těžší se dostat, to je třeba říct. Timi má sice ve škole super čísla, třeba v maturitě IB má předpovězené skóre 44 (ze 45 možných) – jestli znáte IB, tak to dovedete ocenit – a i jinak je šikovná, ale s Oxfordem nikdy nevíte. Jen dobrý prospěch nestačí, jde tam i o jiné věci. Na top školách v Americe je to ovšem ještě horší, tam jde hlavně o ty jiné věci. I tak si myslím, že Timi by v Oxfordu šanci měla, ale když nebude chtít, tak nebude chtít, nutit ji nikdo nebude.

Z té první desítky škol se Timi ještě bude hlásit na UCL (taky v Londýně) a na MIT (téměř bez šance, víme). A k tomu má ještě pár dalších škol, které jsou jí sympatické a splňují její vědecká kritéria. Třeba UC Berkeley, z těch trošku jednodušších pak UC San Diego, New York University nebo University of Washington. Americké univerzity jedeme okouknout společně právě teď – z toho ještě přinesu větší report.

Já do toho nakonec ani moc nezasahuju. Osobně bych byl nejšťastnější, kdyby byla v té Anglii – je to blízko a připadá mi to bezpečnější. Ale ať jde, kam ji srdce a rozum potáhnou. Úloha nás rodičů v této fázi už je jen ji podpořit a být kdykoli k dispozici. A přát jí dobrý a smysluplný život a kariéru. No, kéž by. Teď už musíme doufat, že základy má položené dobře a že ten zbytek už dodělá sama.

8 komentářů

  1. Úžasné, že od dětství ví, co chce v životě studovat i dokázat. Chápu pocity rodičů, když jim dítě odejde tak daleko do světa a obdivuji postoj k tomu. Hodně sil rodičům a úspěchů Timi.

  2. Inspirativní. Máte šikovné děti, pravděpodobně lecos pochytili od rodičů. ;)
    Musíte být právem pyšný. Timi má našlápnuto k velkým věcem. Od králíčků po biomedicínu.
    Z povzdálí fandím celé vaší rodině. Jste frajer. Rád bych vás někdy poznal osobně.

  3. Nic úžasného na tom nevidím. Dcera dělá vědátorku a vidím, co to obnáší. Ne, že bych to ženským nepřál, ale vědu by dělat neměly. Kromě snad takových, pro které je to smysl života a necítí to klasické ženské poslání. Stejně nikdy nic tak krásného a úžasného, jako synek, ke kterému se ve třiceti konečně „dopracovala“, ve vědě nevykoumá. A i kdyby. Však on by to někdo vykoumal místo nich.
    Oni těm holkám všichni strašně lžou.

    • Myslím, že jakákoli dcera především ocení, když bude moct dělat to, co ji baví, ať už to bude plození dětí, nebo čistá věda. ;-)

      • Je ale fakt, že většina by postupem času chtěla obojí ( většinou nejprvenadšní pro práci, později se objeví tikající biologické hodiny ) a prostě jsou obory, kde to moc dohromady nejde. Já konkrétně to zase pozoruji v medicíně, resp.v chirurgii. Proti minulosti nastupuje mnohem víc holek ( kluci už holt míří do lépe placených oborů mimo medicínu ) a počáteční nadšení se postuně mění v únavu a zatím ani jedna z kolegyň se po mateřeské ( a to zde znamená většinou až po atestaci, takže první dítě nejdříve ve 32 ) nevrátila na plný úvazek ( mají manžela, který je uživí ). Navíc už poté nejsou ( a chápu – ani nemohou být ) plnohodnotnými členy týmu, protože s malým dítětem doma nemohou sloužit 6 služen za měsíc. Problém je, že nikdo to „za ně “ navíc neodpracuje, protože i ti kluci chirurgové už jsou na maximu možných limitů ( a dle norem zákoníku práce klidně i 2x přes limit ). To je třeba důvod , proč by holky spíše neměly velké operační obory dělat , pokud nemají zázemí = chůvu ,nebo manžela, který je doma. Mohou být šikovné, ale k určitým typům práce je potřeba víc než šikovnost a talent. Bohužel to řada z nich zjistí až časem. Ale to je samozřejmě glosa platná pro poměry českého zdravotnictví, ve světě to ( někde ) bude určitě lepší :-)

        • Tak to máme štěstí, že to ty holky berou, když kluci odchází mimo medicínu. Sice píšete, že jsou v práci málo, ale aspoň někdy, když ti kluci tam nejsou vůbec.

    • Mít první dítě ve třiceti přece není žádná pohroma, není to problém ani po zdravotní stránce ani po žádné jiné. Možná spíš Vy s tím máte nějaký problém. Vědu ve světě ženy dělají, tak proč by nemohly ty české. Spíš je u nás zkostnatělý neflexibilní systém, který možná už dopředu ženy odrazuje, a chybí částečné úvazky. Muži a ženy jsou odlišní a ve vědě je potřeba, aby ženy byly zastoupeny, tato oblast by pak byla často ochuzena o jiný přístup.

  4. Mě vůbec nenapadlo to rozdělovat podle toho, co kluci a co holky. Timi je moje dcera, ať dělá, co chce ona. Já jí v tom můžu jen pomáhat a doufat, že v tom bude šťastná. Snad bude, a když ne – tak chlapi taky často nenajdou štěstí vyloženě ve svojí práci, ale spíš v tom mimopracovním životě. Žádný rozdíl mezi pohlavími tam nevidím. Jsme v roce 2022. Přece nebudu Timi nějak odrazovat od toho, co chce dělat?!

Napsat komentář: Petr Zrušit

Váš komentář
Jméno