Už dva týdny mám v Kataru rodinu a je to paráda. Konečně je zase legrace a konečně zase ve tmě šlapu na malá autíčka zapomenutá na podlaze. Nějak mi to chybělo.
Čti dál…
Články označené štítkem Martínek
Tak i ten náš rošťák nějak roste; v pondělí poprvé zamířil do školky. Ach jo.
Čti dál…
Před koncem prázdnin jsme si zajeli na Sicílii, protože máme moc rádi Itálii a protože dětem se stýskalo po moři a po „nejlepších špagetách v životě“, co tam jednou jedly.
Čti dál…
Timi tuhle zničehonic řekla, že nemá ráda čtvrtek. Proč, zeptal jsem se jí, vždyť čtvrtek už je konec týdne, už se můžeš těšit na víkend, jestli ti jde o to. A ona na to – nemám ráda čtvrtek, protože je to jediný den v týdnu, kdy není matematika. Já mám nejradši matematiku.
Čti dál…
V pátek jsme v Klánovicích nafrkali beton do základových pasů. A byl to pěkný den…
Čti dál…
Sakryš, i tomu Martínkovi už jsou tři roky! A je to dobrej rošťák, tvrdohlavej, nezdolnej a správně oprsklej. Asi holt kluk, jak má bejt. Tak se drž, frajere.
Klučičí a holčičí variace na totéž téma. Perou se sice jako koně, ale maj se rádi, lumpíci!
Bea mi řekla, že Martínek právě oslavil kulaté 17měsíční narozeniny. Je to tak – i taková bizarní výročí to ženské pohlaví sleduje! Pro nás muže jsou takové počty zcela nepochopitelné. Já jsem třeba o Martínkovi věděl jen to, že je mu něco přes rok, a krásně mi to stačilo. Hlavní ovšem je, že je to pořád takovej sympatickej chlapík. Hodně se směje, hodně miluje auta a hodně si přeje dostat pistolku, kterou viděl v jedné obrázkové knížce. Každou feministku můžu ubezpečit, že tyhle maskulinní sklony se v něm objevily zcela spontánně, aniž by ho rodiče nějak genderově vychovávali a aniž by mu nosili domů na hraní palné zbraně. Kluci mají prostě to lumpačení v genech, a tak to má být. Víc Martínkových fotek je tady.
Tak nám pokřtili Martínka – stalo se to v Szatmáru a byl to stejný pan farář jako před čtyřmi roky s Timinkou v Kolozsváru. Martínek byl jako andílek – během obřadu ani nepíp, dokonce ani když na něj lili vodu. Zato Timi vyváděla jako nějaký nižší primát. Podlezla pod farářem, zezadu skočila na oltář a pokusila se sfouknout asi metr vysokou svíčku, nejtlustší v celém kostele. Naštěstí jsem ji ale chytil včas. Za těch pár minut ještě natropila věcí, že by to ve středověku stačilo tak na čtyři exkomunikace. Je to div, protože normálně Timi při slavnostních ceremoniích vycítí vážnost situace a chová se vzorně. Teď ji ale žralo, že Martínek je středem pozornosti, a tak ze žárlivosti dělala rotyku. Nakonec se ale všichni usmívali - pan farář je přece jen rodinný známý a chápe situaci.
Unavená, ale šťastná maminka.
Černý Petr
Domek
Fotky
Reklamy
Vosa na jazyku
