založeno na skutečných recenzích!

O víkendu jsem si omylem zajel na Velikonoce do Slovinska a to mě tak zdeprimovalo, že jsem dlouho nemohl vybrat pořádné téma. Uvažoval jsem o recenzi své výplatní pásky, typologii Moraváků v Praze a o tom, proč developeři dávají projektům jména jako Zelené údolí, Palouk, Vinice nebo Podvinný mlýn, když by jim mohli říkat prostě a jednoduše Obří Staveniště S Krátery Plnými Litého Betonu, Kde Jsou Baráky 2 Metry Od Sebe. Ale pak jsem si uvědomil, že to všechno by bylo moc originální a že bych měl zkusit něco, co už napsal úplně každý. Proto jsem vypotil recenzi na film Pupendo, která je zajímavá už tím, že jsem Pupendo nikdy neviděl.

Kdo v České republice umí číst, nemohl si nevšimnout nejméně 17 reklamních interview a šikovně umístěných recenzí, které v národu vzbudily lásku k Pupendu ještě předtím, než vůbec přišlo do kin. I já jsem byl dojat jedním rozhovorem s Vilmou Cibulkovou, kde se líčily nahé scény z filmu a otevřeně řešily podstatné detaily jejího pubického ochlupení. (!) Definitivně mě pak o kvalitách Pupenda přesvědčil jistý žurnalista, když mi soukromě sdělil, že poprsí paní Vilmy dosahuje bezprecedentní velikosti 1,1 taťounu. Pro vysvětlení připomínám, že Iva Taťounová byla svého času mluvčí společnosti Eurotel a že kdo se v branži pohybuje, dovede význam téhle jednotky ocenit.

Když jsme u těch trčících ňader, vzpomněl jsem si náhodou na Lindu Š., vysokou a sebevědomou femme fatale z Fakulty sociálních věd, s níž jsem chtěl chodit v roce 1996. Kdo ji znáte – a budou vás mraky, protože je taková průrazná – tak ji pozdravujte. Ještě dnes trnu při vzpomínce na to, jak se Linda a její banda blazeovaných intelektuálů uvolila vzít mě, burana, na nějaký klubový izraelský film, který v každé zemi přežilo maximálně 17 diváků.

Dvě hodiny jsem se tehdy vrtěl a těšil, jak tu hrůzu zdrbnem. Ale když ta umělecká jatka skončila, zapištěl ten nejčerněji oblečený intelektuál něco jako „Přátelé, tenhle snímek si zaslouží, abychom si o něm pěkně pomlčeli. Taková hloubka se musí nejdřív vstřebat.“ A co já?!? Jak jsem byl naivní, počkal jsem asi půl sekundy – myslel jsem, že mezitím už to absorbovali – a pak jsem poznamenal, že jestli všechny izraelské filmy jsou takhle zajímavé, tak že už chápu, proč Palestinci obnovili intifádu. Všichni se na mě podívali, jako bych právě trhnul mezi dveřmi celé Chcete mě i s Martou Kubišovou, a s Lindou byl konec. (Lindo, jestli tohle čteš, musíš být šťastná, opravdu jsem skončil jako loser!)

Ale zpátky k Pupendu. Já vím, tyhle odbočky jsou hrozné, ale člověk ze sebe ty komplexy nějak dostat musí. A myslím, že to pořád dělám elegantněji než Lucie Vondráčková, čímž ale nechci říci, že kdybych měl takovou tetu, tak že bych třeba nezmagořel ještě dřív.

Herecké obsazení filmu je evidentně výborné. Na všech fotkách je Jaroslav Dušek, o jehož existenci jsem před pár lety vůbec nevěděl a teď je najednou v televizi obden. Ale to samé už jsem prožil i s tampóny o.b., takže si nestěžuji. Zjev pana Duška (soudím podle tzv. koupací fotky z plakátů) je takového rázu, že je jasné, že se ke své práci nedostal přes postel a že musí mít fenomenálně rozvinuté ty herecké přednosti, které Arnoldu Schwarzeneggerovi chybí. Už to je záruka když ne příjemné podívané, tak alespoň solidního poslechu. Zvlášť v dnešních moderních kinech s prostorovým zvukem, kde vám zespoda zleva někdo chrastí popcornem a zprava zezadu vyzvání Nokia 3310.

Dějová linie je zřejmě to jediné, co je na filmu trošku slabší. Alespoň podle Mirky Spáčilové z Mladé Fronty Dnes, která tento názor zastává už 36 let. Mirko, dovolte mi říci vlastní mínění – dějovou linii si inteligentní člověk domyslí, ale kde absentuje taková ta linie, co se objeví, když se mladá holka naproti vám předkloní, tam už to nedohoníte. Což mi připomíná, že samotnou Mirku Spáčilovou musím někdy extra zrecenzovat, aby to jednou dostala od umění zpátky.

Můj celkový dojem z filmu je vynikající. Dokonalé PR, vtipný pan Dušek a především nahatá dáma, která ve mně probudila vzpomínku na Lindu, ušlechtilejší, hlubší a špičatější emoce. Jestli umění je to, když se vám jakoby chce na záchod a přitom tam vlastně vůbec nepotřebujete, tak je Pupendo umění. Na mé slavné stobodové stupnici dostává 80 bodů. Dosavadní rekord, o 79 více než matka Natálky Pawlowské i s tou zatracenou liazkou, co ukrývá v halence.

izraelské filmy jsou to nejhorší, když chcete rychle svléknout spolužačku

90 skřeků ztraceno

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno