„A bohužel i tím, že sport dal „bojechtivým mužům“ jakousi quasi-humánní náhražku bojovnosti, sice snad přispívá k nechuti válčit, ale žel také masově odvádí od zájmu o veřejné věci vůbec, dává miliónům „fanoušků“ líbivý pseudoproblém, „kdo vyhraje příští neděli“, ale tím je i vede k tomu, že skutečné záležitosti lidské pospolitosti ponechávají hrstce manažerů, rutinérů, kariéristů a psychopatů. Kult sportu učinil „normálním jevem“, že dospělý muž se jako desetiletý kluk neustále zabývá hrou a že se „do ničeho jinak neplete.“ (83)

„Zralý člověk tedy podle Aristotela nikdy nehledá radost či štěstí (to je typické pro lidský průměr a hlupáky), nýbrž cosi takového se u něho dostavuje je nepřímo jako důsledek jeho tvořivosti, jeho cílevědomě orientované práce.“ (137)

„Topografické analogie, jichž lze najít desítky, v nejednom případě skutečně přímo frapantní (tak např. vždy vedle sebe řeky Don a Dee ve Skotsku, Dee ve Walesu, Don v Bretagni, Donge a Dyle v Nizozemí, Dunaj a Dyje e střední Evropě atd.)“ (214, o keltských jménech řek)

„Ještě do 19. století byl např. vzhled vesnice jakousi nejpřirozenější ukázkou pečlivosti či lajdáctví jejích obyvatel a nikoho by ani nenapadlo, že by vinna byla „obec“ a jednotlivci přitom čistí jako lilie. Podobný nesmysl naopak se dnes miliónům stal úplnou samozřejmostí.“ (264)

„Prostředky ženského umění „provokovat“ jsou vlastně dnes masově „vyučovány“, většinu z nich proto většina žen nevytváří z vlastních zdrojů, ale nosí na trh jen dobové imitace. To spíš tím, neboť brzy zjistí, že mužovu pozornost lze těmito imitacemi upoutat nejen stejně dobře, ale dokonce mnohem snáze a rychleji než ze zdrojů vlastní originality.“ (293)

„Hektor je postava zrale mužná, vše myšlenkově reflektující, proto propadá rezignaci a skepsi, kdežto Achilleus je typem hrdiny – „velkého dítěte (je jako Siegfried „kindischer Held“) – vždy se spontánními projevy nesmírně mladistvé síle, jeho reakce jsou okamžité, prudké, neomylné, ale prchavé…“ (326)

„Prakticky všichni géniové dějin měli silný vztah k matce, naopak úplně zanedbatelný k otci.“ (350)