Články označené štítkem fotbal

Zlatan

Tuhle jsem musel z pracovních důvodů na večeři s fotbalovým týmem Paris-Saint Germain, který byl na návštěvě v Doze. My tenhle manšaft totiž sponzorujeme – tedy my jako Ooredoo, ne my jako Jarošovi – a já jsem sondoval, jestli bychom s nimi nemohli natočit nějaký ten nezávislý psychologický snímek v mé oblíbené stopáži do 30 sekund.
Číst dál »

Petr Čech a spol.

Včera jsme byli v rakouském Bad Waltersdorfu a natáčili jsme zase ty naše reklamní blbiny. Režíroval to Jakub Kohák a k ruce měl bandu neherců typu Petra Čecha, Tomáše Rosického, Petra Jiráčka, Theodora Gebre Selassieho a Tomáš Necida.
Číst dál »

Fotbal

Tak tohle je ta reklama, kterou jsme onehdá připravovali s Tomášem Rosickým. Já vím, že není vůbec vtipná a není vůbec taková a maková, ale stejně ji mám z nějakého důvodu děsně rád. Vlastně je to můj osobní favorit za hodně dlouhou dobu nazpátek. Vznikla díky fajn partě z agentury Vaculík, které tady potají vzdávám hold. To víte, do očí bych je takhle napřímo pochválit nemoh, jako klient musím agošky furt jen terorizovat, ale mezi náma to s nima celkem jde. Hudbu nám složil Karel Havlíček ze Southpaw a podle mě dost zaválel. Fakt se těm Rakušákům divím, že ho tehdy vyhnali do toho Brixenu. Teď je ale zpátky a boduje. No a já doufám, že budou bodovat i ti klucí fotbaloví, kvůli kterým jsme to všechno natočili.

T-Mobile: Dáváme fandy dohromady

Poprvé spot pustíme před pátečním mačem se Španěláky a pak snad i před hodně dalšími zápasy. K tomu nám dopomáhej pámbu a mladý Rosický.

Fanoušci v Německu

Normálně sem cizí obrázky nedávám, ale tenhle musím. Tahle fotka z Německa dneska oběhla celé Turecko. A když to takhle vypadá ve staré dobré SRN, tak si představte takovej Istanbul. Za necelou hodinku začne zápas Z, největší událost od založení Turecké republiky. Naše ulice je úplně prázdná – nejezdí tu ŽÁDNÁ auta. Podotýkám, že v naší ulici je normálně zácpa v obou směrech i ve 2 hodiny ráno – a teď ani autíčko! Všichni jsou už u televize nebo u velkoplošných pláten. Na ulicích stojí co pět metrů chlapi a prodávají kolemjdoucím turecké vlajky. Už tak je v ulici poměr pět vlajek na osobu, takže nechápu, kam si je ještě chtěj strčit. Hodně restaurací má sundanou tradiční výzdobu a místo ní balónky s hvězdou a půlměsícem. Obsluha je takřka výhradně v tureckých dresech. Jestli Turecko dneska vyhraje, tak se tohle město zřítí a já zítra nebudu muset do práce, protože se tam přes sutiny nedostanu. Türkiye! Türkiye!

Tyrkyjé, tyrkyjé

No řeknu vám, je to skvělý pocit, když vám postupně pod oknama projede dvacet miliónů lidí a každý přitom zatroubí, zařve Türkiye a odpálí nějaký ten kousek pyrotechniky, za který by se v jiné zemi šlo rovnou do kriminálu. Co k tomu říct. Myslím, že z Velkého Istanbulu tu už byli všichni, snad až na jednoho dva Hasany, kteří nemohli nastartovat svůj Şahin.

Ale abych byl fér. Tureckej manšaft prokázal, že má velký srdce, to zas jó. Kdo ví, jak bychom to dneska s Chorvatama uhráli my. Opravdu to těm Turkům přeju a jestli támhleten vagabund v tom golfu ztlumí toho svýho Tarkana, tak jim budu v příštím zápase docela i fandit.

Aktualizováno po 3 hodinách: Tak už je to dobrý, nakonec to i ten poslední Hasan nakop a přijel taky na to naše nábřeží, aby si houknul. Už jsem se bál, že by tu snad nějaký Turek chyběl.

Aktualizováno druhý den: Tak nejen já, ale i zahraniční média si všimla, že tato noc v Istanbulu byla poněkud živější. Přikládám moc hezký malý článeček z Lidovek.

„V dalších tureckých městech bylo při oslavách, které tradičně doprovázejí výstřely do vzduchu, zraněno 16 lidí, z toho dva těžce. Pět zraněných včetně desetileté dívky hlásí Istanbul. V tomto městě byla zbloudilou kulkou zasažena i pětapadesátiletá žena, která kvůli vedrům spala na střeše svého domu.“

To vedro by sedělo, to jo. Ale opravdu nechápu pětapadesátiletou ženu, která včera chtěla v tomto městě spát na střeše. Já tu teda 55 let nejsem, ale i mně bylo jasný, že zrovna tuhle noc se venku v impulsním hluku 120 dB nevyspím.

Ú ú ú

Já nechci do Istanbulúúú

Pane Brückner, já nechci k Turkovi

Jestli my ty Turky neporazíme, tak jsem tady mrtvej muž. A jestli je porazíme, tak taky. Teď babo raď. Když vidím, jak se celé město třese a taxíky skáčou 30 čísel do vzduchu pokaždé, když Turecko dá gól, tak si nedovedu představit, jak to tady bude vypadat v neděli. Naštěstí to ani neuvidím, protože zrovna v sobotu jedeme vychytrale na skok domů. Ale bejt tady a mávnout tady českou vlajkou nebo i jen pípnout radostí, když Čech něco chytí, tak by mě čekala jen rychlá, ale dost bolestivá smrt. Takoví jsou tu lidi.