Omán 2015

Ze všech stran jsme slyšeli, že nejhezčí zemí Zálivu je Omán. Že prý se tam vyskytuje i něco jako příroda, že prý tam spontánně roste zeleň, že prý tam mají krásné hory a konečně že i sami Ománci jsou krásní člověci. Zkrátka a dobře, že Omán je prostě mus. A tak jsme umyli náš náklaďáček, žena si sbalila těch 400-450 kg drobností, bez kterých si cestování nedovede představit, naložili jsme děti a vyrazili na velkou cestu směr Maskat.

Plánek cesty, ať z toho máte geograficky pojem. Začali jsme úplně vlevo v Doze. Cestou jsme překonali Saúdskou Arábii a vjeli do Emirátů. Tam jsme dvě noci spali – konkrétně v Abu Dhabi. V Al Ain jsme překročili hranici do Ománu, kde jsme udělali kolečko ve směru hodinových ručiček. Celkem jsme za 12 dní urazili 4300 km. A byly to úžasné kilometry, jedna z nejlepších dovolených, co jsme kdy měli.

Omán mapa cesty

Legrace začala už v Saúdské Arábii. Bea musela na sobě mít abáju a sedět v autě vzadu, protože taková jsou v Saudi pravidla. Mezi náma, pro mě to bylo super, protože jsem konečně měl celou sedačku vedle sebe volnou pro foťák a pro pití. Bee to neříkejte, ale mají to ti Saúdi dobře vymyšlený!

Saúdská Arábie žena v autě Beata Jarošová

V Saudi jsme ovšem strávili jen hodinku – jen jsme tam přelítli 120 km po dálnici. Hned na hranici s Emiráty se Bea zase prudce emancipovala a hnala se dopředu, zatímco chudák foťák musel zase na podlahu. Takový jsou dneska ženský.

Saúdská Arábie žena v autě Beata Jarošová

Mekka byla od téhle křižovatky asi 1400 km a Rijád 500 km. Víckrát už se do Saudi asi nepodíváme, ale bylo pro nás důležité tam aspoň jednou vkročit, když už žijeme tak blízko.

Saudi Arabia near border with UAE

Neformální odpočívadlo na dálnici v Saudi. Krajina byla přesně taková, jakou byste od Saúdské Arábie očekávali.

Martin Jaroš Tímea Jarošová poušť Saúdská Arábie

Mimochodem, všechny přechody hranic byly naprosto bez problému a žádný netrval déle než 15 minut, a to i s nákupem pojištění pro auto. Celníci byli přátelští a z bláznivých Evropanů cestujících autem měli evidentně radost. Třeba když jsme vyjížděli ze Saúdské Arábie, celník se na mě už zdálky usmíval a volal „Hello, Mr Martin!“ Když jsem k němu dojel, tak jsem se přátelsky podivil, že zná moje jméno. „I am the government, I know everything,“ zasmál se on – tedy „Já jsem vláda, já vím všechno.“ Naše jména mu asi prozradila nějaká čtečka SPZetek namontovaná pár set metrů před celnicí. Všichni o takových věcech vlastně víme, ale stejně nás vždycky překvapí, jak jsme sledovatelní.

A to už tankujeme v Emirátech, někde před Abu Dhabi. Brali jsme modrý super asi za 12.6 Kč za litr. V Emirátech je halt palivo skoro dvakrát dražší než v Kataru. Mimochodem, za celou cestu jsme měli skvělou spotřebu 17.3 litru l/100 km. To je o 3-4 litry méně než můj dlouhodobý průměr, který šponují zácpy v Doze. Nikdy jsem netušil, že ten náš tank dokáže být tak úsporný.

Petrol prices in UAE

Odpočinek v Abu Dhabi. Ještě nikdy jsme tam nebyli, tak jsme se zdrželi a pořádně si město prohlídli. To malé vlevo je Maniho hlava. To velké vzadu je mešita šejka Zajda – Sheikh Zayed Grand Mosque. K ní se ještě dostaneme.

Abu Dhabi Shangri-La infinity pool Sheikh Zayed Mosque

I když to z Maniho výrazu není patrné, Abu Dhabi na nás udělalo překvapivě příznivý dojem. Je pěkně dotažené, dokončenější než Doha, ale zároveň je klidnější než přece jen trošku bláznivá Dubaj. Dovedu si představit, že se tam dobře bydlí.

Abu Dhabi Shangri-La pool

Ranní pohled na mešitu z pláže, která patřila k naší ubytovně. Je to strašně elegantní stavba.

Sheikh Zayed Mosque seen from Shangri-La Beach

Před hotelem vidíte věc, která mi udělala asi největší radost – na téhle cestě si Mani konečně oblíbil knížky! Najednou čte stejně maniakálně jako jeho sestra. Oba čtou za chůze, ve výtahu, cestou do auta a tak dále a tak dále.

Shangri-La Abu Dhabi entrance

Tahle věc s knížkama je pro mě dost důležitá. Já mám knížky rád celý život a benešovské knihovně vděčím za 90 procent toho, o čem přemýšlím. Až do téhle dovolené jsem si dělal starosti, jestli to Maniho taky chytí. Vím, že děti dneska celkově čtou míň a kluci kór. Ale najednou se něco zlomilo a Mani si začal sám od sebe v autě číst a vydržel to celé hodiny. Jak se dalo čekat, oba preferují při čtení angličtinu, z čehož mám trošku smíšené pocity. Doma už pro něj třicet let suším Ferdu Mravence a Vinnetoua a teď snad abych to hodil do kamen. Ale lepší něco než nic. Mani je vůbec tou angličtinou zasaženej nejvíc z rodiny – má nejkrásnější přízvuk, což je pěkné, ale taky se mu nejrychleji kazí čeština, což už tak pěkné není. Ale zlobit se na něj nemůžu. Někdy zapomínám, že je mu furt jen šest a v Čechách by ještě ani nechodil do školy. Ale už mluví plynně anglicky, maďarsky a česky, ve škole chodí na německý kroužek a v září začne španělštinu. To je o čtyři jazyky víc, než jsem v jeho věku dělal já. Kdykoli si tohle uvědomím, tak zmlknu a nechám ho na pokoji. On sám o sobě říká, že je hloupej, protože ho o tom neustále ujišťuje jeho sestra, ale já vím, že tichá voda břehy mele.

A to už jsme před mešitou. Po většinu času vypadaly děti přesně takhle. Jediný problém je v tom, že Mani si čte nahlas, což Timi dovádí k šílenství.

Sheikh Zayed Grand Mosque kids reading

Mešita je opravdu moc fajnově udělaná, a to zvenku i zevnitř. Je schválně postavená tak, aby sjednocovala národy. Stavbu vedlo italské studio Impregilo, které použilo nejlepší kámen z Itálie, Indie, Činy a Makedonie. Jen toho makedonského mramoru, ze kterého je vnější obložení minaretů, padlo 115 119 m2. Takže si asi dovedete přestavit tu fakturu.

Sheikh Zayed Grand Mosque

Florální motivy na sloupech nejsou namalované – jsou sestavené z různobarevných mramorů ze tří kontinentů.

Sheikh Zayed Grand Mosque pillars

Ukázka interiéru. Lustry jim dělali Němci – Faustig z Mnichova. A samozřejmě použili milióny křišťálů od Swarowskiho. Ale Češi by tuhle práci zvládli taky. Koberec jsem ani pořádně nefotil, ale je to největší celistvý tepich na světě. Má 5627 m2, dělalo na něm 1200-1300 lidí po dobu dvou let a váží 35 tun. Jen si představte, jak ho jdete vyprášit na tu železnou konstrukci za panelákem.

Sheikh Zayed Grand Mosque chandelier

Selfie.

Sheikh Zayed Grand Mosque selfie

Takhle vypadala stavba večer z našeho balkónu. Systém osvětlení je velmi rafinovaný a jeho scénáře prý nějakým způsobem sledují fáze Měsíce.

Sheikh Zayed Grand Mosque at night

Po dvou dnech strávených po mešitách, tržnicích a akvaparcích jsme práskli do koní a přes Al Ain vjeli do Ománu. Na fotce jsme asi 500 metrů před celnicí – a přechod je to opravdu dokonalý. Rázem končí nudná rovina a začínají krabaté skály, které vás budou v Ománu provázet na každém kroku.

Al Ain road to Oman border crossing

A tady už klesáme k hlavnímu městu Maskatu. Sněhobílá města a hnědé skály, to je celý Omán. A dokonalá infrastruktura.

Oman highways Muscat

Chtě nechtě jsem musel smeknout klobouk před lidmi, co v Ománu staví dálnice. I v Evropě by patřily k těm úplně nejlepším, a to jsou přitom postavené ve velmi těžkém terénu. Nevím nevím, jak by se na tohle tvářili odborníci z ŘSD. Postavit tohle v našich podmínkách by jistě překročilo finanční možnosti planety, natož naší malé země.

Omán dálnice ve skalách

Naše bydlení je asi 10 kilometrů za Maskatem. Poslední zátoka před hotelem…

Qantab Beach Oman Muscat

Bydlení v zátoce Barr Al Jissa. Ale rovnou vám řeknu, že my v těchhle resortech moc času nestrávíme. U bazénu nebo na pláži vydržíme maximálně hodinku denně a hotel bereme jen jako základnu pro nekonečné výlety. A pro dobré snídaně, na to nás užije.

Shangri La Barr Al Jissa Oman

Obě děti strašně rády sbírají mušličky; máme už toho doma celé kýble a nesmíme to ani vyhodit. V Ománu jsou úplně jiné druhy než v Kataru, takže děti byly u vytržení.

Barr Al Jissa Shangri-La beach shells kids

Mani právě němě prožívá duševní otřes, protože mu moře vzalo jeho pracně budovaný hrad. „Timi, příliv nás porazil,“ komentoval to pak můj milý hošík.

Timi Jarosova Martin Jaros Oman Beach Shangri-La Barr Al Jissah

Celá rodina už prokoukla, že vždycky, když je fotím, svítí jim slunce do očí. I Mani už má řeči. Jsou to asi poslední roky, co mi vůbec ještě zapózujou.

Barr Al Jissa Shangri-La Jaros family

A to už je jeden z našich typických výletů – pevnost Nachl (Fort Nakhal) kousek na jihozápad od Maskatu. Její historie sahá až do předislámských dob, ale nedávno byla pečlivě zrenovována, jako ostatně všechno v Ománu. Jestli máte rádi hrady jako já s Beou, tak je pro vás v Ománu ráj.

Fort Nakhal Oman

Tuhle fotku z Nachlu mám rád, protože shrnuje celý Omán. Staré pevnosti, kolem obrovské háje datlových palem a banánovníků, usměvaví chlapi s kulatými ománskými čepičkami (kumma) a jako pozadí skály. Je to vizuálně příjemná země.

Fort Nakhal Oman

Ale je tam trochu teplo, to zas jo. Je to jedna z mála zemí, kde je ještě o pár stupínků víc než v Kataru. Zažili jsme ráno, kdy jsme po snídani sedli do auta a teploměr ukázal 39 stupňů. A to byl prosím druhý nebo třetí den dubna. V Kataru něco takového zažijete až tak v květnu. Mně takové počasí hrozně vyhovuje, protože jsem vyloženě pouštní typ, ale musím přiznat, že rodina si při zlézání vysokých schodišť v pravé poledne neodpustila několik necitlivých poznámek. Ale co chcete. Omán leží přímo na obratníku Raka, slunce tam dokáže stát přímo v zenitu a teploty tomu odpovídají. Ani v tropech není takové teplo jako na obratnících.

Fort Nakhl Oman

Mimochodem, všimněte si před pevností Nachl vyschlého řečiště – wádí. Takové najdete po celé zemi. Na téhle fotce stojím přímo uprostřed takového kamenného veletoku. V celém Ománu se smí kdekoli volně kempovat, ale zrovna ve vyschlých wádích se to nedoporučuje. Kdyby v horách náhodou zapršelo, tak vás pak blesková povodeň zbytečně rozšmelcuje.

Wadi Oman

I když jsem před chvílí ománské silničáře chválil, nerad bych vzbudil dojem, že ideálním autem pro Omán je Kia Picanto. Spousta těch nejzajímavějších turistických cílů v horách je přístupná jen po cestách nahrubo uplácaných buldozery, takže potřebujete seriózní vůz. Ideální je půjčit si na letišti landcruiser nebo přijet pickupem, jako jsme to udělali my.

Wadi Oman Ford Raptor

To samé místo z druhé strany (cestou do Wadi Bani Awf a Little Snake Canyon). Řidičské zážitky jsou v Ománu parádní. Náš statečný pickup zase ukázal, co v něm je. I Bea se v něm cítí bezpečně – po roce už tomu autu bezmezně věří a ví, že i já už jsem naučil základy řízení v terénu. Takže jsme si to opravdu užívali.

Ford Raptor Oman

V životě jsem neviděl tolik koz jako v Ománu. To zvíře tam do těch skal tak nějak sedne – navíc ho dělají se stejnou texturou jako ty šutry.

Oman goats

Vstupujeme do jednoho z nejkrásnějších údolí v Ománu, Wadi Shab. Musíte chápat, že po dlouhé době strávené v katarské poušti je pro nás úžasné jít mezi opravdovými skalami a nad originál sladkou vodou.

Wadi Shab Oman

Je to zábavná pěší túra a zvládly ji i děti.

Wahi Shab Oman

Na dně jsou bazény dokonale čisté vody. Někdy jí prý bývá i víc, ale poslední pořádný déšť v oblasti prý byl vloni v srpnu.

Wadi Shab Oman

Odměnou za výstup je koupání ve velkých přírodních bazénech na konci wádí. Bylo to snad nejpříjemnější plavání v přírodní nádrži, co jsem kdy zažil. Dokonalá teplota vody i vzduchu a k tomu ta čistota.

Wadi Shab Oman pools of water

Nikdo nechtěl z vody zpátky na cestu.

Oman Wadi Shab

Ještě kousek dál je prý úžasná jeskyně s vodopádem, kam se musí doplavat, ale nevěděl jsem, jak tam dostat svůj velký fotobatoh, aniž by to mělo vliv na funkci. A taky jsme byli trošku líní. Tak jsme to protentokrát nechali plavat.

Wadi Shab Oman

Jiný den, jiný výlet. Nedaleko obce Bimmah (Bammah) je v zemi obrovská propadlina vyplněná mořskou vodou. Říkají tomu Giant Sinkhole Park. A je to pěkné jako všechno v Ománu.

Oman Sink hole Bimmah

Samozřejmě jsme zajeli i do hlavního města Maskatu. Na fotce je hlavní mešita sultána Kabúse (Sultan Qaboos Grand Mosque). Muscat je hrozně pěkné město, zvlášť stará čtvrť Matra (Muttrah). Čisté bílé domy, občas skála – je to fakt úpravné, i když se ten celkový dobrý dojem nedá moc vyfotit. Rozhodně tam mají dobrý trh – souq, který je podle nás nejlepší v celém Zálivu. Trošku jsme se rozšoupli a koupili tam nějaké meče a dýky včetně malých házecích nožíků, které strašně imponují Manimu. Víme, že jsou to jen takové cetky pro turisty – ale zrovna tyhle cetky se nám prostě líbí.

Oman Sultan Qaboos Mosque

Zajeli jsme až na daleký východ do města Sur, které bývalo centrem loďařského průmyslu pro celý Záliv. Úžasná scenérie jako obvykle. I když to byl jediný den, kdy obloha byla nehezky plechová. V dalekém Kataru a Emirátech totiž zrovna zuřila písečná bouře, prý největší za pět let, a i v Ománu nám to trošku zkazilo barvu nebe.

Oman Sur

Ten samý večer jsme si našli pláž (White Beach) poblíž vesnice Tiwi a postavili si stan hned u dunícího Indického oceánu. Strašně jsem chtěl strávit alespoň jednu noc v Ománu nadivoko, aby děti viděly, že život nejsou jen hotely a livrejovaní portýři. Rozdělali jsme oheň, rozpálili gril (dřevo i uhlí jsme si poctivě vezli až z Kataru!), poslouchali moře, koukali na hvězdy a vyprávěli si – bylo to úplně jak z nějaké reklamy na rodinný život. Přesně jak jsem doufal, byl to nejkrásnější večer z celé dovolené. Následná noc zase až tak pohádková nebyla, protože co si budeme povídat, ty matračky ve stanu nejsou zrovna pohodlí samo a ten oceán taky dělá virvál jak svině, takže příště to bude zase spíš ten hotel, ale rozumíme si. Úlohu představit dětem romantický život jsem splnil a minimálně v synovi to snad zanechalo i dost pozitivní vzpomínky.

Camping White Beach Oman

Ráno děti pro změnu sbíraly mušličky. Pláž měla dost velké oblázkové jazyky – asi jsme večer předtím nenašli tu úplně nejkrásnější. Omán má přitom kilometry a kilometry pěkných písčitých pláží. Ale i tak to bylo moc příjemné.

White Beach Oman Tiwi

Pak jsme opět úplně změnili prostředí a vystoupali po šílených serpentinách až do výšky 2200 metrů nad mořem, do masivu Jebel Akhdar (Zelená hora). Podle fotek to tak zrovna nevypadá, ale občas tam prý prší, takže se tam do určité míry daří zemědělství. Konkrétně se tam pěstuje granátové jablko a dále vonný kadidlovník, což je opravdu nešťastné jméno, ale co naděláme. Z jeho pryskyřice se dělalo a dělá aromatické kadidlo neboli olibanum, které je i dnes klíčovou surovinou pro nejluxusnější parfémy (najděte si třeba fajnšmekrovskou značku Amouage, kterou založila přímo rodina ománského sultána a která vyrábí údajně nejdražší parfémy na světě).

Jebel Akhdar Oman

Na vrcholu Jebel Akhdar stojí hotel Alila, který láká turisty z celého Zálivu na tu nejdražší komoditu – vzduch až o 20 stupňů chladnější než dole u moře.

Alila Jebel Akhdar

Žádný sníh ale nečekejte. I teď v dubnu jsme se bez problémů koupali ve venkovním bazénu.

Alila Jebel Akhdar pool Timea Jarosova

Hotel sahá až k samému okraji obrovského kaňonu – Manimu to bylo jedno, ale někteří hosti si k tomuhle bazénku pomalu ani netroufli.

Alila Jebel Akhdar pool and view

Uklidňující pohled do údolí.

Alila Jebel Akhdar view

Hotel je celý z místního kamene (kdo by tam taky tahal materiál odjinud, že) a uvnitř je komplet v ománském stylu. Člověk si na to kupodivu zvykne.

Alila Jebel Akhdar

Před naším domkem. Opravu nevím, koho napadlo to postavit přímo u samé propasti, ale prostě jim to tak vyšlo.

Oman Alila Jebel Akhdar hotel

Z Alily jsme samozřejmě zase podnikali výlety. Největší magnet v oblasti je bývalé hlavní město Nizwa (Nazwá), kde je mimojiné úžasná pevnost. Když po ní rodina chodila, připomnělo mi to scény z Prince of Persia.

Nizwa Fort

No a pochopitelně je tam i hezký trh. Koupili jsme tam místní košíky na datle, které se dají na zdi věšet do zajímavých kompozic, jak jsme se poučili právě v Alile. To není to na fotce.

Nizwa Souq

Viděli jsme i opuštěné vesnice, které jsou pro Omán typické. Jak země zbohatla, spousta lidí odešla za pohodlnějším bydlením – ne třeba přímo do Maskatu, ale třeba jen níže do údolí, kam vede lepší asfaltová cesta. Tohle zrovna je vesnice zvaná Wadi Ghul.

Wadi Ghul abandoned village Oman

Další vesnice, která je v péči zubu času. Detail okna v Misfat Al Abriyeen.

Misfat Al Abriyeen Oman detail of a window

No a jako bychom neměli těch hor dost, tak jsme vyjeli i na nejvyšší vrchol Ománu, třítisícový Jebel Shams. Tedy až na vrchol ne, je tam prý nádherná tzv. Balkonová stezka pro odvážné pěší, ale tak drsní my jsme s dětmi zase nebyli. I tak to ale bylo super a auto si zase užilo.

Jebel Shams Ford Raptor

Vidíte tu cestu nahoru? To vám dá určitou představu, jak se tam jezdí. Právě když jsem dělal tuhle fotku, profrčel kolem mě mikrobusík udělaný ze starého landcruiseru. Kromě řidiče-sebevraha v něm způsobně sedělo 6 holčiček ve školní uniformě – takhle je z nedaleké školy rozvážejí do absurdně umístěných vesnic pod vrcholem. Všechna čest těm holkám, že to každý den dávají.

Jebel Shams Ford Raptor

I výhledy snadno dosažitelné autem jsou parádní. Tohle je nedaleko Jebel Shams Resortu, kde se i přes honosné jméno normálně kempuje.

Jebel Shams viewpoint

Ománská odpověď na Grand Canyon.

Jebel Shams Grand Canyon

A ještě jedna pevnost na závěr – Bahla Fort. Ta by se nemusela stydět ani mezi českými hrady. I ona je blízko Nizwy.

Bahla Fort

Cestou z Bahly jsme viděli ománský pohřeb. Nechtěl jsem to příliš fotit, ale mechanismus jsme pochopili. Muži utvořili dvě dlouhé řady těsně vedle sebe a rakev si podávali nad hlavami zezadu dopředu. Ti z konce řady pak zase přebíhali dopředu, aby mohli převzít štafetu. Tímto způsobem celá vesnice jako pohyblivý pásový dopravník dostane nebožtíka až na hřbitov. Bylo to působivé a dojemné.

Omani funeral Bahla

A to je konec, přátelé. Pak už následovala jen cesta zpět přes Abu Dhabi a Saúdskou Arábii. Tohle je typický pohled přímo ze saúdské dálnice – na rozdíl od Kataru se tam velbloudi pohybují i navolno a člověk musí při jízdě dávat sakra pozor, aby se s nějakým nesetkal.

Saudi Arabia camels

Jako rodina dáváme Ománu jedničku s hvězdičkou. Má opravdu víc přírodních krás než celý zbytek Zálivu dohromady, je velice přátelský a přitom civilizovaný. Myslím, že i pro turisty letící z Prahy to může být skvělá dovolená, která ani nemusí přijít moc draho. Není žádný problém tam prožít třeba týden pod stanem – tábor se dá rozbít kdekoli, místa je v pustině vždycky dost a zima vám tam nebude. My se při dovolených neradi vracíme na stará místa, ale v případě Ománu určitě uděláme výjimku.

Ještě z toho sestavím krátké video, ale to mi bude chvilku trvat.

A malý dodatek – měl bych ještě říct, že jsme toho z Ománu spoustu vynechali. Řádný cestovatel by měl určitě navštívit pouštní kraj Wahiba Sands, kde jsou krásné duny a beduínské tábory. Wahiba od nás nebyla zas tak daleko, ale my už jsme přece jen pouště viděli hodně, takže jsme ji tentokrát vynechali. Další naprosto klíčové místo je Ras Al Jinz kousek od Suru – pláž, na kterou každou noc připlouvají želvy, aby nakladly vajíčka – a ty mrňavé se potom líhnou a lezou do moře. Je tam rezervace a hotel, ale my jsme tam nezajeli, protože hotel už byl dva měsíce dopředu obsazený, a to i přesto, že nám bylo řečeno, že duben je na želvy nejslabší měsíc. Ale jindy je to absolutní mus. No a pak daleko na jihu je město Salalah, které je naprostým hitem hlavně v srpnu. To tam vrcholí tzv. khareef, tedy nejzápadnější projev monzunu známého z Indie. Ne že by vyloženě pršelo, ale ve vzduchu je vlhká mlha, díky které na chvíli celý kraj Salalah zezelená až do tropické krásy. Velbloudi skáčou po zelených skalách a celé to působí až surreálně. Salalah je bohužel přes 1000 km od Muscatu, takže je to spíš na letecký výlet někdy jindy.

23 komentářů

  1. Pavel Knapp napsal:

    Úžasné zážitky se docela fajn podařilo transportovat i po Internetu, díky za to :-).

  2. Jirka napsal:

    V Ománu jsem byl loni a souhlasím, je to nádherná země plná překvapení. Mohu se optat, čím byly pořízeny fotografie? Jsou vážně parádní :)

      • Jitka napsal:

        Zdravím, jak ale získat do Saudi víza? napadá mě fígl první Omán a poté odsud do Saud? mám za to, že embassy saudi nebude vydávat turistické vizum čechovi-plánuje Oman září 2017 ale chci poté s manželem Saudi??? jak prosím???

        • Martin napsal:

          Dobrý den,

          do Saudi se dají získat jen víza tranzitní. Musíte mít už víza dvou sousedních zemí (v našem případě Katar a UAE) a pak to jde. Tady u nás v Kataru vízum vyřídila agentura za 3 dny úplně bez problému (saúdská ambasáda sama se totiž s jednotlivci vůbec nebaví), ale v Praze to snad půjde napřímo. Držím palce.

  3. Monika napsal:

    Super inspirace! Děkuji za poutavé povídání a krásné fotky.

  4. Romana napsal:

    Sdílení zážitků z dovolené v Ománu se mi moc líbilo.

    Já osobně věřím na sílu každého slova a jeho schopnost přitahovat to do našeho života, tudíž mám cosi jako radar (učím se tyto dny uvědomovat si jak co vlastně říkáme a jestli to opravdu takhle chceme a zda by to šlo zformulovat jinak, pozitivněji a přesněji) na to když někdo místo slov „moc, velmi“ používá „strašně, hrozně atd.“ ;-)

    Mějte se hezky a těším se na další příběhy

  5. Míša napsal:

    Ahoj Martine,
    naprosto úchvatný – fotky, zážitky, atmosféra, která se na mě přenesla až k pražskýmu kompu! :-)
    Díky.
    M.

  6. Katka napsal:

    Nádhera, také bych se někdy ráda do Ománu podívala, snad nám to vyjde.
    Jinak co se týká té Saudské Arábie, tak jsem neslyšela nic o tom, že by žena musela sedět vzadu, projeli jsme Saudskou napříč, přes několik checkpointů, celou dobu jsem seděla vepředu, nikdo na to nic neříkal. A viděla jsem i jiné ženy sedět vepředu.

    • admin napsal:

      Haha, no já jsem si to zjišťoval a úplně přesně je to tak, že žena nesmí sedět vepředu s cizím mužem, tj. smí sedět vedle manžela, otce, bratra. Ale v praxi Saúdky raději zůstávají vzadu v každém případě. Určitě by to bylo bez problému, ale prostě jsme nechtěli nic řešit. Ostatně i ve slavném songu No Woman No Drive na YouTube ten saúdský komik zdůrazňuje ten „backseat“.

  7. Pavel napsal:

    cele jsem to prohlédl a přečetl a musím rict, ze se mi velmi líbí text i fotky a uvažuji o cestě do Ománu :-)
    Pavel

  8. Bockovi napsal:

    Martine, diky za inspiraci! Na podzim Omán!
    Petr&Lucie

  9. Petr napsal:

    Velmi pěkný report, skvělé fotky, poutavě napsaný text. Na Omán jsem už slyšel hodně chvály, ale až Váš článek mě přesvědčil, že si jej mám zařadit do cestovatelských plánů.

  10. Petr napsal:

    Pekne fotky a poutave vypraveni. Dubaj se mi vyslovene nelibila, ale po tomto clanku roste ve me chut se podivat do Abu Dhabi, ted uz nejenom kvuli vyjimecnemu okruhu pro automobilove zavody. Vubec tyto stranky maji pro me extra vahu v tom, ze taktez jsem opustil Ceskou kotlinu a bavi me cist jak se s jinymi kulturami szivaji ostatni.

  11. filipika napsal:

    Úžasné fotky!!! A komentáře. „Selfie“ mne dostala nejvíc:))

  12. alois honeckr napsal:

    Asi nejvíc obdivuji, že v tom vedru jako evropané vydržíte přežít.

    • Martin Poljak napsal:

      Někdy je to dost strašlivé, to ano, ale důležité je chápat, že tak, jako 20 stupňů v ČR není 20 stupňů tady, 40 stupňů tady není 40 stupňů v ČR. Vždy záleží na momentální vlhkosti a ta může být jak vysoká, tak nízká. Když je vysoká (nad šedesát procent), je to na infarkt, když je nízká (kolem čtyřiceti procent nebo i méně), je čtyřicet totéž jako osmadvacet v ČR — jste-li tu tedy dlouhodoběji, než pár dní na návštěvě.

      Podobné je to i s nízkými teplotami. V ČR je 20 stupňů příjemná teplota, přinejmenším tady v Dubaji je to ale pěkná zima a to ani nemusíte být zvyklý na ty teploty vysoké. Když jsme sem přijeli, bylo to v zimě, šli jsme asi třetí den na pláž a těžce jsme litovali, že jsme si nevzali něco na sebe. Bylo přitom dost nad dvacet. Jenže zatraceně vlhko a pěkně foukalo.

      V ČR to tedy člověk vnímá jednoduše úplně jinak. Proto tu vydržíme! Tedy alespoň my se ženou.

  13. zahrah napsal:

    V Omanu, resp.v Muscatu je náhodou mnohem lepší počasí než např.u nás v Kuvajtu – v zimě není až taková zima (kolem 17°) a v létě není až takove horko (max 40-45°C)

    • admin napsal:

      Ano, to je pravda. Už jsem slyšel, že Kuvajt má v celém Zálivu nejextrémnější počasí – od 0 do 55 stupňů. V Kataru je to mnohem užší rozsah 14-44 stupňů, Omán mi přijde o trošičku teplejší než Katar, ale o dost vlhčí. No, člověk si nevybere. :-)

  14. Hanka napsal:

    Moc se mi líbí váš styl psaní a nádherné fotky, váš humor je velmi milý. Asi se nikdy do Ománu nepodívám, takže moc děkuji za zprostředkování pohledu na něj.

  15. Radek M. napsal:

    Super čtení i fotky, dál takových cestopisů prosím :)

  16. Jiří R. napsal:

    Četl jsem všechno se zájmem .Pěkné fotky i popis cesty . Obdivuji ale nejvíc odvahu se na takovou cestu vypravit – především obdiv Vaší manželce :-).

Přidejte skřek