Mák
Mák! Celý život hrozně miluju sladké a zejméno všechno s mákem. Makové koláče - ráj! Škubánky s mákem - nádhera. Nudle s mákem -...
Tábory v poušti
Je zima, což znamená, že je jen 20-24 stupňů, což znamená, že se po písku dá chodit bosýma nohama, což znamená, že v Kataru...
Zahrádkářem v Kataru
Nástup středního věku se u chlapů obvykle projevuje zakoupením harleye nebo nějakého toho placatého auta bez střechy, protože dotyčný už má plné zuby PowerPointu...
Na farmě
Vždycky jsem měl rád poušť, takže když mě šéf pozval na svou velbloudí farmu kousek na západ od Dohy, nemohl jsem říct ne.
Chvilku...
Rodina v Kataru
Už dva týdny mám v Kataru rodinu a je to paráda. Konečně je zase legrace a konečně zase ve tmě šlapu na malá autíčka...
Škola a osobnost
Dneska jsem šel do školy na třídní schůzky (já už tomu budu do konce života říkat SRPŠ, to se nedá nic dělat).
A zaujala mě...
První procházka
V pátek a sobotu jsem měl první volno, takže jsem se začal trošku rozkoukávat.
Tohle je centrální Dauhá - v jedné z těch věží teď...
Vůně oudhu
Říkal jsem si, že když jsem tady, tak si budu zapisovat každou blbinu, co mě tady zaujme. Je to přece jen jinej svět, třeba...
Škola a pocit úspěchu
Furt ještě někteří lidé skuhraj, jak dopadly volby a že třeba na Moravě byl ve spoustě okresů na druhém místě Okamura a že prý...
Konečně očkovaní
Máme radost! Včera se Bee na telefonu objevil tenhle žlutý rámeček - to znamená, že uběhl týden od druhé dávky a Bea se tak...
Děti Kataru
Řekl jsem si, že sem budu psát častěji. Třeba blbosti, ale častěji. A začínáme první blbostí právě dnes.
O víkendu jsme se setkali s českými...
Národní den
Vždycky jsem se pokládal za hrdého vlastence - i když tedy u nás v Česku je vlastenectví populární asi jako rybí tuk. V Kataru...
Na vlastní nohy
Když jsem před lety dostal práci v Kataru, dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jestli sem mám opravdu jít. V mém tehdejším zaměstnání se mi...
Ramadán na vlastní kůži
Katarská armáda přitáhla k naší čtvrti dělo a normálně nám mezi těma mrakodrapama začala střílet. Není to ale tím, že by u nás ve...
3 roky v Kataru
Tak už jsou to koukám tři roky, co jsme se přestěhovali do Kataru. Uběhlo to jako voda, ale co voda, jako písek na poušti,...
Práce – den, kdy mi ukázali dveře
Nedávno jsem tu psal, že bůh se nejvíc směje, když děláme plány do budoucna. Něco na tom bude. Předevčírem jsem si v bilančním článku...