„To samý platí o lovu. Lov je ohromná zábava a nemůže bejt špatnej, poněvadž si neumím představit, že by kazil lidi. Se mně zdá, že lovci jsou tak nějak lidštější než ty ostatní. A co se krutosti týče – víme, že žádný divoký zvíře neumře klidně v posteli. Dřív nebo pozdějc ho někdo zabije, a jestli to člověku pomůže, když je zabije, tak hádám, že má stejný právo to udělat jako vlci a divoký kočky. Kulka z ručnice nebolí vo nic víc – vlastně mnohem míň – než když tě roztrhaj vlci. Jediný, co říkám, je nedělat to krutě – a nevyhubit všecko. Když budeš zabíjet akorát zvířata, který ti zaživa škoděj nebo je po smrti využiješ a jestli jich je v kraji dostatek, tak podle mýho žádnou škodu nenaděláš, navrch si užiješ spoustu legrace a rád na lov vzpomínáš.“ (Calebova filozofie, 174)