Tak se na mě usmálo štěstí a s pomocí boží a se souhlasem manželčiným jsem mohl pořídit nějakou tu novou fototechniku! Je to ta největší radost, co znám (no a samozřejmě ještě mi dělají radost děti, aby mě někdo nepomluvil.) Nejdřív přišel domů nový foťák – Canon 5D Mark II. Ten nahradí milovaný, ale přece jen už dosluhující Canon 20D, který mi sloužil od narození Timinky v roce 2005. Tady je ten nový krasavec.

Mám nasekáno asi 1600 fotek a první dojmy jsou skvělé. Jsem absolutně šťastný. Je to můj první foťák s plnou velikostí čipu (36×24 mm), a to je úplně nová perspektiva. Obrazová kvalita je úžasná – momentálně asi nejlepší, jakou můžete u digitálních zrcadlovek pořídit. Lidi mě strašili, že ostření je pomalé, počet AF bodů moc nízký a kdesi cosi. Ale řeknu vám, já žádné problémy nepozoruju – na ty moje bídné kýče to evidentně stačí. Já stejně nejsem moc rychlej fotograf.

Tady je nový foťák v ostré akci. Mimochodem, z Timi se stává docela zažraná fotografka – všimněte si suverénní práce se stativem a dálkovou spouští. Umí ale fotit i z ruky, bez stativu – i když zrovna tenhle foťák je na ni přece jen moc těžký.

A aby radosti nebylo málo, tak jsme koupili i jeden nový objektiv – portrétní sklo Canon EF 85 1.2L II. To je vám teprve krása!

Takhle na prvním obrázku se to nezdá, ale v tomhle objektivu je opravdu hodně skla. Z druhé fotky už to vynikne líp (foťák je jiný model)

Objektiv jsem objednal z USA, v asi největším a nejdoporučovanějším obchodě BH Photo. Důvod byl nasnadě – ve Foto Škoda objektiv stál 55 990 Kč, u Oehlingu nemlich to samé, ale u BH chtěli jen 1870 USD, což v té době bylo bratru 32 500 Kč.  I s clem a DPH to vyšlo na 41 700 korun – a co si budeme povídat, těch 14 000 rozdílu je docela znát. Za ty koupíte třeba stativovou hlavu Arca Swiss Z1 a ještě vám zbyde na suché rohlíky a čůčo. Pro případné další fotonadšence tu popíšu, jak to probíhalo. Objednávku jsem zadával ve středu 4. listopadu. O den později jsem bankovním převodem poslal peníze  - kartou by to bylo rychlejší, ale kupoval jsem ještě pár dalších zbytečností a překročil jsem denní limit. V úterý 10. listopadu mi napsali, že zboží bylo šťastně odesláno z USA. Zvolil jsem ten nejprimitivnější a nejlevnější způsob dopravy – US Mail – protože mi jiní fotografové řekli, že to paradoxně bývá rychlejší než všechny Fedexy apod. Pak ještě týden okusování nehtů a ve čtvrtek 19. listopadu mi přišlo domů (tedy do našeho českého domova) oznámení, že mám na celnici v Praze 5 zásilku. Tak jsem jim po emailu upřesnil obsah zásilky, vzal s sebou doklad o zaplacení a do Košíř si osobně zajel. Trvalo to asi hodinku, zaplatil jsem poctivě clo i DPH, a konečně jsem měl balíček v ruce. Co se cla a daně týče, z celkové hodnoty zásilky (6 položek, 2729 USD včetně poštovného, tj. cca 47 484 Kč) mi vyměřili doplatek 11 730 Kč. Což je fér. Teď už se můžu radostně věnovat nevkusu.

Ten objektiv je mimochodem láska na první pohled – je to to nejlepší sklo, co jsem kdy měl v ruce. Od té doby jsem ho prakticky nesundal z foťáku. Umí vlastně jen dvě věci, ale obě dělá nejlíp na světě. Ten první trik je dokonalé rozostření pozadí – viz foto orangutána níže. Při cloně 1,2 kancelář prakticky zmizela.

No a ta druhá věc je dokonale ostré popředí. Mrkněte se sem na dnešní fotku Martínka. Klikněte na lupu vpravo nahoře a podívejte se na Martínkovy řasy – je to tam.

Uff, to byl dlouhý post. Ale když já tyhle věci prostě miluju.