Články označené štítkem evoluce

Robin Dunbar: Příběh rodu Homo

„Závěrem tedy můžeme říci, že bipedie, velký mozek a nástroje (to, co jsme tak dlouho považovali za znaky definující lidství), pravděpodobně pocházejí ze zcela různých časových období. V žádném případě se nejedná o soubor znaků coby důsledku jediné obrovské supermutace, nýbrž o velmi pomalé a postupně nastupující změny, jež provázely celou naši evoluci víceméně od okamžiku, kdy naši předkové a ostatní lidoopi stanuli na jednom z jejich rozcestí. Na podobných rozcestích se pak ocitli ještě mnohokrát – ani na jednom z nich však nemohli stanout a s naprostou jistotou prohlásit: „A teď jsou z nás lidé!“ (43)
Číst dál »

Richard Dawkins: Příběh předka

„V době před 5 až 7 miliony let kdesi v Africe my, lidští poutníci, zažíváme mimořádné setkání. Je to Setkání 1, naše první seznámení s poutníky z jiného druhu. Přesněji řečeno ze dvou druhů, jelikož šimpanzi a bonobové už své síly spojili 4 miliony let „předtím“, než se s námi setkali. Společný předek, o kterého se s nimi dělíme, tedy Spolupředek 1, je naším dvousetapadesátitisícím praprarodičem.“ (142)
Číst dál »

Richard Dawkins: Slepý hodinář

„Každé buněčné jádro obsahuje informační databázi obsažnější než všech 30 dílů encyklopedie Britanniky dohromady. … Když jíte řízek, drtíte ekvivalent více než 100 miliard kopií encyklopedie Britanniky. (31)
Číst dál »

Fritjof Capra: Tkáň života

O bakteriích
„Jak píše Margulisová: „Není pravda, že jsme nechali bakterie daleko za sebou na evolučním žebříčku. Jsme jimi obklopeni a skládáme se z nich.“ … Přes 99 procent všech biologických druhů, které kdy existovaly v průběhu dlouhé evoluce života, zase vymřelo, ale planetární síť bakterií stále přežívá a reguluje podmínky pro život na Zemi nyní stejně tak jako před třemi miliardami let.“ (197)

O rychlé sebeobnově organismů
„Naše pokožka nahrazuje své buňky rychlostí 100 000 buněk za minutu. Většina prachu v našich domácnostech jsou vlastně odumřelé pokožkové buňky.“ (199)
Kolikrát už jsme asi v životě vyluxovali sami sebe? A kolik lidí je v ČR v průměru vysáto každý rok?

O Margulisové symbiotické teorii
„Pochopení symbiózy jako mocné evoluční síly má hluboké filozofické důsledky. Všechny větší organizmy, včetně nás samých, jsou živým svědectvím, že destruktivní praktiky (např. dávných útočících mitochondrií) nefungují dlouho. V konečné fázi agresoři vždycky zničí sami sebe a uvolní cestu těm, kteří dovedou spolupracovat a hledat řešení. Život je mnohem spíše triumfem kooperace a tvořivosti než kompetitivním bojem o přežití.“ (220)

O přechodu z moře na souš
„Aby si živočichové usnadnili tento přechod k úplně odlišnému prostředí, využili nejgeniálnějšího triku. Uchovali své dřívější prostředí pro svá mláďata. Do dnešních dnů živočišné lůno napodobuje vlhkost, vznášivou sílu a salinitu dávného mořského prostředí. Koncentrace soli v krvi savců a v jiných tělesných tekutinách je navíc pozoruhodně podobná té, kterou nacházíme v oceánech. Vyšli jsme z oceánu před více než 400 miliony roků, ale nikdy jsme úplně neopustili mořskou vodu minulosti. Stále ještě ji nacházíme ve své krvi, potu a slzách.“ (226)

Daniel C. Dennett: Druhy myslí

O prapůvodních makromolekulách, které nejsou nic jiného než mistrovsky vyprojektované nanostroje
„Už nelze rozumně pochybovat o tom, že přímými potomky těchto sebe-replikujících robotů jsme my. .. vaše pra-pra-…babička byla robotem!“ (30)
Číst dál »

Richard Leakey: Původ lidstva

Co stvořilo člověka? Možná jen nepatrná chybička při vrásnění.
Číst dál »