Články označené štítkem Maďaři

Krzysztof Varga: Guláš z turula

„Z dětství v Maďarsku jsem si ze všeho nejvíc oblíbil vůni, která se linula z bytů kolem jedné hodiny odpoledne, kdy se prostíralo na stůl. Nasládlé aroma zeleniny dušené na sádle, leča, plněných paprik a zapékaných brambor. Levných, sytých jídel o jednom chodu, po nichž už člověk nemusel celý den nic jíst.“ (7)
Číst dál »

Heinz Guderian: Vzpomínky generála

„Dne 3. 10. jsem Hitlera očekával na hranici u Aše a hlásil jsem provedený vstup svých divizí. Pak jsme projeli Aší na snídani v polní kuchyni těsně před Chebem, které se Hitler zúčastnil. Podávala se obvyklá strava mužstva, hustá polévka s hovězím masem. Když Hitler zjistil, že v polévce je maso, spokojil se s několika jablky a pro příští den mě požádal, aby mu polní kuchyně připravila bezmasé jídlo. Následující uvítání v Chebu bylo velmi slavnostní a radostné. Obyvatelstvo se objevilo v hojném počtu ve slušivých krojích a připravilo Hitlerovi živé ovace.“ (56)

„Pak jsem jel do Karlových Varů… Jen tak tak se podařilo uzavřít prostor a přišel Adolf Hitler. Kráčel špalírem jednotek do divadla, kde ho vítalo obyvatelstvo. Venku pršelo. Ve vestibulu divadla se odehrávaly téměř dojemné scény. Ženy a dívky v krásných krojích se rozplakaly, mnozí lidé si klekali, jásot byl nevýslovný. Sudetští Němci museli hodně vytrpět, nesmírnou bídu, nezaměstnanost, národní útlak. Hodně jich ztratilo veškerou naději. Nyní měl přijít nový rozmach.“ (56)

„Mezi 7. a 10. říjnem byla obsazena další zóna s německým osídlením. Jel jsem kvůli tomu přes Kadaň a Žatec do Teplic. Všude byli naši vojáci srdečně vítání. Na všechny tanky a vozidla pršely květiny. … První československá linie opevnění byla v našich rukou – nebyla tak silná, jak jsme si mysleli, ale přesto bylo dobře, že jsme ji nemuseli dobýt v krvavém boji.“ (57)

„Kromě vlastních starostí nám však vážné problémy připravovala bojová síla a spojenecká věrnost Maďarů. … Vím však, že řada vysokých maďarských důstojníků přešla k nepříteli, tak třeba 15. října generál Miklos, jehož jsem znal jako vojenského přidělence do Berlína, nebo náčelník maďarského generálního štábu Vörös, který mě před nedávnem navštívil ve Východním Prusku, ujišťoval mě o své věrnosti a přijal ode mě jako dárek automobil. Tímto automobilem, mým vlastním mercedesem, pak o pár dnů později přejel k Rusům. Na Maďary už nebylo spolehnutí.“ (385)

Gejza Horváth: Trispras

O prvním máji v autorově romské osadě na Slovensku

„Gádžové chválili Rusy a Cikáni Jánošíka. Říkali: „To náš člověk, čorkař.“ Gádžové o tom vážně přemýšleli, něco pravdy na tom bylo. Ale když se o Jánošíka hlásili i potomci Maďarů, žijících v dědině a říkali: „Jánošík nem Slovákuš, on Moďár“, tak to už Slováci neunesli a začala mela.“ (15)

Sándor Márai: Země, země…!

O ruské armádě
„Rusové byli vždycky dobří vojáci, zvláště v obranné válce. … Není pravda, že bojovali „fanaticky“; bojovali opatrně, šetřili se, a když byli zraněni, obraceli se o pomoc ke komukoli; ale v boji – viděl jsem to mnohokrát z bezprostřední blízkosti – stáli na svých místech zachmuření, odvážní, mužní.“ (44)

„(Všechno to) mne stejně jako všechny laiky přesvědčilo o tom, že Rudá armáda představuje mimořádně velkou sílu. … Německá armáda reprezentovala sílu organizační a technickou; tato východní armáda působila spíše tak, jako by nějaká biologická síla – lidská varianta mravenců nebo termitů – nabyla podoby vojenského útvaru. Jako by válčili termiti, nevypočitatelně, s tajemnými schopnostmi organické látky.“ (57)

„Nyní, když vzpomínám, mohu jako vojenský laik říci pouze to, že jejich pěchota byla skvělá. … Vojenští odborníci, s nimiž jsem tehdy mluvil, říkali, že stejně skvělé bylo i ruské dělostřelectvo, a i ten, kdo nebyl vojenským odborníkem, postřehl, že jejich vyšší velení, jejich strategie, jsou velice vynalézavé a cílevědomé. Jinak ovšem v těch dobách byla jejich technická připravenost průměrná, ano, spíš mizerná.“ (58)

O měšťanech
„Měšťanská třída je v mých očích tím nejlepším lidským fenoménem, jejž moderní západní civilizace stvořila, protože tuto moderní západní civilizaci vytvořil měšťan.“ (100)

O příslušníkovi staré maďarské aristokracie, který s komunisty nesmlouval
„… četl totiž Chateaubrianda a naučil se, že „moc, která degraduje samu sebe a začne se svými nepřáteli smlouvat, nakonec nikdy nedostane od nepřítele milost.“ Ti lepší příslušníci historické třídy se snažili zaniknout hezky – aspoň nešli s kloboukem v ruce prosit o zbytek nějaké nicotnosti ty, kdo je připravili o všechno.“ (134)

„S komunisty nelze spolupracovat, protože nejsou mezi nimi džentlmeni.“ (197)

O Edvardu Benešovi
„Opět zvítězila maloměšťácká, nacionalistická, šovinistická propaganda – maskovaná jako demokracie – Beneše a jeho skupiny. Mé rodiště, půvabné a ušlechtilé Košice, se zase dostaly do českých rukou; ryze maďarské obyvatelstvo Horní země bylo vystaveno českému a slovenskému mini-imperialismu, aniž se je někdo na něco zeptal, proti jeho vůli.“ (223)

O Maďarech
„Národ, který zabloudil do blízkosti Evropy, po tisíc let hledal někoho, koho by mohl s důvěrou oslovit. A nikdy ho nenalezl. (Vyskytly se sympatie: s Maďary sympatizovali Italové a Poláci, ale tento dobrý úmysl nikdy nezvroucněl.)“ (256)

Ivan Wernisch: Doupě latinářů

Stmívání v Uhrách

„Pomalu přestávám rozeznávat obrázky ve svém Baedekru. V Šeredi, nebo jak se to město jmenuje, se totiž stmívá. Teprve stmívá, ale z vykřičených čtvrtí se již ozývá podezřelé ticho. Potkávám zajímavé místní typy. Rázovitý Hucul žene před sebou mezka s dálnopisem na hřbetě. Ten dobrý muž nechce ani na okamžik ztratit spojení se svou burzou.

Přes opuštěné soudní náměstí se přižene jízdní četa nahých pitubských kopiníků (místo je dobře chráněno před útoky bojovných Karačajů). Ještě tu tiše skřípe řetízkový kolotoč. Zavěšeno na něm otáčí se zasmušilé poslední dítě.“ (81)

Petöfi Sándor: Básně

Sedmihradsko

„Ó, vřelo ve mně, bolelo mne,
že jediný jen národ má dvě země
a je to právě národ maďarský! …

Kdybychom však se byli semkli,
svět by teď znal již naše jméno a nikdy
nebyli bychom vyhnáni z chrámu,
kde velkým národům se ke cti pálí kadidlo.“ (47)

Jsem Maďar

„Jsem Maďar. A má vlast je nejkrásnější
na světadílů velkém území.
Je sama malý svět. Co krás v ní těší,
to nikdo spočítati neumí.
Má hory, jejichž zrak, jejž zdálky vábí,
až k moři Kaspickému dohlédne,
a její rovina, jak hledala by
okraj světa, tak daleko se pne.

Jsem Maďar. Vážný od přirozenosti,
jako když naše housle hrají prim.
Občasný úsměv rty mé někdy hostí,
však zřídka kdy se šťasten veselím.
Když nejvíc radostí mi líce září,
v náladě rozmarné se rozeštkám;
a jsem-li smuten, vesele se tvářím,
protože o váš soucit nežebrám.

Jsem Maďar. Na oceán minulosti
zřím pyšně, vida trčet na vodě
skály, jež pnou se k nebi na výsosti –
tvé slavné činy, chrabrý národe!
Na prknech Evropy jsme také hráli,
a nikoliv snad roli nejmenší;
svět chvěl se, když jsme mečem zamávali,
jak hoch, jejž v noci blesky vystraší.

Jsem Maďar. Co je Maďar v tomto čase?
Bledý duch slávy, jež tlí v prokletí;
zjeviv se, rychle přikrčí se zase –
když bije hodiny – v svém doupěti.
Jsme zticha! K našim sousedům snad ani
nedojde šelest našich životů;
a bratry vlastními jsme oblékáni
v potupný šat, smutek a temnotu!

Jsem Maďar. A mé tváře hanbou hoří,
rdím se a stydím, že jsem Maďarem!
Tak daleko je u nás k ranní zoři,
zatímco jinde slunce září všem!
Za žádný skvost a slávu světa ale
nikdy neopustím svou rodnou zem;
tak zbožňuji, tak rád mám neskonale
svůj národ, i když trpí potupen!“ (62)

Píseň národa

„Vstaň, Maďare, vlast tě volá!
Teď či nikdy – dozrál čas!“ (118)

Lenkeiho setnina

„… jakpak se nermoutit,
maďarská naše vlast
nemůže v míru žít!

Zuby už brousí si
Slovák, Rumun a Sas
na naši bědnou vlast –
kéž vzal by všechny ďas!“ (147)

László Szigeti: Kličky na kapesníku

(Interview s Bohumilem Hrabalem)

„Milovat národ? Můj národ podle mě má všechny nectnosti a zrovna tak má i svoje ctnosti, a to je tvořivost, tvořivé schopnosti, vymyslet anekdoty, vymyslet argoty, vymyslet nové syntaxe, porušovat jazyk, porušovat konvence, to všechno je v těch lidech.“ (91)

„Ale Ibsena nechme na pokoji, já mluvím právě o tom tajemství slz, které je u Rusů, u Slovanů, a já jsem také Slovan… kdykoliv zavadím o story, tak ucítím, že tajemství slz je specificky slovanskou záležitostí.“ (77-78)

„Vypadám jako bych byl tatarského, avarského nebo maďarského původu, vždycky se jako rodina poznáváme dle širokých lícních kostí…“ (51)

„Maďaři, zrovna jako my, mají kolem sebe bordel, ne jako Němci byť i z NDR…“ (51)

Arany János: Zvon v pustě

Království kněze Jana

„Hrdý, smělý, nespoutaný
národ Maďarů byl –
dvojsečný meč, který tasen
vpravo vlevo hubil;
a tak vpravo, vlevo, všude,
kde se ujal díla,
pustinou se stala země,
v šíř i v dál tam vlčí smečka
skučela a vyla.

Venku Němec, nejčastěji
ranou postižený,
postrašil se a kul pikle,
všecek zachmuřený;
nestačím-li na lva, soudil,
stačí v zemi díra,
načež jámu vykopal mu,
již – co jinou podlost – zakrýt
Kristova má víra.

„Vy kobylky asiatské,
kočovní pohani,
ať Bůh vaše duše zmaří
v pekelném plameni!“

Čtvrté přikázání: splyňte
ochotně s jinými,
sláb je Maďar, nesrůstá-li
s národy cizími!
Cizince zvi nejrůznější,
vsaď si do kožichu,
a když z vlastní chalupy tě
budou vyhánět, pak snes to
trpěliv a v tichu!“ (30)